Jste oblíbení?

Nikoho nemohou mít v oblibě úplně všichni. Musíte proto vědět, u koho vlastně toužíte být oblíbení a čí přízeň je vám lhostejná. Teprve pak má smysl uvažovat, jak to „zařídit“, aby si vás ti vybraní oblíbili víc.

Většina z těch, kteří se trápí, zrovna příliš oblíbená není a přitom většinou vidí příčinu nesprávně. Totiž tam, kde by ji vidět chtěli, protože by to tak pro ně bylo jednodušší. Je těžké si sebekriticky přiznat, že naše menší obliba je způsobena tím, že jsme urážliví, nespolehliví, nudní a otravní. Zkuste se občas řídit starým pravidlem, že mluvit o sobě je nezdvořilé. Necháte-li mluvit také ostatní, budou vás mít mnohem radši.

Získat si oblibu u druhých závisí prakticky výhradně na povahových vlastnostech, nikoli na vzhledu. Oblibě mezi lidmi stojí v cestě komplexy méněcennosti – ty dost odpuzují. Lidé, kteří jsou hezcí, dobře upravení a oblečení, bývají méně často zakomplexovaní a mají větší sebevědomí, což jejich oblibě napomáhá.

Když budete dávat světu najevo, že jste méněcenní, protože..., svět vás bude takové vidět. Natož když začnete o svých minusech mluvit. Opačně – přílišné sebevědomí také není výhrou. Čeho je moc, toho je příliš. Na druhou stranu podceňování, srážení sebe sama a mindráky odrazují úplně stejnou silou.

Nízké sebevědomí

Nelichotivý a kritický pohled na sebe sama je základem nízkého sebevědomí. Tento negativní pohled na sebe sama získáváme hlavně v důsledku citových zážitků v dětství. Pokud jsme slýchávali jen kritiku, bylo nám vyčítáno, že se nám něco nepovedlo, že jsme něco nepochopili, nálepku smolaře si pak neseme celý život.

Nízkým sebevědomím trpí často lidé úzkostliví, myslí si, že jsou průměrní, oškliví, že se jim nic nemůže podařit. Pak se velmi snadno dostávají do stresu a nedůvěra v sebe sama bývá faktor startující depresivní stavy. Prvním krokem k tomu, abychom mohli odhodit zábrany z dětství, je umění mít se rád. Musíte rozlišit, kým jste, co, jak a proč něco děláte a čeho chcete dosáhnout. Sebepoznání vás zavede do dětství, dospívání i nedávné minulosti. Zakažte si o sobě smýšlet negativně. I když vám nejde nějaká činnost, uvědomte si, kolik dovedností jste se už za svůj život naučili. K některým možná vedla dlouhá cesta, ale nakonec jste cíle dosáhli.

Lidé s nízkým sebevědomím si velmi často dávají laťku příliš vysoko, čehož následkem je frustrace z neúspěchu. Jiní mají naopak navíc, ale protože si nevěří, raději plní úkoly, o kterých stoprocentně vědí, že je zvládnou.

Budete-li se neustále pozorovat, zkoumat a přemýšlet o tom, co si o vás ostatní pomyslí, litovat se, budete zároveň hatit vše, na čem jste zapracovali. Neustálé pochybnosti vás k vyššímu sebevědomí nedovedou. Sebevědomý člověk se má rád, váží si sebe a svých schopností, ale nepovažuje se za středobod vesmíru.

Být populární

Myslíte si, že oblíbení jsou ti, kteří na sebe neustále strhávají pozornost? Omyl. Mezi egocentrickými lidmi je jen poměrně málo těch, kteří jsou skutečně oblíbení. Rádi se objevují všude, což ale neznamená, že tam byli srdečně zváni a ostatní je tam rádi vidí. Mnozí si dokonce oddechnou, když konečně dotyční chybí. Většina lidí má v oblibě spíš toho, kdo neupřednostňuje sebe, ale dává prostor také druhým.

Ostýchaví a málomluvní lidé jsou oblíbení už proto, že tím umožňují ostatním, aby se také dostali ke slovu. Navíc působí důvěryhodněji, nebudí v lidech závist, což jejich oblibu jistě zvyšuje. A kromě toho jsou projevy jejich spontánnosti vzácnější a více oceňované.

Umění naslouchat druhým je náročný úkol, při němž se jen těžko vy sami pobavíte. Chcete-li být oblíbení, musíte dát přednost tomu, aby bylo vaše chování milé druhým. Snažit se vnímat svět očima někoho druhého není snadné. Většina z nás má bohužel sklon si myslet, že druzí všechno vidí stejně jako my. Ale tak to většinou není – toho, kdo to pochopí a také se podle toho chová, mají lidé samozřejmě radši.

Pozor na to, co vyslovíte! Dříve, než něco vypustíte z pusy, si musíte umět představit, co bude následovat a kam až to povede. A to vám umožní také předcházet tomu, aby se kdokoli ve vaší společnosti cítil nepříjemně. Umět pomoci je skvělé. Nabídka pomoci však musí být trefná, vhodná, žádoucí, nevtíravá a hlavně zcela nezištná. Komu se to daří zvládat, ten si se svou oblíbeností nemusí dělat starost.

Získat si oblibu se daří lidem, kteří dokážou být sví, mají svou osobnost a nezaměnitelný charakter. Tím dávají najevo, že si věří – a většina lidí z toho usuzuje, že i oni jim mohou věřit. Navíc jsou zajímaví, originální, což rovněž přitahuje.

Oblibu si nekoupíme! Chcete-li si přátele koupit, sklidíte jen výsměch a ostatní vás budou využívat. Něco jiného jsou milé pozornosti a opravdový zájem. Ale přemíra peněz utracených za ostatní spíš vzbudí závist, odpor, nedůvěru nebo soucit.

Umění rozhovoru

Dovednost ve vhodné chvíli položit správnou otázku je taktéž důležitá. V centru vašeho zájmu by vždy měla být druhá osoba, ne snaha o vlastní pobavení či zvědavost.

Ptejte se tak, aby toho druhého potěšilo, že může odpovědět. A neptejte se na nic, co by mu naopak bylo nepříjemné říkat. Uvědomte si, že tentýž dotaz může vaši oblíbenost výrazně zvýšit nebo naopak definitivně pohřbít – podle toho, komu ho pokládáte. Rozhodně nepokládejte otázku proto, abyste se mohli sami pochlubit. Rozlišujte, na co se ptát v soukromí a na co ve společnosti více lidí.

Neskákejte svými otázkami nikomu do řeči. Chce-li se vám někdo svěřit, važte si toho a nechte ho, ať říká, co sám chce – je to pro něj na jednu stranu úlevné, ale na druhou možná obtížné. Když se budete snažit jeho důvěrné řeči „zrychlit“, patrně ztratí chuť vám cokoli vykládat.