Revmatické obtíže
Slovem revmatismus se běžně označuje bolest a ztuhlost kloubů a svalů, ale používají je častěji laici než lékaři. Jedná se o jeden z nejčastějších důvodů návštěvy lékaře.
Tento výraz ve skutečnosti označuje celou řadu přesně rozlišených onemocnění - celkem asi 200. Dělí se do tří skupin. Mezi zánětlivá revmatická onemocnění spadá například artritida, tedy zánět kloubů, dna nebo revmatická horečka. Různé druhy artrózy, tedy nezánětlivého onemocnění kloubů, které je charakteristické úbytkem chrupavky, patří k degenerativním revmatickým onemocněním. A konečně je tu svalový revmatismus, který vedle svalů může postihnout i šlachy, nervové tkáně a podkožní tukové vazivo.
K revmatickým onemocněním patří ale i Bechtěrevova nemoc a lupénka. Za revmatismem totiž stojí poruchy imunitního systému. Choroba nenapadá jen klouby, jak se stále domníváme, ale postihuje třeba i plíce, ledviny, cévy a srdce. Revma mohou způsobit chronické záněty, které máme skon podceňovat, například zapálené mandle nebo dásně.
Revmatické onemocnění probíhá jako zánětlivý proces ve svalech, šlachách, nejčastěji však v kloubech. Podle typu poškození orgánů se projevuje jako intenzivní bolest a ztuhlost svalů nebo kloubů. Pacienti si stěžují na největší potíže ráno, při probuzení. Během dne, kdy se klouby pomalu rozhýbou, bolesti ustupují. Postupem času se ale bolesti ozývají i po menší námaze a nakonec i v klidu. Bolest sama o sobě není nic příjemného, u kloubů postižených revmatickým zánětem hrozí navíc omezení nebo ztráta pohyblivosti končetiny. Proto je pro pacienta velmi důležité včas navštívit lékaře.
Při revmatické artritidě bývá začátek obtíží zpravidla plíživý. Nejdříve začne pobolívat jeden kloub, v některých případech je postiženo několik kloubů najednou. Projevům poškození kloubů ve většině případů předcházejí celkové příznaky revmatického onemocnění. Objevuje se zvýšená teplota, únava a někdy i hubnutí. Kloub, který je postižen zánětem, je oteklý a teplý, projevuje se omezení hybnosti. Postupem času dochází i k ochabování svalstva, které kloubem pohybuje. Rentgen ukáže problém až v druhém stupni nemoci, omezení kloubů a deformace kloubů se objeví až ve stadiu třetím. V posledním stadiu kloub ztuhne. Při revmatu nebolí jen postižený kloub, bolest může postižený cítit i na jiných částech těla. Někdy se totiž přetíží jiná část organismu, protože si tělo na postiženém místě ulevuje. Není ale pravda, že k revmatu vede vždy přetěžování kloubů. To sice může přispět k poškození kloubní chrupavky, a tím k artróze, v případě revmatoidní artritidy jde ale o poruchu imunitního systému, která se zatěžováním těla nemá nic společného.
Zánětlivým onemocněním je také dna. Jde o poruchu látkové výměny, kdy se v krvi zvyšuje hladina kyseliny močové. Krystaly kyseliny se hromadí v kloubech, ale i v kůži a ledvinách. Svalový revmatismus je velmi častý, ale pod slovem revma si většinou bolavá záda nepředstavujeme. Přesto bolavá ramena nebo šíje mohou být projevem této nemoci. Příčinou může být průvan, vlhkost a jednostranné tělesné zatížení. Po streptokokových infekcích, jako jsou angína nebo spála, se může objevit revmatická horečka. Zasahuje především klouby a srdce.
Příčin, které vyvolávají revmatická onemocnění, je celá řada. Mohou je vyvolat poruchy vlastního obranného systému, příčinou mnohdy bývají i metabolická onemocnění nebo dědičné vady. V některých případech vznikne revmatismus jako následek infekčního onemocnění.
