Hydroterapie

Hydroterapie spočívá v představě, že voda je základem života. Je základní složku lidského těla a je také obsažena ve většině potravin. Ve svých různých formách: kapalné, pevné a plynné se používá v navození relaxace, k stimulaci oběhu krve, k odstranění nečistot, léků a alkoholu, k uvolnění bolestí a k léčení nemocí. Nejlepší účinky má vodoléčba u psychosomatických onemocnění, při hojení zánětů a poranění, léčí se jí také například astma, cukrovka, kardiovaskulární aparát (ne v případech, kdy pacient prodělal infarkt). Vodoléčba mimo jiné přispívá k odbourávání psychických problémů a stresu. Mezi příjemné druhy vodoléčby patří aromatické nebo perličkové koupele, podvodní masáže, vířivky, masážní sprchy.

Léčebná moc vody se uznává od pradávných dob. Užívá se jak proti jednotlivým onemocněním, tak pro zlepšení celkového zdravotního stavu. Mnoho starořeckých chrámů zasvěcených bohu lékařství Asklépiovi bylo postaveno nad horkými prameny, známými svými léčivými vlastnostmi. Parní lázně byly oblíbené u Římanů i Turků, o léčebných účincích vody věděli staří Číňané i původní obyvatelé Ameriky.

Nejdůležitější je teplota vody. Horká voda či pára roztahují cévy, podporují pocení, uvolňují svaly a klouby a tělesné teplo díky nim proudí k povrchu těla. Studená voda stahuje, snižuje zánět a městnání na povrchu těla a zvyšuje přítok k vnitřním orgánům.

Lidem s bolestmi zad, obtížemi kloubů a revmatismem může léčba vodou jako součást fyzioterapie značně ulehčit. Prospěšná je i pro osoby se zraněním svalů a ochrnutím po nemoci. V rámci naturopatie se vodoléčba užívá při léčení celé řady nemocí. Očistné účinky různých druhů parní lázně mohou pomoci při bolestech hlavy, postřiky horkou a studenou vodou se užívají při menstruačních obtížích, chudokrevnosti, artritidě či astmatu. Ženy stále častěji žádají porod ve vodě, voda jim poskytuje pohodlnou a klidnou podporu.

Farář Kneipp

První hydroterapeutické středisko ve Velké Británii, které nabízelo celou řadu terapií, založil v Champneys Sebastian Kneipp (1821-1897), dominikánský mnich z Bavorska. Podobně jako mnoho jiných zakladatelů přírodních léčebných metod se dostal i farář Kneipp na stopu nové terapii „zásluhou" vlastní nemoci. Sám na sobě nový postup vyzkoušel a na jeho základě vyvinul metodu, která je po něm nazvána a celosvětová uznávána.

Když bylo Kneippovi 27 let, objevily se u něj první příznaky plicní tuberkulózy. Došlo to tak daleko, že ve třetím ročníku gymnázia (se školním vzděláváním začal velmi pozdě) musel proležet polovinu vyučovací doby v posteli. S vynaložením všech sil se mu nakonec podařilo složit maturitní zkoušku a vstoupit do kněžského semináře. Když zase jednou těžce onemocněl, dostala se mu do rukou knížečka lékaře Jahanna Hahna o „zázračné léčebné síle čerstvé vody". Voda Kneippovi opravdu pomohla. Zanedlouho získal přezdívku „kropáčový farář", protože první pokusy s vodou prováděl pomocí konve. Kneipp poznal, že voda nejen probouzí tělesné síly, ale podněcuje a očišťuje i ducha. A tak doporučoval omývání  a polévání i proti skleslosti a tomu, čemu dnes říkáme depresivní nálada. Varoval ovšem před přeháněním a vydával přesné pokyny, jak by se při vodní terapii mělo postupovat.

Kneippovo polévání je základem hydroterapie a působí mimořádně příznivě při odstraňování vegetativních poruch a při nedostatečném prokrvování. Dnes se k tomu používá hadice nebo ruční sprcha. Voda by měla téci slabým proudem, nikoli pod tlakem a měla by volně stékat po příslušné části těla, přičemž by neměla odstřikovat. Polévat bychom se měli střídavě studenou a teplou vodou. I doba polévání může být různá. Záleží na tom, kde má voda projevit svou léčebnou sílu - existuje polévání kolenou, stehen, dolní části těla, paží, hrudi, horní části těla, zad, celého těla a obličeje. Nejlepší částí dne pro různé druhy polévání je dopoledne. Pro všechny druhy polévání existuje přesný postup.

Šlapání ve vodě

Tento způsob Kneippovy studené hydroterapie slouží jako prostředek k otužení, při žilních onemocněních a je osvěžující při únavě nohou. Bohužel, máte-li potíže s ledvinami nebo močových měchýřem, tuto terapii neaplikujte. Také když máte studené nohy, neměli byste raději šlapat vodu. Jak na to? Studená voda by měla ve vaně sahat ke kolenům. Při šlapání zvedejte nohy a chodidla čapím krokem nad vodní hladinu. Takto udělejte dvacet kroků. V létě může toto cvičení trvat dvě minuty, jinak asi 20 vteřin. Pak osušte kapky vody a navlékněte si teplé ponožky.

Kneipp vyvinul a prakticky používal ještě celou řadu dalších vodních aplikací. Mnohé z nich jsou vyhrazeny speciálním lázeňským zařízením, protože jen zlomek těchto postupů - například koupele nebo omývání - můžete provádět sami. Na druhé straně však existují terapeutické postupy - například zábaly, náčinky či napařování - které jsou tak jednoduché, že je mohou provádět i laikové.

Obklady

Obklady se používají pro zvýšení přítoku krve do poškozené oblasti a také pro odstranění nečistot - otevírají totiž póry a podporují pocení. Na základě podchlazení v určité části těla dojde k rychlejšímu proudění krve v postiženém místě. Dostává se tam větší množství bílých krvinek a ty začínají čistit organismus. Nahromaděné odpadní látky se díky zrychlenému koloběhu krve dostanou rychleji z těla ven - například pocením, a proto se začínáme uzdravovat.

Pro uvolnění ztuhlých svalů lze doma použít horké obklady. Látka se namočí v horké vodě a ovine kolem postiženého místa. Tam se ponechá, dokud nevychladne. Pro stažení cév a v důsledku toho omezení zánětu (podvrtnutý kotník) se používá obklad studený.

Kdo by neznal Priessnitze

První vodoléčebný ústav na světě vznikl ve vesničce Grafenberg (Jeseník), otevřel jej lidový léčitel Vincenz Priessnitz roku 1822. Rakouský císař udělil Priessnitzovi Zlatou občanskou záslužnou medaili I. třídy - nejvyšší vyznamenání pro civilní osobu, které před ním nikdo v rakouském Slezsku neobdržel.

Svou léčebnou metodu Priessnitz založil na principu střídání zchlazování a prohřátí lidského těla. Léčil tak vodou poúrazové stavy, poruchy trávení, dýchání, revmatismus, nemoci kožní, oční, pohlavní, ale i choleru.

Každý pacient byl nejprve podroben  chladovému tesu. Nemocný byl na deset sekund ponořen až po krk do studené vody. Když po koupeli pokožka zčervenala, byl pacient schopen samouzdravení a vodoléčba byla na místě. Pokud však kůže zbělela nebo zmodrala, byl pacient odkázán ke klasickému lékaři.

Fyzioterapie

U pacientů se svaly oslabenými či ochablými nedostatkem pohybu, po operaci, zranění a v důsledku mrtvice fyzioterapeut patrně zařadí vodoléčbu jako součást léčení. Pacient je ponořen do teplé vody, která ho částečně nadnáší, svaly a klouby se tak mohou uvolnit. Teplo rozšiřuje cévy, zvyšuje přítok krve a tím také kyslíku, který napomáhá léčení. Pacient mívá obvykle jednu léčebnou kúru, která trvá až půl hodiny. Ve vodě se snáze procvičují svaly i klouby - zvyšuje se tím síla a zlepšuje pohyblivost. Při podvodní masáži může terapeut aplikovat silnější tlak, aniž by způsobil poškození, a celý proces tak urychlit.

Při celé řadě nemocí od chudokrevnosti přes cukrovku až po bolesti hlavy se používají střiky. Na tělo se stříká horká nebo studená voda, mohou se také kombinovat. Teplota vody je pro léčení důležitá. Účinky střiků jsou podobné účinkům lázně, zesiluje je však právě způsob aplikace. Zvláště účinné jsou střiky z mořské vody či vody bohaté na minerály.

Obvyklou hydroterapeuickou léčbou je dvacetiminutová horká lázeň s teplotou těsně nad 38 stupňů, dostatečně hluboká (ramena musí být pod vodou). Taková lázeň uvolňuje svaly, omezuje bolest a vyvolává pocení. Hrozí však nebezpečí poklesu krevního tlaku, proto je třeba opouštět lázeň pomalu a po osušení si aspoň na půl hodiny lehnout. Hořké soli v lázni pomáhají při nachlazení, sůl kamenná napomáhá uzdravení poraněných svalů. Oves nebo otruby napomáhají při ekzému a kožních obtížích. Při některých onemocněních, např. při zánětu močového měchýře, zácpě, hemoroidech a obtížích pohlavních orgánů terapeuti doporučují sedací lázeň.