Práce nade vše
Lidí závislých na práci stále přibývá. Začalo to po roce 1989, kdy se u nás s nástupem soukromého podnikání otevřel svět nových možností. Vysoké pracovní nasazení bylo zprvu vnímáno za velice pozitivní. Záhy se však ukázalo, že tento trend způsobuje zdravotní a sociální problémy.
Workoholismus neboli chorobná závislost na práci postihuje hlavně lidi s vyšším vzděláním, častěji muže než ženy. Nejohroženější skupinou jsou mladí muži žijící ve městech, kteří jsou zpočátku ochotní své slibné kariéře obětovat vše Větši riziko vzniku závislosti mají lidé ve vedoucích funkcích. Workoholismus se ovšem netýká jen manažerů a soukromých podnikatelů. Všechny profese, které vyžadují velké pracovní nasazení, nesou takové riziko. Úplně stejnou poruchou mohou být postižené i ženy v domácnosti, které představa nedokonalého bytu děsí natolik, že stále uklízejí. Ženy ale častěji trpí následky závislosti svého manžela. Jsou to ony, kdo vyhledávají pomoc psychologa a žádají o radu, jak vztah zachránit, ale bez ochoty ke změně z druhé strany se nedá udělat téměř nic. Tyto ženy zůstávají osamělé, leží na nich všechna zodpovědnost za rodinu, domácnost i děti. Dalšími rizikovým bodem je sexuální život, na který workoholici nezřídka rezignují. Sexuální frustrace pak oba partnery ještě více odcizuje.
Příčin podlehnutí nezdravému pracovnímu nasazení je několik. Někdy za tím stojí původní rodina, v níž rodiče kladli na výkony svých dětí až příliš vysoké požadavky. Jiní si urputnou prací zvyšují své sebevědomí a sami sebe přesvědčují o své důležitosti. Někdy jsou paradoxně příčinou workoholismu i partneři. Vládne-li doma napětí a konfliktní atmosféra, protějšky hledají únik a práce jim poskytuje azyl. Jindy je spouštěčem tragická životní událost, například úmrtí v rodině, rozvod, kdy se člověk prací snaží zachránit a pak už nedokáže svůj životní styl změnit. Když se v práci cítí lépe než kdekoli jinde, nabírají si stále nové úkoly a zaměstnání se stává smyslem jejich existence.
Takový životní styl se nutně podepisuje na zdraví. Kvůli neustálému stresu u workoholiků často propukají deprese, úzkostné stavy nebo poruchy spánku. Mnozí trpí civilizačními chorobami, jako je vysoký tlak a srdečně-cévní onemocnění. Výjimkou nejsou bolesti hlavy, zad, poruchy imunity, tedy častější infekce.. Poruchy příjmu potravy a problémy se zažíváním ne sebe také nenechají dlouho čekat. V čem se workoholici neomezují, je kouření a pití alkoholu. Tyto požitky jim na čas pomáhají zvládat víc, než je skutečně v jejich silách.
Všechno, co se netýká práce, přestává být pro workoholika důležité. Lidé trpící závislostí na práci si z ní dělají jedinou náplň života a pokud nepracují, trpí pocitem viny. Pro tyto lidi není problém pracovat týdně ne čtyřicet hodin, ale třeba i šedesát nebo dokonce sto. Odpočinek je pro závislé na práci luxusem. Nepamatují si, kdy spali šest hodin. Nepředstavitelný je pro ně večer s knihou nebo večeře s přáteli.
Po období úspěchů, které větší pracovní tempo přináší, vždy nastává zlom a efektivita práce se snižuje. Vyčerpaný workoholik nedokáže udržet nasazené tempo. Pak se objevují v ordinacích psychologů a přijdou se ptát, jak mají zvýšit svůj výkon, protože se potřebují soustředit a zhoršuje se jim krátkodobá paměť. To, co udělali dřív za hodinu, jim teď trvá dvě až tři. Jejich výkonnost nedostatkem odpočinku klesá, ale že je situace opravdu vážná, si vůbec nepřipustí. Ve svém tempu nepovolí, zkolabují a končí v nemocnici. Jakmile se jim uleví, chtějí se do práce vrátit co nejdřív a myslí si, že vše zvládnou sami. Jenže kolapsy se opakují, až dojde k totálnímu vyčerpání organismu po stránce fyzické i psychické. Končí to až pobytem na psychiatrii. V první fázi se podávají sedativa a antidepresiva na zklidnění psychiky. To je ale jen začátek. Workoholik se musí zbavit prvotních problémů, které u něj závislost spustily, jako je nezdravý přístup k sobě nebo ke světu či neurovnané vztahy. Pak následuje odvykání - řízený sestup. Je to řízená cesta k dobrovolné střídmosti, která se v důsledku projevuje zjednodušením života, postupným omezováním doby strávené prací, odmítnutím vyšší pozice, či dokonce sestupem na vhodnější pracovní pozici.
K pochopení toho, že práce není vše, docházejí workoholici velmi bolestně - obvykle přes kolapsy a zjištěním, že jim kromě práce už nezbylo nic. Pak obvykle sáhnou po alkoholu nebo návykových látkách a propadnou jiné závislosti.
