Onemocnění ledvin a močového systému
Ledviny jsou tvořeny složitým systémem filtrů a kanálků. Tento životně důležitý orgán má důležitou funkci při hospodaření organismu s vodou a podílí se přímo na vylučování škodlivých látek metabolických pochodů. Ledviny také pomáhají udržovat rovnováhu solí a vody. Jsou uloženy v bederní krajině po stranách páteře. Při selhání ledvin dochází během několika dnů k úmrtí. Z vnitřního zakřivení každé ledviny vychází močovod a probíhá po zadní straně břicha dolů k močovému měchýři. Ten se vyprazdňuje pomocí močové trubice, která je u žen před vchodem do pochvy a u mužů na vrcholu penisu. U žen je močová trubice mnohem kratší a právě z toho důvodu trpí ženy mnohem častěji záněty močového měchýře než muži.
Anatomické hledisko
Z anatomického pohledu rozlišujeme na ledvinách kůru a dřeň. V kůře se nacházejí ledvinová tělíska - glomeruly- a dřeň představují přívodné a odvodné kanálky. Samotná funkce ledvin zcela zjednodušeně představuje filtraci krve, která probíhá v glomerulu. V odvodných kanálcích pak následně dochází k zpětnému vstřebávání vody. Součástí tohoto procesu je vylučování přebytečných minerálních látek, především sodíku a draslíku. Zplodiny metabolických procesů jsou přiváděny krví do ledvin, kde dochází k filtraci. Zdravé ledviny vyprodukují denně 1,5 - 2 litry moče. Množství moče se odvíjí od celkového objemu tekutin v organismu, na jejich příjmu a stavu okolního prostředí.
Porucha vylučovací funkce
Jestliže je porušena vylučovací funkce ledvin, hovoříme o ledvinové nedostatečnosti, kdy dochází k poruchám stability vnitřního prostředí pouze při zvýšené zátěži, jako je nadměrný příjem vody a minerálů, infekce a podobně. Ledvinové selhání nasává v případě, kdy ledviny nejsou schopny udržet stabilitu vnitřního prostředí ani za klidového stavu. Rozlišujeme dva typy selhání: akutní selhání a vleklé chronické selhání.
Akutní ledvinové selhání
Jedná se o stav, kdy dojde k náhlému poklesu glomerulární filtrace a současně k vzestupu hladiny dusíkatých látek. Příčiny takového stavu mohou být prerenální, renální a postrenální. Při prerenálním selhání je příčina v nedostatečném prokrvení ledvin a následné snížené glomerulární filtraci. Ledvina je jinak zdravá a jakmile se obnoví prokrvení, obnoví se také její funkce. K těmto stavům dochází při nedostatečném příjmu tekutin, nejčastěji v tropickém počasí, u starších lidí nebo při průjmových onemocněních trávicího traktu. U těžkých infekcí, jaterní nebo srdeční nedostatečnosti dochází k omezení průtoku krve ledvinami z důvodu přednostního okysličování mozku a srdce. Selhání z renálních příčin je zapříčiněno poškozením struktury ledvin buď infekcí, autoimunitními procesy nebo toxickými vlivy léků.
Jaké jsou projevy?
Ledvinové selhání jak akutní, tak chronické je charakteristické souborem symptomů, které nazýváme urémií. Selhání se může projevit také i v jiném orgánovém systému. V trávicím traktu se může projevit nechutenstvím, pocity na zvracení, průjmem, na srdci se mohou objevit poruchy rytmu, záněty srdečních obalů a podobně. Z hlediska nervového systému můžeme pozorovat pocity zvýšené únavnosti, zmatenosti, bezvědomí, svalové záškuby. Kůže má typické bledé zabarvení a svědí. V krvi nacházíme poruchy jako chudokrevnost, nedostatečná srážlivost, zvýšená koncentrace draslíku.
Jaká je léčba?
Léčba spočívá v odstranění příčiny. Jestliže je to možné, vysadíme léky, které by mohly akutní selhání ledvin vyvolat. Léčíme veškeré projevy infekce. V případě, že je to nutné doplňujeme nitrožilně chybějící tekutiny. V opačném případě by mohlo dojít v organismu k převodnění. V případě těžkého a pokročilého stavu je pacientovi zajištěna léčba formou akutní dialýzy.
Vleklé chronické selhávání ledvin
V tomto případě dochází k postupnému zhoršování funkce ledvin. Příčinou mohou být jiné vleklé onemocnění, v důsledku kterých dochází k poškození tohoto důležitého orgánu. Jedná se především o zánětlivé nemoci jakými jsou: chronická glomerulonefritida, glomerulonefrotida, pyelonefritida, postižení ledvin při cukrovce a vysokém tlaku.
Jaké jsou projevy a léčba?
Symptomy jsou podobné jako u akutního selhání, ale jsou méně vystupňované a rozvíjejí se v návaznosti na míře a poškození ledviny. Na prvním místě je úprava dietního a pitného režimu. Nemocným se omezuje přísun bílkovin, které jsou zdrojem dusíkatých látek, a omezujeme příjem tekutin. V pokročilých stádiích jsou pacienti zařazováni do takzvaného chronického dialyzačního programu. Transplantace ledvin pak představuje možnost upravit kvalitu a prodloužit život lidem, u nichž se najde vhodný dárce tohoto orgánu.
Močový měchýř
Jedná se o dutý, roztažitelný orgán, který slouží jako rezervoár i před vyloučením moči z těla. U člověka má objem zhruba 600 - 800 ml, při naplnění 150 - 300 ml obvykle pociťujeme nutkání močit. Prázdný močový měchýř leží na dně pánevní dutiny. Při naplnění se mnohokrát zvětší a zasahuje až do břišní dutiny, někdy až k pupku. Má tvar hruškovitého vaku, tvořeného především hladkou svalovinou. Rozlišujeme na něm vrchol, tělo a krček. Na zadní straně měchýře, na přechodu těla a krčku, ústí dovnitř oboustranně močovody, které přivádějí moč z ledvin. Krček močového měchýře přechází do močové trubice. Močovody ústí do měchýře tak, že po naplnění tohoto orgánu se jejich ústí uzavře a další moč nemůže přitékat. Stěna močového měchýře je tvořena výstelkou a svalovou vrstvou. V případě, že je močový měchýř prázdný, je velmi silná a sliznice uvnitř je složena do řas. Naplněný močový měchýř má tenkou stěnu a většina řas se vyhlazuje. Vnitřní stěna epitelu je vystlána přechodným epitelem.
Prasknutí měchýře
Prasknutí močového měchýře z důvodu úmyslného zadržení moči není možné, protože když tlak moči překročí jistou mez, dojde jednoduše k samovolnému úniku moči. Prasknutí stěny močového měchýře je možné v případě neprůchodnosti močové trubice, například vinou zvětšené prostaty, nebo k němu může dojít při prudkém nárazu na dutinu břišní při pádech, úderech nebo při autonehodě.
Inkontinence moče (únik moče)
Nedobrovolný únik moče z těla je často dočasným problémem, který vyplývá z aktuálního zdravotního stavu. Inkontinence se objeví, když se svaly kolem močové trubice nečekaně stáhnou nebo se svaly kolem močové trubice nečekaně uvolní. Tento problém se více týká žen, protože samotná struktura ženského močového traktu je odlišná. K potížím pak následně dochází vlivem menopauzy, těhotenství a po porodu. Problém inkontinence pak může nastat po neurologickém úrazu, mozkové mrtvici nebo při roztroušené skleróze. Rozlišujeme několik typů inkontinence: stresovou, urgentní, inkontinenci z přeplnění nebo přechodnou inkontinenci.
Stresová inkontinence
Je způsobena činnostmi jako je kašel, smích, kýchání, cvičení, které zvyšuje nitrobřišní tlak a tím i tlak na měchýř. Stresová inkontinence se také vyskytuje , když slábnou svaly kolem močové trubice. Ke zhoršení může dojít v průběhu týdne před menstruací. Potíže se zhoršují po menopauze.
Urgentní inkontinence
Jedná se o nechtěnou ztrátu moči, která se vyskytuje bez zjevné příčiny při náhlé potřebě močit. Nejčastější příčinou jsou nepřiměřené kontrakce (stahy) močového měchýře. Pacienti mohou trpět urgentní inkontinencí ve spánku, po vypití většího množství vody nebo, když slyší téct vodu. Nechtěné pohyby svalů měchýře se mohou vyskytnout při poškození nervů měchýře, míchy a mozku, tedy při roztroušené skleróze, Parkinsonově chorobě, Alzheimerově nemoci, po mozkové mrtvici a po úrazu.
Inkontinence z přeplnění a přechodná inkontinence
Tento typ inkontinence se vyskytuje při oslabených svalech měchýře nebo zablokované močové trubici. K tomu může dojít například při nervovém poškození z cukrovky. Přechodná inkontinence je dočasnou verzí. Může být způsobena léky, infekcemi močového traktu, omezenou mobilitou nebo silnou zácpou.
Kdy je potřeba vyhledat lékaře?
Lékaře vyhledáme jestliže:
- Máme bolesti při močení nebo výtok.
- Příznaky jsou výrazné nebo trvají několik dnů.
- Příznaky jsou provázeny bolestmi v podbřišku nebo na hrázi.
- Moč jee růžová, zkalená nebo vysloveně s příměsí krve.
- Problémy s močovým ústrojím se týkají malého dítěte nebo kojence.
- Neprodleně vyhledáme lékařskou pomoc, když dojde k zástavě močení a nemůžeme se vymočit vůbec.
- Časté noční nutkání na moč.
Jak se diagnostikuje inkontinence?
Lidé, kteří mají potíže s inkontinencí by měli navštívit specialistu v oboru - urologa. Pomocí fyzikálních vyšetření se soustředí na pozorování příčin, které způsobují inkontinenci, jako jsou tumory, které blokují močový trakt nebo slabé reflexy. Měří se také objem měchýře a zbylé moči. Dále se provádějí tyto testy: stresový test, rozbor moči, krevní testy, ultrazvuk, cystoskopie, urodynamika.
Časté močení
Tento problém může být způsoben tzv. dráždivým močovým měchýřem. Jedná se o nervové onemocnění, které se projevuje tím, že již malé množství moči dráždí močový svěrač. Další příčinou častého močení může být také i onemocnění prostaty, protože při zúžení močové nedojde k úplnému vyprázdnění močového měchýře a člověk s karcinomem trpí neustálým nucením na moč.
Jaká je léčba inkontinence?
Důležitou součástí léčby inkontinence je cvičení. Velice se osvědčily tzv. Kegelovy cviky na posílení svalů pánevního dna a svalů svěrače. Tyto cviky jsou nenáročné na provedení i vybavení.
Biofeedback (biologická zpětná vazba)
Při této metodě se používají měřící přístroje, sledují kontrakci měchýře a močové trubice. Může být také použit při cvičení pánevních svalů a elektrické stimulaci na zmírnění stresové a náhlé inkontinence.
Implantáty
Jedná se o substance, které jsou vstříknuté do tkání kolem močové trubice. Implantát přidává objem a pomáhá uzavřít trubici a redukovat stresovou inkontinenci. Používá se například kyselina hyaluronová a dextranomer, které vstřikuje lékař v průběhu půl hodiny při použití místního znecitlivění.
Chirurgická léčba
Lékaři obvykle navrhnou operaci na zmírnění inkontinence pouze po vyzkoušení jiné léčby. Provádějí se různé plastické, závěsné operace nebo se také implantuje umělý svěrač.
Katetrizace (cévkování)
V případě, že je inkontinence způsobena tím, že měchýř nelze kompletně vyprázdnit („přetékající „inkontinence) nebo nejde vyprázdnit kvůli slabým svalům, po prodělané operaci nebo po úrazu míchy, je nutné použít katetr (cévku). Je to trubička, kterou je možno vsunout močovou trubicí do měchýře a odvést moč z těla. Katetry mohou být použity jednorázově nebo dlouhodobě, když se cévka napojí na sběrnou nádobu, která se upevní na tělo.
