Slepota

Úplnou slepotou, tj. naprostou ztrátou zraku na obou očích je postiženo 5% osob. Slepota a poruchy zraku mohou  vzniknout z mnoha příčin. Oko je velmi složitý smyslový orgán. To, co vidíme okolo sebe, se musí nejprve přeměnit na obrázek a ten je potom odeslán nervovými vlákny do mozku. Slepota je vyvolána přerušením tohoto nervového přenosu z důvodu poranění, které postihne oko nebo nervové dráhy, které přivádějí vjemy do mozku.

Šedý zákal

Je jedna z hlavních příčin slepoty ve světě. Jasná a průhledná oční čočka se zakalí, brání průchodu světla, a tak postupně ubývá zraku. Velké procento zákalů vzniká vlivem procesu stárnutí, ale onemocnění může také vyvolat úraz nebo jiné příčiny. Děti, které se narodí jako slepé, mají zpravidla vrozený šedý zákal nebo jinou závažnou poruchu oka. Zakalené čočky lze chirurgicky odstranit a obnovit tak zrak. Po operaci se někdy vyskytne příznak tzv. nystagmus. Jedná se o nekontrolovatelné drobné pohyby očí, které ztěžují zaostření.

Vliv stárnutí

Lidé, kterým je více než 70 let mohou trpět degenerací sítnice, která je neléčitelná. Buňky sítnice stárnou  a odumírají, včetně těch, které se nacházejí v oblasti „žluté skvrny", která zodpovídá za ostré vidění. Velmi častou příhodou bývá odchlípení sítnice. Sítnice se skládá z několika vrstev buněk, které se mohou oddělit od podkladu tvořeného stěnou oční koule. Prvním příznakem je poruch a vidění postiženým okem. Je zcela nebolestivá a vypadá, jako by zrak zakrýval hustý závěs. Moderní léčebné metody jsou schopny vrátit odchlípenou vrstvu zpět na původní místo. Užívá se především léčba laserem. Odchlípení sítnice někdy postihne také mladé osoby, nejčastěji po úderu oka.

Další příčiny slepoty

Slepotu může zapříčinit jakékoliv onemocnění, které naruší zrakový nerv nebo optické centrum v mozku. Zánět nervu může být vyvolán virovou infekcí nebo jedovatými látkami. Jestliže je zánět vyvolán nervovým onemocněním, roztroušenou sklerózou, potom poruchu vidění často provázejí obrny okohybných svalů a ve výsledku vzniká dvojité vidění. K částečné ztrátě zraku vede i tlak, který působí na zrakový nerv během jeho dráhy do mozku. Nádor, krvácení nebo krevní céva mohou vyvolat komplikovaný soubor příznaků, který musí vyšetřit lékař specialista. Náhlá slepota, která je vyvolaná ucpáním sítnicové tepny krevní sraženinou postihne většinou jedno oko. Jestliže se krevní průtok rychle neobnoví vzniká trvalá slepota postiženého oka. Krevní sraženina v žíle, která odvádí krev ze sítnice, také vyvolává trvalou ztrátu zraku, ale v tomto případě se může vidění během několika týdnů zlepšit. Za takových okolností je nutná léčba pomocí přípravků, které omezují srážení krve, aby se podobným příhodám v budoucnu mohlo předejít.

Přidružená onemocnění

Sítnice oka může být poškozena popraskáním drobných krevních cév a únikem bílkovin z nich. Příčinou  bývá vysoký krevní tlak, cukrovka nebo selhání ledvin.

Vrozené dědičné onemocnění

Nepravidelná pigmentace sítnice, tzv. retinitis pigmentosa je vážné onemocnění, jehož důsledkem vzniká tunelové vidění a takto postižení lidé mají potíže s viděním v šeru. Onemocnění vyúsťuje v úplnou slepotu do 50 let věku.

Šilhání

Jedná se o neschopnost zaměřit obě oči v jedné chvíli stejným směrem. Může postihnout také i osoby v dospělém věku, ale mnohem častěji se vyskytuje u dětí. V průběhu prvních šesti měsíců po narození se oči dítěte mohou pohybovat celkem náhodně v jakémkoliv směru, ale o uplynutí této doby by se již měly otáčet společně. Jestliže se oči nedívají souběžně, říkáme, že dítě šilhá. Děti jsou schopny používat obě oči současně s tím, že se obrázky získané z každého oka vzájemně překrývají, a v mozku tak vzniká jednotný trojrozměrný obraz. Šilhající dítě toho není schopno, protože se oči dívají různými směry. Děti se s tím vyrovnávají tak, že vidění šilhajícího oka potlačují, aby zabránily dvojitému vidění. Vzhledem k tomu, že je dětský systém vidění dosud nezralý, může se toto potlačení zafixovat a stát se trvalý, pokud se šilhání včas neléčí.

Příznaky a rizika šilhání

Některé případy šilhání jsou vrozené a objevují se při narození, ale většina případů dětské šilhavosti se projeví ve věku od dvou do čtyř let, často po nějakém onemocnění a zprvu obvykle jen tehdy, když je dítě unavené. Vývoj zraku trvá přibližně do pěti let. Teprve v tomto věku je schopnost vidění naplno rozvinuta. Jakákoli porucha, která tento dozrávací proces přeruší a která není náležitě léčena, může vést k tupozrakému oku s defektním viděním. Nejčastější příčinou je šilhání. V dospělém věku je nejčastější příčinou šilhání poškození okohybných nervů nebo svalů.

Léčba

V případě, že naše dítě šilhá, je nutné zcela neodkladně navštívit lékaře . Šilhání se obvykle léčí speciálními brýlemi, které by dítě mělo neustále nosit. V některých případech stačí k léčbě samotné nošení brýlí. V mnoha případech se dítě podrobuje cvičením, která provádí specialista v těsné spolupráci s očním lékařem. Cvičení prováděné nejprve v nemocnici  a později doma mohou mnohé případy šilhání zlepšit. Někdy se pomocí brýlí dosáhne pouze částečného zlepšení a k úplné nápravě je nutná operace na okohybných svalech, které okem pohybují. Tyto svaly se mohou zkrátit nebo prodloužit podle toho, zda jsou aktivní nadměrně nebo naopak málo. Pokud se u dítěte rozvine následkem šilhání tupozrakost, spočívá obvykle k léčba v zakrytí zdravého oka. Tím se nutí tupozraké oko k zlepšení vlastního vidění.

Operace

Při operativním zákroku při šilhání je nutná pouze krátkodobá hospitalizace. Po operaci se může dítě cítit několik dnů hůře, ale v průběhu čtyř týdnů se operované svaly zcela zahojí  a stav se dostává do normálu.

Šilhání v dospělosti

Šilhání, které vzniklo v dospělosti se léčí různými způsoby podle vyvolávající příčiny. Tu je nutné léčit především, i když současně je třeba pacientovi ulevit a jeho problémy s dvojitým viděním zmírnit. Toho lze docílit tak, že se zakryje šilhající oko nebo se do brýlí vloží hranol, který světlé paprsky zalomí a vyrovná tak úchylku oka. Šilhání dospělých vzniklé zhoršeným ovládáním okohybných svalů se někdy zlepší speciálním cvičením. V případě, že je některý okohybný sval ochrnutý, bývá nezbytný operativní zákrok. Většinou se odkládá nejméně o šest měsíců, protože v mnoha případech se obrna spontánně zlepší nebo může dokonce sama vymizet.