Potřebujeme jíst maso?
Maso obsahuje především velmi kvalitní bílkoviny, železo, zinek i některé důležité vitaminy. Jistě, tyto cenné látky jsou i v rostlinné stravě. Tělu ale přinášejí menší užitek. Příkladem jsou právě bílkoviny, které s tuky a cukry tvoří základní stavební kameny lidského těla. Nacházejí se ve svalech, kostech, kůži, srdci i mozku. A také v krvi, hormonech nebo protilátkách proti škůdcům.
Někteří odborníci ale upozorňují na přílišný obsah tuku v mase a na možné stopy jedovatých látek. Vepřové podle nich tedy nemůžete jíst, protože je velmi tučné, hovězí zase pochází ze starého, a tedy zamořeného zvířete a kuře je nadopované steroidy a antibiotiky.
Žádným vyhraněným a zjednodušujícím postojem si při konzumaci masa nepomůžete. Například jíst pouze zvěřinu a doufat, že maso zvířat pobíhajících po lese bude nejčistší, by ale byla chyba, právě zvěř ožírá plodiny na polích. Podobně problematické je usuzovat na složení potravin podle domnělého stavu prostředí, z něhož pochází.
Kuře a steroidy?
Netučná drůbež je doporučovaná jako nejhodnotnější hned po rybách. Ti, kteří prosazují ekologické potraviny, vám drůbež doporučí také, ovšem jen pokud jde o maso ptáků, kteří měli volný pohyb, žrali zrní z chemicky neošetřovaného obilí a jejich růst nic chemicky neurychlovalo. Ekologicky chovaná kuřata žijí nejméně 84 dní, zvířata velkochovatelů 35.
Také jste si všimli, že kuře chované na dvorku je mnohem chutnější než jeho druh koupený v hypermarketu? Maso, které běžně koupíte v obchodech, totiž obsahuje řadu látek, které se do něj v domácím chovu nedostanou. Například hormony, které nepřirozeně urychlují růst zvířat, různé látky, hlavně antibiotika, nebo prostředky na uklidnění zvířat. Problém je i v držení zvířat ve stresujících podmínkách, kdy se do jejich organismu vyplavují škodlivé látky. Podezření na antibiotika se snaží vyvracet veterinární správa. Netvrdí ovšem, že v kuřecím škodliviny nejsou, nýbrž jen to, že by v něm být neměly. Vychází z toho, že při výkrmu kuřecích brojlerů se nesmějí používat žádné hormony ani antibiotika, což veterinární úřad kontroluje.
V 60. a 70. letech minulého století však kuřata ve velkochovech antibiotika dostávala přímo v krmivu. Výrobci kuřecího se tím pokoušeli vymanit z hrozby jakýchkoliv zdravotních problémů, které by výrobu kuřete prodražovaly. Jenže obávané mikroorganismy antibiotikům čím dál více vzdorovaly a hrozilo, že některé nemoci nebude už čím léčit. Doping kuřat antibiotickým krmivem je proto zakázaný. I přesto se ale antibiotika v laboratorním vyšetření masa někdy odhalí. Málokdo už pak rozlišuje, že jde o nález nahodilý. Občas některý chovatel použije zakázané léky, nedodrží ochrannou lhůtu po léčbě, případně připravuje normální krmivo ve stroji, jímž předtím míchal léčebnou dávku. Budete-li mít smůlu a takové maso jednorázově sníte, nemusíte se obávat, dostane se vám do těla jen nepatrné množství antibiotik. Úředníci trvají na tom, že zdraví nebezpečné látky jsou v masu hluboko pod bezpečným limitem. Nic tedy nezkazíte tím, když s jejich malým množstvím budete počítat. Nebezpečí, že se vám jedna z nevítaných látek nahromadí v těle, snížíte střídáním druhů masa i jejich dodavatelů.
Velká pozornost se v poslední době věnuje masu krůtímu, o kterém se dokonce tvrdí, že by mohlo dokonce prodlužovat život. Podle amerických vědců existuje čtrnáct potravin, jejichž pravidelný příjem může prodloužit lidský život. Kromě borůvek, vlašských ořechů a brokolice najdeme na seznamu právě krůtí maso. Každý člověk by měl sníst minimálně 85 až 115 gramů libového krůtího masa týdně, neboť jde o nejlibovější zdroj bílkovin, který navíc obsahuje vitaminy jako niacin, B6, B12 a z minerálů železo, selen a zinek.
Vepřové nebo hovězí?
Hovězí maso už není takovým strašákem dietologů jako v minulosti. Spotřeba hovězího u nás v minulých letech opravdu hodně klesla a nebylo to jen kvůli obavám z nemoci šílených krav. Pravou hovězí svíčkovou z hovězího masa nahradila svíčková z masa vepřového. Lidé uvěřili tomu, že není horší věc na světě, než hovězí. Je-li však hovězí maso libové, má menší obsah cholesterolu než vepřové. Tuky z masa, pokud se nekonzumují ve velkém množství, nezvyšují hladinu cholesterolu v krvi na rozdíl od mléčných výrobků, protože se liší v obsahu mastných kyselin, které ovlivňují hladinu cholesterolu v krvi.
Zvířata v sobě za život mohou střádat škodlivé látky, a tak se nabízí obava, že čím je zvíře starší, tím více škodlivin obsahuje. To ale neplatí automaticky. Kromě věku záleží na prostředí, krmivu a způsobu zacházení se zvířetem. Nejlépe to ukazuje srovnání krávy s prasetem. Podle věku, kdy jdou na porážku, byste mohli čekat, že vepři (6 měsíců) mají lepší maso než dobytek (17-20 měsíců). Jenže chovaná kráva, byť žije třikrát déle než prase, je na vzduchu a žere z 90 procent trávu a kukuřici, zatímco prase dostává jadrná krmiva obsahující zbytky pesticidů a herbicidů, pokud ovšem nepocházejí z ekologického chovu.
A navíc stresový hormon uvolněný do svalů při špatné porážce dokáže znehodnotit i sebelépe odchované zvíře.
Hovězí a vepřové maso sice nejsou právě ukázkovými potravinami, ale na druhé straně mají ze všech druhů mas nejvíce bílkovin, minerálů a vitaminů. Ostatní masa je sice obsahují také, ale v menším množství i nižší kvalitě. Zajímavé je i to, že nejvíce živin se nachází v tolik zatracovaných játrech. Dostatek minerálů, to je další výhoda masa. Jde jména o zinek a železo. Zinek, kterým oplývá hlavně hovězí maso a telecí játra, pomáhá dětem růst. Potřebuje ho i jejich vyvíjející se imunitní systém. Železo je zase nutné pro rozvoj kyslíku do lidských tkání. Když máme tohoto minerálu málo, objeví se únava, vyčerpání, problémy s dýcháním nebo bolesti hlavy. Časté jsou i opakované infekce. Je pravdou, že nejvíce železa mají cereálie, ale maso následuje hned po nich. Maso také obsahuje fosfor a síru.
Inspirujte se zvyklostmi našich předků, kteří maso nejedli každý den. Z přílišného množství snědeného masa se v kloubech hromadí kyselina močová a vzniká dna (nemoc spojená se zánětem kloubů a poruchou ledvin). Vepřové je jedno z nejtučnějších mas. Jen kýta obsahuje 12krát více tuku než kuřecí prsa a o pětinu více tuku než hovězí zadní. Vepřové však právě díky tuku dodává sílu, energii a teplo, takže prospěje člověku, který tvrdě pracuje. Problém je ale v tom, že jíme mnohem více masa než naši předkové a příjem energie neodpovídá našemu způsobu života.
Ne párky, ale ryby!
Podle zprávy Agrární komory vyplývá, že polovina dováženého masa je masný odpad, který končí v měkkých salámech a párcích. Právě konzumaci těchto výrobků dává Komora do souvislosti s rozšířením vážných onemocnění. Vysoký příjem potravin živočišného původu jednoznačně souvisí s rostoucím výskytem degenerativních chorob, jako jsou srdečně-cévní onemocnění, rakovina, cukrovka, ledvinové nemoci a podobně. Nadbytek proteinů způsobuje třeba odčerpávání vápníku z kostí a zubů. Maso má i vysoký obsah cholesterolu. Proto přibývá i dětí s tímto onemocněním. Pokud rodina vsadí jen na masitou stravu, dítěti bude chybět vláknina, vitamin C nebo antioxidanty, které chrání buňky před nemocemi a stárnutím. Potraviny živočišného původu antioxidanty vůbec neobsahují. Nepřiměřená spotřeba masa může i za zácpu.
U ryb se nemusíme bát případného vyššího obsahu tuku. Ten jejich je totiž bohatý na omega-3-mastné kyseliny, které prospívají srdečně-cévnímu systému. Navíc životní prostor takového kapra je mnohonásobně větší než u kteréhokoli hospodářského zvířete. Nejsou zde tedy tolik nutné zásahy v chovu, jako je například krmení syntetickými doplňky, léčení nebo šlechtění.
Ryby jsou zdrojem velmi kvalitních a dobře stravitelných bílkovin, ale daleko zajímavější jsou jejich tuky. Ryby můžeme podle obsahu tuku dělit na netučné (treska či mořská štika), které mají svou rezervu tuku v játrech, a tučné (makrela a sleď), uskladňující tuk v mase. Tuky mořských ryb jsou stejně jako ostatní tuky složeny z tzv. mastných kyselin. Některé tyto mastné kyseliny si naše tělo nedokáže přetvořit nebo přizpůsobit, a musí je tedy přijímat ve stravě. Jde právě o esenciální mastné kyseliny. A právě tuky mořských ryb obsahují tzv. omega-3 esenciální mastné kyseliny, zejména pak eikosapentaenovou a dokosehexaenovou. Tyto dvě nejznámější mastné kyseliny mořských ryb a dalších mořských živočichů mají pro naše zdraví obrovský význam.
Které ryby jsou pro naše srdce nejlepší? Z tohoto hlediska je důležitý olej z tresčích jater i olej ze sardinek. Pokud jde o celé ryby, je to určitě sleď, makrela, případně tuňák. Pozor na konzervy! Například tuňák ve vlastní šťávě neobsahuje ze svých tuků skoro nic, protože ten se oddělí již na moři a prodává se zvlášť, a tak jde do konzervy jen masová drť nebo se přidává olivový olej. Pokud si tedy budete kupovat tuňáka, pak jen takovou konzervu, která obsahuje maso v celku, a i tak bude obsah zdraví prospěšných tuků oproti čerstvé rybě minimální.
V nedávné době se hovořilo o tom, že tuky ryb obecně obsahují PCB neboli polychlorované bifenyly. Pro vaši představu: norma povoluje 1000 - 3000 mikrogramů PCB na kilo ryby, kapr z čisté vody má 7,4 mikrogramu PCB, losos chovaný 12 mikrogramů a losos chycený ve volné vodě 1,3. Množství PCB je tedy zanedbatelné v porovnání s obrovským přínosem mastných kyselin pro naše srdce a cévy. Odborníci se shodují, že vzhledem k velmi nízké konzumaci rybího masa v České republice nehrozí žádné zdravotní ohrožení. Jedinou skupinou, která by měla více sledovat kvalitu rybího masa, jsou těhotné ženy.
Podobně se zkoumal obsah metylrtuti a cínu v rybách a výrobcích z nich. Organické sloučeniny cínu se shromažďují v tucích ryb - ale jejich koncentrace nedosahuje rizikových hodnot ani u konzumentů mořských ryb. Nejvíce zatíženy byly ryby uzené a konzervované.
Ryby jsou obecně velmi dobrým zdrojem jodu. Naše strava se vyznačuje jeho nedostatkem. Jod je naprosto nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy a tím i normální vývoj mozku, zejména v období nitroděložního vývoje plodu a prvního roku života. Při závažnějším nedostatku jodu dochází k poškození vývoje centrální nervové soustavy a k významnému postižení duševních schopností člověka. U dospívajících dětí a dospělých se nedostatek jodu projevuje zvětšením štítné žlázy, zvýšenou únavností, ale i poruchami sexuálního vývoje, poruchou plodnosti a vyšší potratovostí u žen.
