Zápal plic

Pneumonie neboli zápal plic je jednou z nejčastějších  příčin úmrtí na infekční nemoci. Jedná se o zánětlivé onemocnění plic způsobené nejrůznějšími vyvolavateli. K nejčastějším patří bakterie, viry, méně častěji pak plísně nebo paraziti. Do dýchacích cest se choroboplodné zárodky obvykle dostávají vdechnutím infikovaných kapének od jiného člověka, tedy takzvanou kapénkovou infekcí.

Zánět dýchacích cest se může postupně z průdušek, nebo z hrtanu a průdušek, rozšířit na plicní tkáň. Trvající kašel nebo i dušnost, únava a pocení nebo přetrvávající, byť jen zvýšené teploty, mohou být známkou této komplikace. Zápal plic může vzniknout i samostatně, jako ohraničené ložisko infekce v plicní tkáni.

Bakteriální zápal plic se považuje za vážné ohrožení zdraví, ale virový zápal plic může být také nebezpečný - zejména u lidí starších a dětí. Zvláštním druhem virového zápalu plic je tzv. legionářská pneumonie. Pokud člověk onemocní bakteriálním zápalem plic, objevuje se obvykle vysoká teplota, někdy doprovázená zimnicí, třesavkou, únavou a schváceností. V prvních dnech se objeví suchý kašel, později vykašlávání. Dále bývá přítomna dušnost, která se zhoršuje při námaze. Tyto obtíže mohou mít výraznější hlavně lidé, kteří již mají nějaké srdeční nebo plicní onemocnění, například astma či chronický zánět průdušek.

Akutní lobární pneumonie postihuje obvykle jeden nebo dva plicní laloky. Postupuje rychle, často postihuje děti, vyvolává vysokou horečku, zrychlené dýchání a úporný suchý kašel. Obvykle se vykašlává trocha hlenu, někdy i krev. Bronchopneumonie obvykle zachvátí obě plíce a postižený vykašlává velké množství zeleného nebo žlutého hlenu. Bronchopneumonie může být také komplikací při kouření nebo virových infekcích, např. při chřipce, a postihuje hlavně lidi starší nebo oslabené jinou nemocí.

Virová pneumonie může probíhat obdobně jako bakteriální. Teploty jsou ale většinou nižší, objevuje se dráždivý kašel bez vykašlávání. Dosti často se k těmto obtížím přidávají typické známky virové infekce - bolesti hlavy, svalů, kloubů.

Mezi laiky je zakořeněna představa, že zápal plic odhalí lékař poslechem fonendoskopem. Existují ale typy zánětů, pro které to neplatí. Pro lékaře pak může být překvapením rozsáhlý nález patrný až na rentgenovém snímku plic.

Mnoho pneumonií se dá léčit doma perorálními antibiotiky. Vážnější onemocnění vyžaduje léčení v nemocnici pomocí nitrožilních kapaček spolu s fyzioterapií, která napomáhá vykašlávání hlenu.

Při nekomplikovaném průběhu nemoci lze zápal plic tedy vyléčit i doma. Nemocný musí zůstat v klidu na lůžku a musí dostatečně pít. Při horečce se podávají léky na snížení teploty. V těžších případech a u rizikových nemocných je hospitalizace nezbytná. Je nutné podávání antibiotik do žíly, často také podávání kyslíku a infuze. V nejtěžších případech může být nutná i umělá plicní ventilace.

Po podání antibiotik by se měl stav pacienta lepšit za dva dny. Kašel však může přetrvávat velmi dlouho. Rentgenový obraz se lepší většinou teprve za dva až čtyři týdny. V případě virové pneumonie antibiotika neúčinkují.

Děti a zápal plic

Prakticky jedinou obranou proti pneumoniím je očkování. Kojenci a mladé děti jsou chráněny před zápalem plic způsobeným bakterií Haemophilus influenzae typu B v rámci povinného očkování. Proti bakterii Streptococcus pneumoniae, která je nejčastějším původcem pneumonie, lze nechat dítě očkovat.

Podle dostupných údajů se závažné formy zápalu plic u dětí objevují relativně častěji v předškolním věku (asi od tří let) a mladším školním věku. U dětí se zápalem plic se také často vyskytuje empyém. To znamená, že se v pohrudniční dutině začne hromadit hnis.

Prevence infekcí dýchacích cest u dětí je stejná jako preventivní opatření u často stonajících dětí obecně. Vždyť právě infekce dýchacích cest jsou nejčastějším projevem nemoci u dětí v kojeneckém, předškolním, ale i mladším školním věku. Základem je otužování, sportování, pobyt na zdravém vzduchu na horách, případně u moře, dostatek spánku a zdravá výživa. Další možností prevence častého stonání jsou imunomodulační léky - ty modelují v organismu situaci, jako by se setkal s bakterií, a vedou k rozvoji jeho obranyschopnosti. Imunitní systém se tak posiluje a lépe se umí vypořádat s původci nemocí.