Zelené zdraví
Chřest bývá nazýván králem zeleniny. Bílé nebo zelné výhonky jsou plné vitálních látek, které zrychlují látkový metabolismus, posilují imunitní systém a ledviny a usnadňují tak práci srdci zatíženému stresem. Ajurvédští lékaři doporučují k posílení potence konzumovat delší dobu prášek z chřestu.
Chřest pěstovali už staří Egypťané a velice si ho vážili. Pak upadl na dlouhou dobu v zapomnění. V Čechách byl známý už ve středověku, kdy také vznikl jeho název pocházející ze staroslověnštiny. Naši předkové věšeli svazky chřestu na domovní dveře a při bouřkách proti „chřástnutí hromu".
Rozlišujeme chřest bílý, fialový a zelený. Všechny druhy se mezi sebou kříží, a tak se i barvy prolínají. To, co jíme, jsou mladé výhonky řapíků, které vyrašily z kořenů. Dokud rostou pod zemí, neobsahují chlorofyl, protože na ně nedopadají sluneční paprsky. Proto se jim říká bílý chřest, ten je nejvíce ceněný pro svou lahodnou chuť a silné stonky. Nejpoužívanější ve studené kuchyni je zelený chřest, který má nejvíce vitaminu C.
Chřest obsahuje hodně vody (až 92,6 %), vlákninu, bílkoviny a minimum tuků - se svými 18 kcal na 100 g patří k absolutně nejdietnějším potravinám. Je vynikajícím zdrojem draslíku, z minerálních látek v něm dále najdeme vápník, hořčík, železo, zinek a fosfor. Z vitaminů pak betakaroten, vitaminy řady B, kyselinu listovou, vitamin C a E. Železo, hořčík a vitaminy řady B podporují krvetvorbu, povzbuzují látkovou výměnu a posilují nervy. Již 100 gramů chřestu pokryje denní potřebu kyseliny listové u těhotných žen. V bílém chřestu se vyskytuje větší množství aminokyseliny aspargin. Právě ona způsobuje typický pach při vaření a konzumaci chřestu.
Jedna porce chřestu obsahuje stejné množství kalorií jako silnější plátek chleba. Vláknina v něm obsažená urychluje pohyb střev a snižuje hladinu cholesterolu. Jeho pozitivní účinek na tělesnou hmotnost navíc podporuje vysoký obsah draslíku a aspargin. Obě látky mají odvodňující účinky, čímž posilují ledviny a prospívají hlavně těm, kdo trpí vysokým tlakem. Pozor si musí dávat lidé s nemocnými ledvinami. Velké množství purinů zvyšuje hladinu kyseliny močové.
Chřest upravíte jednoduše a na mnoho způsobů: vynikající je jednoduše uvařený ve vodě nebo v páře a přelitý máslem. Výhonky omyjte a oloupejte. Zdřevnatělé konce odřízněte. Před vařením svažte křehké výhonky nití, aby se nepolámaly. Hlavičkami vzhůru vložte do vroucí vody, hlavičky nechte nad vodou.Vařte asi deset minut.
Fenykl jako zelenina
Někteří lidé zatracují fenykl pro jeho vůni, tu dodává fenyklu dvouprocentní přítomnost silice (éterické oleje antol, fenchol). Fenykl se využívá úplně celý: plody připomínající semena a kořeny se v lidové medicíně používají při bronchiálních onemocněních a nadýmání. Masité hlízy slouží jako chutná zelenina. Kvůli jeho léčivým účinkům a chuti připomínající anýz si ho oblíbili už staří Egypťané, Řekové i Římané. Do střední Evropy ho přivezli mniši řádu benediktinů už v 9. století.
Jedna porce fenyklu obsahuje víc betakarotenu, než je denní potřeba tohoto provitaminu A. Dále obsahuje až dvojnásobek vitaminu C než pomeranč a velké množství vitaminů skupiny B, aminokyseliny a minerály - draslík, vápník, železo. Právě železa má fenykl ze všech druhů zeleniny nejvíc. Éterické oleje fenyklu odstraňují vzduch ze střev, uvolňují je a podporují vylučování žluči. Čím více žluči se vyloučí, tím je střevní flóra zdravější. Proto je fenykl vhodný pro každého, kdo trpí poruchami trávení, např. pocitem plnosti, zácpou nebo nadýmáním. Kdo naopak mívá průjem, neměl by ho konzumovat příliš často. Fenyklový čaj je účinným prostředkem proti kašli. Kdo chce jeho účinek zvýšit, osladí si čaj fenyklovým medem. Éterické oleje zlepšují prokrvení a uvolňují tím hlen v dýchacích cestách. Čerstvý fenykl má až 90 % vody. Působí diureticky, odvádí z těla produkty látkové výměny, pomáhá také při tvorbě krve a posiluje imunitu.
