Tradiční čínská medicína

Podle tradiční čínské medicíny jsou nemoci těla způsobeny vnitřní nerovnováhou mezi jin a jang. Nemoc je léčena tak, že se nerovnováha napraví a tělo přivede zpět do harmonického stavu. Základní princip čínské filozofie, taoismus , věří v existenci síly „čchi", která představuje existenci dvou protikladů, které ovlivňují veškeré dění na zemi i mimo ni. Čchi v sobě skrývá dva základní principy, mužský (jang) a ženský (jin), které by měly být v rovnováze. Jsou totiž neustále v pohybu, a pokud jeden převáží, vznikají problémy. Jin a jang sice tvoří vzájemný protiklad, ale nikdy neexistují samy o sobě. Výsledkem jejich působení jsou stálé změny, pohyb, střídání protikladů, vznik a zánik.

Jang dává věcem a dějům dynamiku. Jeho typickými vlastnostmi jsou světlo, sucho, beztvarost, pohyb, lehkost, vzestupný a odstředivý směr pohyby. Charakterizují jej slunce, nebesa a oheň. Jin je naopak pasivním principem. Dává věcem viditelnou podobu a poskytuje jim stabilitu. Jeho vlastnostmi jsou chlad, vlhkost, nehybnost, tíha, sestupný a dostředivý směr pohybu. Charakterizují ho měsíc, země a voda. Čchi vytváří pět základních prvků (dřevo, oheň, země, kov a voda), které se vyznačují určitými charakterovými vlastnostmi a řídí se čtyřmi zákonitostmi. Tato filozofie je základem k pochopení průběhu procesů v lidském těle, které je také podřízeno jin-jangovému modelu. I zde existuje pět prvků, které v těle formují pět orgánů: játra (dřevo), srdce (oheň), slezina (země), plíce (kov) a ledviny (voda). Pěti základním orgánům podléhá pět základních tkání, pět smyslových otvorů a pět částí povrchu těla. Tělo je navíc propojeno sítí silových drah čchi. Existuje dvanáct řádných drah a jejich spojnic a osm mimořádných drah, které slouží k harmonizaci čchi.

Metoda, kterou lékař čínské medicíny při léčení použije, bude s největší pravděpodobností kombinací akupunktury, bylinné léčby a výživy. Lékař nepátrá po jediné příčině choroby nebo jediném příznaku. Jeho cílem je zjistit, v čem spočívá a jak vznikla nerovnováha v lidském těle, a odstranit ji. Vyšetřování se provádí zrakem, sluchem, čichem, poklepáváním a pohovorem s pacientem. K základním léčebným metodám patří akupunktura, verbalismus a moxibusce (požehování).
Pacienti nejvíce přicházejí s bolestmi hlavy, chronickou únavou, problematickou menstruací, opakovanými virózami a nachlazeními, zimomřivostí, zažívacími problémy, vysokým krevním tlakem, potížemi se spánkem a problémy v klimakteriu. Na první sezení si vyhraďte alespoň hodinu. Terapeut vás potřebuje více poznat. Bude se vás vyptávat na zdánlivě nesouvisející věci - jestli žijete ve městě, nebo na vesnici, s rodinou, jaký máte vztah k teplu a chladu, jak spíte a jíte. Z pohledu tradiční čínské medicíny můžeme dva lidi se stejnou nemocí léčit jinak, protože svou roli hrají různé příčiny a odlišný životní styl. Ona celistvost totiž nespočívá jen v rámci těla, člověka vnímáme i v rámci prostředí, v němž žije.

Diagnostika

Velmi často při stanovení diagnózy pomáhá nahmatání  pulzu na zápěstí. Díky měření pulzu lékař dokáže najít nemocný orgán a mnohdy také patogen, který je příčinou nemoci. Číňané tvrdí, že v těle je dvanáct hlavních orgánů a každý z nich má svůj vlastní pulz. Na každém zápěstí je šest pulzů, tedy celkem dvanáct pulzů pro dvanáct orgánů. Tuto metodu čínské medicíny, nazývanou i pulzní diagnostika, se podařilo vědcům přetvořit do diagnostického přístroje, který dokáže změřit, zaznamenat a také analyzovat odchylky srdečního rytmu. Přístroj zvaný teslagraph velice přesně měří odchylky v intervalech mezi jednotlivými stahy srdce. Naměřené hodnoty pak ukážou, zda jsou fyziologické funkce organismu řízeny harmonicky. Díky naměřeným údajům lze podle odborníků, kteří přístroj vynalezli, zjistit funkční změny v organismu až o pět let dříve, než skutečně nastanou. Přes elektrody připojené na pacientova zápěstí a kotníky sejme přístroj za několik minut všechny údaje, které potřebuje. Přístroj zaznamenává rytmus srdce s přesností na milisekundy. Z tohoto, ale i dalších údajů pak analyzuje, zda je organismus schopen zabezpečit normální vnitřní prostředí a odolávat zátěži nebo nemocím. Podle toho pak lze usuzovat riziko některých onemocnění. Přístroj může dokonce upozornit na počínající rakovinné bujení, oslabené cévy, riziko syndromu náhlého úmrtí u novorozence, hrozící Parkinsonovu a Alzheimerovu nemoc. Užitečný může být i při diagnostice nespecifických příznaků, jako jsou únava, bolesti hlavy, nesoustředěnost či poruchy spánku. Výhodou tohoto přístroje je, že upozorní na rizika dříve než běžná vyšetření. Přístroj tak skvěle poslouží při preventivních prohlídkách nebo kontrole účinnosti léčby při různých onemocněních.

Kromě zkoumání pulzu se v tradiční čínské medicíně vyšetřují i další části těla. Může to být pleť na obličeji, držení těla a také jazyk, který je považován za nejdůležitější diagnostický prostředek. Při stanovení diagnózy hraje roli dokonce i způsob dýchání, hovoru či kašel. Čínská medicína se také výborně doplňuje s homeopatií - u pacientů, kteří zároveň navštěvují homeopata, se výsledky dostavují rychleji.

Na každého člověka doléhá tlak „zvenčí". Lidské tělo se musí vypořádat se stresem, škodlivými látkami i neléčenými infekcemi. Všechny tyto faktory a věk narušují správnou funkci většiny vnitřních orgánů. Zdravý organismus dokáže negativní vlivy regulovat, ale ne donekonečna.

Léčiva a jejich příprava

V odborných spisech jsou léčiva dělena v souladu se základními prvky do pěti skupin. V kapitole VODA jsou uváděny obecné léčivé nebo škodlivé vlastnosti minerálních vod, pod názvem OHEŇ je možné najít kladné i záporné vlastnosti slunečního světla, ohně, je zde i kapitola o požehování. V kapitole ZEMĚ se nachází popis vlastností různých druhů léčivého bláta, v kapitole KOVY jsou popsány vlastnosti a rizika užívání různých minerálních látek a kovů, i pojednání o akupunktuře. V kapitole DŘEVO se nacházejí rostlinná a živočišná léčiva, kterých je nesrovnatelně více než v lékopisech západního typu.
Rostlinné drogy mají celkem čtyři povahy, pět chutí, vztahují se k určitým orgánům těla a jejich účinek je veden určitým směrem. Jen výjimečně jsou používány jednotlivě, většinou jsou sestavovány do směsí, vždy individuálně podle svých vlastností. Některé vzájemně zvyšují svůj účinek, jiné nesmí být spolu nikdy použity.

Na rozdíl od našich zvyklostí jsou drogy často různým způsobem upravovány. Mohou se pražit na přímém ohni nebo se péci v nádobě, a to buď samotné, nebo spolu s jinou rostlinou nebo látkou (med, tuk). Mohou se sušit i na mírném ohni. Cílem je získat drobivý materiál. Mytím, propláchnutím, plavením a máčením ve studené nebo horké vodě se rostlinná droga očistí a změkčí, zmírňují se její jedovaté vlastnosti, případně se odstraní její pach. Dalším druhem přípravy je vaření v páře, v tekutině (voda, ocet, víno) nebo máčení po tepelné úpravě.

Počet, druh a zpracování lékových forem je velmi rozsáhlý. U nás známe jednoduché vodné nebo lihové výluhy, ale neznáme užití bylinek do polévek a zvolna se vařících pokrmů. Není vzácností, je-li stejný recept přípravy uváděn v jednom spisu jako polévka a v dalším jako chod nebo příkrm. Základní princip však zůstává stejný. Jedná se o odvar, který je možné použít buď samotný, nebo do něj lze přidat maso, ryby apod. Velmi často uváděné odvary z rýže se připravují podle stejného principu, kdy rýže bývá vařena ve vodě nebo odvaru z bylin.

K přípravě bylinného odvaru se nepoužívá jen voda, ale i mléko, ocet nebo víno. Doba varu je závislá na povaze obsahových látek, zpravidla se však rostlinné drogy vaří velmi dlouho, někdy opakovaně. Odvar se také může připravovat ve vodní lázni, kdy se do velkého hrnce s vodou vloží menší nádobka přikrytá pokličkou a nechá se vařit několik hodin. K vnitřnímu užití jsou určeny prášky, pasty (práškové drogy se utřou s medem do konzistence másla) a pilulky (prášková droga se smíchá s medem, vodou, moučnou pastou nebo voskem a za horka se usuší). Med obsažený v pilulkách slouží nejen jako konzervační látka, ale napomáhá i příjemné chuti. K zevnímu použití slouží masti (prášková droga se smíchá s olejem, medem a zvířecím tukem), zábaly a náplasti (rostlinná droga se vaří s olejem, přidá se včelí vosk a směs se vaří na mírném ohni, hmota se pak rozetře na papír a přikládá na postižené místo).

Ceněnou lékovou formou je bylinné víno nebo lihový výluh (rostlinná droga se vyluhuje v silném lihovém destilátu po dobu tří až dvanácti měsíců). Alkohol zajistí uchování účinných látek a jejich vstřebání do organismu.

Potraviny podle chuti

Kalorie a živiny obsažené v potravinách nejsou pro čínskou medicínu tak podstatné. Za mnohem důležitější považuje u potravin jejich chuť, povahu a propojení s orgány. Na základě těchto vlastností se pokouší tělo harmonizovat. Určitá potravina může být v přiměřeném množství pro organismus lékem a naopak. Tradiční čínská medicína rozděluje potraviny podle chuti (sladká, slaná, kyselá, hořká a ostrá) a podle termodynamického efektu, tedy zda nás ochlazují nebo zahřívají. Podle toho, jaký jste typ, měli byste některé potraviny upřednostňovat a jiné omezit nebo zcela vynechat. Málokdo samozřejmě patří jen k jednomu typu, většinou se jedná o smíšené formy. Navíc se člověk může v životě vlivem okolností posunout od jednoho typu k druhému.

  • Horký typ je horkokrevný a žíznivý, má zrudlý obličej, rychle mluví a snadno vybuchne. Mívá sklon k vysokému tlaku, kardiovaskulárním nemocem a často ho pálí žáha. Měl by se vyhnout potravinám teplé povahy.
  • Studený typ je zimomřivý, bledý, se světlou pletí. Je bázlivý a pomalu mluví. Nemívá žízeň, trápí ho klouby, močení v noci a ženy mívají bolestivou menstruaci. Je mu věčně zima, a proto by měl vyhledávat potraviny s teplejší energií.
  • Suchý typ je hubený, má lámavé nehty, suché vlasy či kůži, ale také hrdlo, takže má často žízeň. Bývá lekavý, v noci se potí, často trpí záněty a depresemi. Měl by si vybírat potraviny osvěžující, co nejvíce výživné.
  • Vlhký typ mívá nadváhu, otoky a pocity tíhy nohou nebo i celého těla. Bývá často unavený, bez energie a se skonem k filozofování. Trpí nadýmáním, průjmy, problémy s klouby, páteří a v noci chrápe. Hodí se pro něj potraviny teplé a spíše vysušující.

Výběr potravin

Vedle typu a vlastností jednotlivých chutí bere terapeut při sestavování jídelníčku ohled na roční období, klima, počasí, rodinné prostředí nebo druh zaměstnání. Nedoporučí vám jen to, co a kdy jíst, ale i jak jídlo připravovat.

Hlavní část jídelníčku by měly tvořit obiloviny a zelenina, které pomalu doplňují a zároveň uvolňují energetický systém jater, žlučníku a slinivky a regulují trávení. Z obilovin volte rýži, jáhly, pohanku a oves. Zeleninou doplňte každé jídlo - nejlépe vařenou či dušenou kořenovou zeleninou, a to i ve formě zeleninových vývarů. Obecně mají ženy pomalejší metabolismus a méně svalové hmoty, takže by měly jíst méně. Ale i to je individuální, některé třeba hodně sportují a pak je to jinak. Často mívají ženy oslabenou slezinu a ledviny, nebo vůbec celkově oslabený jang.

Jezte 3x až 6x denně v pravidelných intervalech a ideálně ve stejných časech. Nejlépe tělo přijímá potravu mezi 7. a 9. hodinou, odpoledne mezi 13. a 14. hodinou a pak mezi 17. hodinou a 18.30. Míváte-li večer hlad, jezte lehce stravitelné pokrmy, spařenou zeleninu nebo kousek ovoce, nejlépe kolem 21. hodiny. Nepijte před a při jídle, napijte se přibližně půl hodiny po jídle. Také nekombinujte mnoho chutí najednou. Moučník si dejte s hodinovým odstupem.

Z jídelníčku vyřaďte nadměrně stimulující potraviny (silně kořeněná a pikantní jídla, alkohol, kakao, čokoláda, káva) a potraviny vytvářející v organismu chlad a patologickou vlhkost, tedy především potraviny syrové. Ovoce a zeleninu vařte nebo alespoň spařte na páře. Syrové je konzumujte pouze v letních měsících a jen ty druhy, které vyrostly u nás.. Pozor si dejte na potraviny bránící regeneraci a tvorbě nové energie a krve. Jedná se o tučná, smažená, grilovaná a slazená jídla, tučné ořechy a maso, uzeniny, tučné sýry a mléčné výrobky s obsahem tuku a cukru, sladkosti z bílého cukru. Důležitou zásadou je nepřejídat se. Číňané říkají, že bychom měli končit s jídlem, když se cítíme asi na 60 procent sytí.

  • Studené a mírně studené potraviny: banány, grep, hlávkový salát, krabi, meloun, mořské řasy, rajčata, sůl.
  • Chladné potraviny: hlávkový salát, hrušky, jablka, jahody, mandarinky, ředkvičky, tofu.
  • Neutrální potraviny: ananas, cukr, kukuřice, meruňky, rýže, švestky, vejce, vepřové maso.
  • Teplé a lehce teplé: broskve, česnek, hnědý cukr, kuřecí maso, maliny, pórek, vlašské ořechy, zázvor.
  • Horké potraviny: pepř, skořice.

Teplo na kůži

Moxování neboli požehování spočívá v cíleném prohřívání citlivých akupresurních bodů lidského těla. Vybrané body se prohřívají teplem vznikajícím při hoření malého množství usušené byliny. Při této metodě se využívá více než sto biologicky aktivních bodů lidského těla. Slova MOXA pochází ze starého japonského slova mogusa, což znamená pelyňkové vlákno. Při léčbě žárem je totiž nejčastěji používanou rostlinou pelyněk černobýl.

Léčivé teplo se získává prohříváním pelyňku lisovaného do tvaru malého jehlanu, který se pokládá na místa aktivních bodů a nechává se hořet. Na místo, které má být ošetřeno, se položí gáza, ve středu se vytvoří hromádka z kuchyňské soli a na její vrchol se postaví jehlánek z pelyňku. Špička se zapálí a nechá doutnat. Dosahuje se cíleného hlubokého prohřátí, což má povzbuzující účinek. Vědci zjistili, že v pelyňkovém kouři se nachází více než 40 látek, z nichž žádná není pro organismus škodlivá a některé mají léčivé účinky. Na místě, kde se tkáň prohřívá, se tvoří látky, které pomáhají zvyšovat obranyschopnost organismu, stabilizovat nervový systém, zrychlovat látkovou výměnu a prokrvit a uvolnit svalstvo.

V současné době se moxování používá při celkovém vyčerpání, nedostatku energie, při nachlazení a alergiích. Ovlivňuje příznivě potíže spojené s menopauzou a ovulací nebo menstruační bolestí, může pomoci při žaludečních potížích, průjmech, zácpě a poruchách trávení  nebo potížích ledvin a močových cest, na uvolnění svalových stahů, při bolestech kloubů. Samozřejmě se nepoužívá při alergii na pelyněk, nedoporučuje se při horečce a je vždy nutné vyloučit akutní příhody v dutině břišní.