Epilepsie

Epilepie (padoucnice) je onemocnění, při kterém v mozku opakovaně vzniká období nekoordinované elektrické aktivity. Nelze je ovlivnit vůlí a jejich důsledkem jsou nejrůznější příznaky, podle toho, která mozková oblast je postižena. Nejčastěji dochází k náhlému bezvědomí a křečím celého těla neboli k epileptickému záchvatu spojeném s tonicko - klonickými křečemi. Epilepsií trpí zhruba pět lidí z tisíce  a  postihuje o něco více chlapce než dívky.

Stává se, že 5- 10 % populace prodělá během života nějaký epileptický záchvat, a epilepsii přitom netrpí. Do této skupiny patří  např. děti po febrilních křečích, lidé, kteří prodělali jednorázové epileptické záchvaty při cévních mozkových příhodách, úrazech hlavy či po mozkových operacích. Ve výsledku to znamená, že ojedinělý epileptický záchvat  ještě nemusí znamenat začátek epilepsie.

Historie nemoci

Název „epilepsie" pochází z řeckého slova epilepsia a znamená křeče. Hippokrates došel jako první k názoru, že epilepsii působuje onemocnění mozku. Souvislost mezi epileptickými záchvaty a abnormálními elektrickými výboji v mozku se však podařilo prokázat až v roce 1929. Toto onemocnění doprovázela také celá řada mýtů. Např. ve starověkém Egyptě a Řecku byla epilepsie pokládána za „božskou chorobou", protože převládal názor, že nemocní se při záchvatu setkávají s bohy a přijímají od nich důležitá poselství. Po mnoha století pak byli lidé trpící touto chorobou naopak pronásledováni, protože byli pokládáni za posedlé ďáblem. Novověký pohled na epilepsii byl takový, že epileptici byli pokládáni za duševně nemocné, což vedlo k zavírání pacientů do ústavů a psychiatrických léčeben.

Dělení epilepsie

Epilepsii dělíme do dvou kategorií: idiopatickou epilepsii a získanou, neboli sekundární epilepsii. Příčin epilepsie může být celá řada a u každého pacienta může onemocnění probíhat zcela odlišně.

Idiopatická epilepsie

U idiopatické epilepsie se předpokládá genetická příčina. Příbuzní epileptiků mají pětkrát až desetkrát větší pravděpodobnost, že budou také trpět epileptickými záchvaty, než ostatní lidé a u dvojčete, jehož sourozenec trpí epilepsií, vzrůstá pravděpodobnost až dvacetkrát. Jedinec s idipopatickou epilepsií má zpravidla normální motorický vývoj, normální neurologický nález a poměrně často se vyskytuje specifikované záchvatové  a EEG projevy.

Získaná epilepsie

V případech kde můžeme příčinu odhalit, hovoříme o získané epilepsii. Získaná epilepsie může nastat u poranění hlavy, kdy může dojít k poúrazové epilepsii. Za zcela výjimečných okolností se může vyvinout i po mnoha měsících nebo po roce od samotného úrazu. Křeče se mohou vyskytnout také při vysoké horečce. Výsledkem je záchvat známý pod názvem febrilní křeče. Po snížení horečky se po něm nezůstává žádné postižení. Vlivem zužování mozkových cév s narůstajícím věkem může postupem doby dojít až k epileptickým záchvatům u starších osob. Může se např. stát, že se epileptické křeče objeví v průběhu mozkové mrtvice. Epileptický záchvat může také vyvolat akutní otrava. U dětí se mohou během doby objevit epileptické záchvaty při otravě olovem.

Řízení motorových vozidel

Posudek o zdravotní způsobilosti řízení motorového vozidla vydává praktický lékař. K tomuto posudku je nutné dodat odborné neurologické vyšetření. Mezi základní podmínky patří bezzáchvatové období, které musí trvat minimálně rok. Lékař však musí posoudit celou řadu dalších kritérií.

Léčba epilepsie

Při léčbě epilepsie existuje několik možností léčby. Některé nemocné lze léčit pouze úpravou životosprávy. Nejvíce užívanou léčbou je farmakologická léčba. Při užívání léků je většina pacientů dlouhodobě bez záchvatů. Skupina léků proti epilepsii se souhrně nazývá antiepileptika. Jejich účinek tkví v tom, že zklidňují abnormální elektrickou aktivitu mozku. Existuje však až třetina nemocných, které je obtížné podáváním léků kompenzovat a tito pacienti trpí tzv. farmakorezistentní epilepsií. Je také nutno zdůraznit, že i nemocní s epilepsií mohou sportovat, bavit se a někteří mohou také řídit auto.