Akupunktura

Když se v Číně zeptáte na akupunkturu, zažijete nechápavý pohled a vrtění hlavou. Tento pojem v Číně nikdo nezná. Číňané hovoří o žen-ťiu, když mají na mysli to, co my chápeme pod pojmem akupunktura. Jde v každém případě o jednu z nejstarších metod pro léčbu a prevenci vůbec, i když bojuje o prvenství s indickým učením ájurvédy a s reflexologií.

Akupunktura je název evropský a vychází z latiny" „acus" znamená jehlu a „puncto" píchání. Původní název v čínštině zněl čentčou, což znamená píchání a požehování.. Název vymyslel holandský lékař Willem ten Rhyne, který také v roce 1683 po svém návratu z dvouletého pobytu v japonském Nagasaki uvedl akupunkturu do Evropy.

Základem této metody je stará čínská filozofie. Akupunktura se v Číně provádí asi 3500 let, ale přesné údaje o jejím vzniku nejsou známy. Podle legendy vznikl tento komplexní systém léčby poté, co se došlo k poznatku, že vojáci, kteří přežili válečná zranění po šípu, se někdy vyléčili i z jiných dlouhotrvajících onemocnění.

První lékařskou učebnicí akupunktury byla kniha Vnitřní kánon Žlutého císaře-základní otázky, která vznikla kolem roku 400 př.n.l. Akupunkturní techniky se postupně zaváděly a zdokonalovaly až do doby vlády dynastie Čching (1644-1911), kdy se výrazněji rozšířilo západní lékařství.

Na Západě se akupunktura používá většinou k léčbě bolestivých zdravotních problémů - jako je artritida, bolesti zad nebo revmatismus, je ale prokázáno, že pomáhá i v případech alergií, lidem trpícím úzkostí, zánětem průdušek, astmatem, zánětem tlustého střeva, zažívacími obtížemi. Pomoci může těm, kdo trpí nespavostí, stresem a chronickou únavou.

Rovnováha dvou principů

Tato metoda chápe svět a všechno v něm na základě rovnováhy dvou principů jin (ženská energie) a jang (mužská energie). Tyto dvě složky jsou obsaženy ve všem a tvoří podstatu jakékoli existence. Jejich rovnováha znamená vždy optimální stav, jejich nerovnováha pak narušení optimálního stavu a větší či menší narušení celé existence. Na druhé straně tyto dva principy  tvoří ideální jednotu, jeden bez druhého nemůže vůbec existovat. Energie jin je pasivní a zklidňující a představuje tmu, chlad, vlhkost a uvolňování. Energie jang je agresivní a stimulující a představuje světlo, teplo, sucho a stahování. Každé porušení rovnováhy jang a jin u člověka znamená porušení funkční rovnováhy, a tudíž nemoc. Například příliš mnoho energie jang může způsobit akutní bolest, bolesti hlavy a vysoký krevní tlak, příliš energie jin může vyvolat mrazení, zadržování tekutin, výtoky a únavu.Úlohou léčitele je pak porušenou rovnováhu obnovit.

Jangu se přisuzuje vše kladné, tedy: puls, obloha, teplo, muž, nahoře, aktivita, pohyb, energie, duté orgány, duševno.
Jinu se připisuje vždy opak: země, žena, dole, uvnitř, zima, klid, chlad, plné orgány, hmota.
Na lidském těle to jsou - duté orgány: tenké střevo, tlusté střevo, žaludek, žlučník, močový měchýř, obal srdce.
Jin - plné orgány: plíce, srdce, slinivka, slezina, ledviny, játra.

Kromě těchto dvou principů je podle staré čínské filozofie svět složen z pěti základních prvků. Jsou to dřevo, oheň, země, kov a voda. Všechny prvky jsou v jednotě, jsou na sobě závislé, a proto v této jednotě tvoří svět a vše v něm. Jeden prvek ovlivňuje druhý a naopak, navzájem mohou svou činnost posilovat nebo oslabovat. Dřevo živí oheň, z ohně zůstává popel čili země, v zemi jsou skryty kovy, na kovu se sráží voda a voda dává růst dřevu. K jednotlivým prvkům jsou přiřazeny orgány. Dřevu je příslušný žlučník a játra, ohni srdce a tenké střevo, zemi žaludek a slezina, kovu tlusté střevo a plíce, vodě ledviny a močový měchýř. K ohni se ještě přiřazují obal srdce a tři ohně. Jak probíhá léčba? Když je nedostatečná činnost srdce, což je slabý oheň, „přiložím" dřevo, což jsou játra, tedy ovlivňujeme ne srdce, ale játra. Naopak - je-li oheň veliký (bušení srdce, zrychlený tep), hasím oheň vodou, což jsou ledviny.

Akupunkturní body

Akupunkturní diagnostika i terapie se zaměřují na rozpoznání jakékoli nerovnováhy a její napravování pomocí vpichování jehel do příslušných bodů. Celkový počet akupunkturních bodů dospěl od čísla 365 po číslo 693 bodů řádných a k tomu se připočítává ještě 120 bodů mimořádných. Tento počet zřejmě není konečný, protože se stále hledají body.

Většina důležitých bodů leží na 14 meridiánech, každý nese název podle orgánu, který reprezentuje - srdce, tenké střevo, močový měchýř, ledviny, žlučník, játra, plíce, tračník, žaludek a slezina plus dva orgány, které západní lékařství nezná - osrdečník, podle akupunkturistů reguluje krevní oběh a je důležitý pro sexuální aktivitu, a „trojnásobný ohřívač", který řídí činnost žláz s vnitřní sekrecí a funguje jako regulátor tělesné teploty. Dráha není zcela autentický překlad původního názvu, ale byl takto přijat a užívá se. Řádné dráhy mají 12 drah orgánových a 2 dráhy střední, přední a zadní. Mimořádné nebo zázračné dráhy jsou zvlášť konstruované, zatímco řádné dráhy jsou přesně geometricky stejné na obou stranách těla. Polovina těla je jangových a druhá polovina jinových.

Jak bylo již řečeno, akupunkturní body leží na neviditelných energetických drahách, které jsou dle léčitelů spojeny s vnitřními orgány. Jehly údajně uvolňují, zvyšují nebo snižují tok energie zvané čchi v meridiánech. Tato energie je hlavním symbolem tradiční medicíny. Čchi prochází akupunkturními drahami, které na sebe vnitřně navazují a mají v tomto koloběhu životní síly každá svůj vyhrazený úkol. Čchi je nehmotná energie, která je podkladem veškeré hmoty, což vlastně vyjadřuje nedělitelnost fyzické a duševní stránky. Podle této teorie je takřka nedělitelná jednota, a tím i vzájemný vliv všech přírodních jevů, pochodů a změn. Neexistuje jediný přírodní úkaz bez vlivu na lidské tělo. Takže naše bytí je ovlivňováno všemi kosmickými ději, počasím, klimaktickými poruchami a samozřejmě i denní a noční dobou. Projevem těchto vlivů jsou orgánové hodiny, podle kterých jsou v jednotlivých časových - hodinových intervalech jednotlivé orgány těla v maximální a v minimální aktivitě. Je to vlastně návod, kdy je nejvhodnější doba pro ovlivňování daného orgánu.

Diagnostika

Před použitím akupunktury se terapeut ptá pacienta na to, co ho trápí, i na to, zda jeho potíže souvisejí s jídlem, náladou, osobními návyky, ročním obdobím či počasím. Pacient pak podstoupí fyzické vyšetření, během kterého si terapeut všímá citlivých míst, měří tep na zápěstí, zjišťuje místa napětí a zaznamenává nevysvětlitelné rozdíly tělesné teploty. Další informace může získat z vyšetření jazyka, zorniček a chodidel nohou.

Ke vpichu do akupunkturních bodů se používají speciální jehly. Je jich více druhů ve více provedeních. Základním materiálem bylo zlato a stříbro, v současné době se téměř výhradně používají jehly ocelové. Délky jehel jsou od 15 mm až po desítky cm, ale to jsou jehly zvláštní. Normálně se používají délky od 15 do 60 mm. Jehly se do bodů vpichují do hloubky 1 až 15 mm. Dlouhé jehly se vpichují ne kolmo do pokožky, ale pod pokožku, paralelně s povrchem těla. Tím procházejí při jednom vpichu více body. Tenké jehly terapeut vpichuje - obvykle je to rychlá, bezbolestná procedura - a otáčí jimi mezi prsty a palcem, aby se z bodu energie získala či rozptýlila. Nad každým bodem přitom ucítíte lehké znecitlivění či pálení. Jehly je možné nechat působit jen několik minut nebo také až půl hodiny (to záleží na pacientovi, reakci na předchozí léčbu a obtížích, které se léčí). Pacient může mít přitom pocit tíhy v končetinách a zároveň i příjemného uvolnění. Obvykle se pacient začíná cítit lépe během prvních čtyř až šesti návštěv. Komplikované zdravotní obtíže, např. astma, mohou vyžadovat větší počet ošetření. Po prvním ošetření se někdy pacient může cítit dokonce hůře - což ale není nic neobvyklého. Pokud se ale stav po šesti až osmi sezeních nelepší, je zřejmé, že akupunktura není účinná.

Existuje důkaz pro to, že akupunkturní body jsou z lékařského hlediska významné. Západní lékaři zjistili, že když se místa, která jsou v důsledku nemoci citlivá, ošetří pomocí jehel, masáže a tepla, může to pacientovi přinést úlevu. Tato místa, tzv. aktivní body, často leží v určité vzdálenosti od postiženého orgánu a poslední výzkumy prokázaly, že více než 70 procent těchto bodů se shoduje s čínskými akupunkturními body.

Součástí tělní akupunktury je tepová diagnostika. Tou se na vřetenní tepně zjišťuje stav jednotlivých orgánů. Diagnóza se provádí tak, že se 2., 3. a 4. prst přitlačí na vřetenní tepnu v místě hrbolku na vřetenní kosti na zápěstí ruky a podle tepu se zjistí stav orgánu. Na každé ruce se hmatají vždy 3 a 3 orgány. Jedna trojice na povrchu a druhá pak níže, zjistitelná silnějším přítlakem. Je pravda, že tep pod každým prstem je jiný, ale zjistit přesnou diagnózu podle tepu dokáže jen výborný terapeut. Projevů tepu je 28, a že celkem musí terapeut vyhodnotit 392 různých signálů. Staří Číňané toto umění studovali 5 let a skládali zvláštní zkoušky. Dnes se tato metoda dá použít snad jen jako hrubý odhad.

Medicína a akupunktura

Ačkoli Číňané zveřejnili řadu studií prokazujících úspěšnost akupunktury, klasická medicína se k této metodě staví opatrně. Lékařský výzkum dokázal, že je možné zabránit symbolu bolesti, aby dorazil do mozku - tak, že se utlumí nerv, který přenáší tento signál ze zdroje bolesti. Tak se předejde pocitu bolesti. Má se za to, že akupunktura funguje podobným způsobem. Lékaři proto poukazují na nebezpečí, kdy akupunktura může zastřít některé příznaky nemoci. Tělo produkuje omamné látky endorfiny a enkefaliny, které znecitlivují smysly a tvoří součást systému tlumícího bolest. Studie prováděné po celém světě prokázaly, že akupunktura tyto omamné látky uvolňuje do centrálního nervového systému a že po akupunkturním sezení je míra úlevy od bolesti přímo úměrná množství uvolněných omamných látek. Proto se akupunktura užívá při tlumení bolesti při zubařských zákrocích, při porodu i chirurgických operacích. Některé západní kliniky, ve kterých se zabývají léčením bolesti, užívají akupunkturu k tomu, aby zmírnili bolest pacientů po operacích.

Dnešní západní terapeuti pracující s akupunkturou vysvětlují její účinnost daleko vědečtěji. Nevzdávají se některých orientálních teorií, ale využívají i znalostí nervového systému celého těla. Podél kůží je síť nervů, jejíž nejdůležitější svazky vedou podél meridiánů, na nichž leží většina akupunkturních bodů. Kromě jiných funkcí předávají nervy signály o stavu těla. Podle zmíněné teorie zdravotní problém může být kdekoliv jinde v těle, než kde právě člověk bolest cítí. Například bolest v žaludku se projeví v horní části břicha a v těch částech zad, které se žaludku dotýkají. Spojení mezi zdrojem problému a bolestivou oblastí se vysvětluje skutečností, že obě oblasti jsou propojeny nervovými spoji.

Léčení teplem

Nedílnou součástí akupunktury je tzv. požehování nebo také moxování. Slovo moxa pochází ze starého japonského slova mogusa, což znamená pelyňkové vlákno. Moxování spočívá v cíleném prohřívání akupresurních bodů lidského těla. Vybrané body se prohřívají teplem vznikajícím při hoření malého množství usušení byliny. K požehování se používá chmýří z pelyňku černobýlu, které se musí rok sušit a pak se z něj motají zvláštní cigarety o tloušťce 10 mm nebo se z něj vyrábějí kužely. Dříve se pro tento účel používalo 16 bylin, ale dnes je tato výroba  příliš složitá a zdlouhavá. Cigarety jsou dlouhé 20 cm a jsou zhotoveny tak, že 1 cm cigarety představuje 1 minutu požehování. Cigaretou se krouží nad bodem, avšak příjemný pocit tepla nesmí být překročen. Působením tepla uvolňovaného hořením pelyňku se stimulují body a příslušné akupunkturní dráhy.

Terapie je s úspěchem předepisována u pacientů trpících chronickou bolestí a u bolestivých nemocí jako jsou neuralgie, koxalgie, u četných nezánětlivých afekcí svalů, kloubů, uzlin nebo cév. Moxování se používá při celkovém vyčerpání, nedostatku energie, při nachlazení nebo alergiích. Ovlivňuje příznivě potíže spojené s menopauzou a ovulací nebo menstruační bolestí. Může pomoci i při žaludečních potížích, při potížích ledvin a močových cest.