Švestky nejen v podobě slivovice

Švestka (slivoň) je strom, který pochází z Přední Asie a do střední Evropy se dostal s křížovými výpravami ve 12. století. Nejznámějšími poddruhy jsou světle žluté nebo světle zelené mirabelky o velikosti třešně a velké zelené blumy a švestky, které se tvarem a barvou poněkud liší. Jsou oválné a mají modrofialovou slupku. Dužina slív bývá zabarvena od žluté až po červenou a je podstatně měkčí než dužina švestek, která se snáz odděluje od pecky. Bílý povlak na zralých švestkách nesouvisí s postřikem. Je to vosková ochranná vrstva, kterou si ovoce vytvořilo, a je zdraví neškodná.

Plod švestkového stromu obsahuje organické kyseliny s převahou kyseliny jablečné a také důležitý vitamin C, několik vitaminů skupiny B, betakaroten, pektiny, polysacharidy, a hlavně cukry, kterých může být i přes deset procent. Co se týká minerálních látek a stopových prvků, jsou bohaté na železo, měď a zinek, ale mají i hodně draslíku a vápníku.

Modré nebo červené zbarvení švestek způsobuje antokyan, který se řadí do skupiny flavonoidů. Modré antokyany patří k ochranným látkám, které snižují hladinu cholesterolu v krvi, brzdí záněty a brání vzniku rakoviny. Modré barvivo také podporuje činnost cév a může ochránit před srdečním infarktem.

Švestka je důležitým zdrojem vlákniny a snadno stravitelných cukrů a pro snížený obsah sodíku se doporučuje nemocným v rekonvalescenci a s urologickými a srdečními problémy. Pro terapeutické účely se hodí při zácpě, při oběhových potížích, nedostatečné tvorbě moči, únavovém syndromu a revmatismu. Toto ovoce obsahuje jen malé množství soli, proto se doporučuje lidem s chorobami krevního oběhu, jater a ledvin.

Šťáva z čerstvých švestek povzbuzuje chuť k jídlu a tvorbu trávicích šťáv, což je vedle vysokého obsahu vlákniny jeden z důvodů, proč švestky regulují stolici a mají lehce projímavý účinek. Při zácpě se doporučují čerstvé plody, šťáva nebo maximálně kompot, sušené švestky ani povidla se při zácpách nedoporučují. Větší množství čerstvých švestek může ale ležet citlivým lidem delší dobu v žaludku a způsobit jim tím trávicí potíže, obsahují totiž nestravitelnou celulózu.

Sušené švestky obsahují živiny v koncentrované formě: fruktózu, biotin, měď, zinek, mangan, chrom a selen. Zato vitamin C se sušením, dlouhým skladováním a působením světla částečně zničí. Sušené švestky jsou vhodnou náhradou sladkostí, protože obsahují v koncentrované formě vše, co skrývá čerstvé ovoce.

Vitamin S, čili slivovici, užívají léčitelé v kombinaci s různými bylinkami i v její čisté podobě. Rozhodně si nemyslete, že čím více si dopřejete, tím budete zdravější.

Většinou se doporučuje jedna až dvě lžíce slivovice ráno a nalačno. Uvádí se, že takto je zvyšována tekutost krve, která pak lépe proudí kapilárami a zlepšuje se tak i pronikání živin přes membrány buněk, čímž se obnovuje jejich činnost. Zajímavý je i pocit přehřátí. Efekt je dán tím, že játra etanol přednostně a celkem snadno v této dávce spalují a podílejí se tak na tepelném efektu.

Malé množství ranní slivovice je doporučováno lidem po padesátce. Starší lidé jsou před škodlivými účinky alkoholu chráněni právě zaneseností svých buněčných membrán. U lidí mladších 35 let se alkohol dostává do buněk mnohem snáz a jeho škodlivost lze omezit pojídáním tučných jídel, za což nám žaludek moc nepoděkuje.

Smícháme-li slivovici s květy nebo plody jírovce, může nám pomoci od únavových a nočních bolestí nohou. S mátou nebo mentolem je využívána na bolavé klouby a s tymiánem a měsíčkem na zánětlivá místa jako obklad. Je-li ve slivovici naložen tymián, řepík, heřmánek a šalvěj, lze pár kapek do deci vody používat jako kloktadlo nebo ústní vodu.