Ovládá vás strach?

Každý se něčeho bojíme, ale ne každý strach je fobií. Při skutečné fobii nás přepadne iracionální ochromující strach. Máte pocit, že se dusíte a hrozí vám smrt. Podle odborníků vyvolává fobie spousta věcí. Dost často mívají kořeny v dětství. Průměrný věk počátku fobie ze zvířat je sedm let, fobie z krve začíná v devíti letech a ze zubního ošetření kolem dvanácti, strach z létání se objevuje zhruba ve dvaceti letech. Obvykle jsou způsobeny traumatickým zážitkem, někdy vznikly podvědomým napodobováním strachu někoho staršího, často se však jednoznačná příčina zjistit nedá. Fobie mohou být i dědičné: např. až 60 procent příbuzných pacientů s fobií z krve a 30 procent s fobií z injekcí trpí stejným strachem. Hlavní dispozice k tomuto onemocnění získáváme přímo od rodičů.



Dnes je známo více než 500 druhů fobií a trpí jimi osm až deset procent světové populace. Fobie jsou tak nejčastějším psychickým problémem, kterým trpí ženy, a druhým nejobvyklejším u mužů.



Čeho se bojíme



Lidé, kteří pociťují intenzivní iracionální strach, žijí v neustálých obavách z věcí, kterých si normální člověk vůbec nevšimne. Cokoli, počínaje pavoukem a konče letadlem, jim může přivodit problémy s dýcháním či bušení srdce. Často mají nutkání utéci v panickém strachu z místa, kde jsou. Fobie je z řeckého slova phobos, znamenající strach nebo útěk. Nejčastěji se fobie projevuje jako strach z určité situace nebo objektu. Strach si většinou postižený dobře uvědomuje a chápe jeho iracionalitu. Přesto je však tento strach nepřekonatelný.



Mezi nejčastější fobie patří agorafobie, strach z otevřených prostor a klaustrofobie, strach z prostor uzavřených a přeplněných. V mnoha případech se obě fobie částečně překrývají. Není ani náhodou, že nejčastější fobie spadají do kategorií, které pro naše předky znamenaly hrozbu: arachnofobie (strach z pavouků), zoofobie (strach ze zvířat), apifobie (strach ze včel), strach z výšky (akrofobie) nebo ze tmy (achlufobie). Lidé se bojí čím dál víc. Objevují se desítky dalších fobií, přičemž ty staré nemizí. I nové fobie se vytvářejí ve stejných oblastech mozku, kde kdysi vznikaly u našich předků. To, jestli podlehneme fobii, souvisí s naší povahou a psychickou odolností.



Říci si o pomoc



Máte-li pocit, že trpíte fobií, obraťte se na lékaře - ten vám doporučí konzultaci u ambulantního psychiatra. Fobie se léčí kombinací léků a psychoterapie. Efekt léků bývá rychlejší, účinek psychoterapie je trvalejší. Pouze ve vážných případech, kdy fobické stavy vážně zasahují do běžného života člověka a znemožňují mu vykonávat každodenní činnosti, lze doporučit hospitalizaci. Spousta lidí se snaží zvládnout svou fobii bez lékaře - radu odborníka vyhledávají až v situaci, kdy si uvědomí, že to sami nezvládnou, nebo když jim někdo blízký přemůže překonat strach z návštěvy u psychiatra.

 

U některých lidí se ukázala  úspěšná při odstraňování strachu i hypnóza. Hypnotizér se vás pokusí přenést zpět do situace,  kdy se určitá fobie objevila poprvé. Potom se bude pokoušet navodit ve vás vůli k překonání strachu. Anebo vás bude strachu vystavovat tím, že si ho budete v duchu představovat. Tímto způsobem se naučíte strach natolik snášet, až se ho úplně zbavíte.

 

Terapeuti jsou přesvědčeni, že fobie často pramení z hrůzy prožité v dětském věku a že je lze zahnat, připomeneme-li si je kreslením a malováním. Jakmile se nejhorší obavy a panická hrůza s tím spojená znovu vytvoří kreslenou formou, terapeut se vás pokusí dovést k tomu, abyste se od nich oprostili.



Hranice mezi strachem a fobií



Hlavními příznaky fobie je panický strach, obava ze ztráty kontroly, obava ze ztráty vědomí, obava ze smrti, dále pak ztížené dýchání, neklid, sucho v ústech, bušení srdce, zvýšená tepová frekvence, chvění se a třes, bolesti hrudníku, znecitlivění nebo mravenčení a návaly horka a chladu. Při tomto onemocnění se kromě silného strachu a úzkosti vyskytují alespoň dva další fyzické  příznaky. Není-li fobie léčena, může postiženého jedince vyřadit z normálního života. někteří lidé jsou na tom tak špatně, že nedokáží vyjít z domova. Stále se na něco vymlouvají, aby nemuseli nikam jít anebo se účastnit činnosti, které se věnuje jeho rodina nebo přátelé. Mají potíže udržet si zaměstnání a mívají i hrůzu z cestování. Někteří dokonce mají z práce strach - jiní sice do práce jdou, ale s podmínkou, že nebudou muset tam ani zpátky jezdit v době největšího návalu. Morbidní strach z nemocí brání postiženým vyhledat lékaře. V extrémních případech vedou fobie až k sebevraždě.



Panický záchvat



Člověk, který dostává panický záchvat poprvé, se obvykle domnívá, že jde o infarkt nebo mrtvici. Vyšetření pak ale žádný problém neukáže. V 80 až 90 procentech jsou pacienti ještě týž den propuštěni domů - po injekci Diazepamu.

 

Bohužel nevíte, kdy se záchvat znovu objeví. A právě trvalá obava z toho, že ataka opět přijde a nemůžete ovlivnit kdy, vás dostane do bludného kruhu. Čím víc se bojíte, tím pravděpodobněji se záchvat dostaví.

 

Proč je člověku při záchvatu paniky tak zle? Když člověka, který nemá úzkostné sklony, píchne v břiše, neřeší to, pocit přikládá nevhodné stravě. Úzkostná osoba se ale poleká a hlavou jí začnou probleskovat katastrofické scénáře. Tím, že se leknete, dostane tělo signál, že bude muset bojovat nebo utíkat. Srdce začne pracovat rychleji (proto buší).Krev se přesunuje do velkých svalů, abyste byli výkonnější. Pak vám logicky krev chybí v trávicím traktu (proto nevolnost od žaludku) nebo v kůži (zblednete) či prstech na rukou (mravenčení). To vše panikáře vyděsí ještě víc. Při stresu tělo zároveň zrychleně dýchá. Že se nemůžete pořádně nadechnout, to je jen pocit, kyslíku máte dost. Lapáním po dechu ho však do sebe dostanete ještě víc. Často se přidává rozostřené vidění, třas, slabost v nohou - zkrátka je vám na umření. Tělo vás však jen chrání, protože z mozku dostalo informaci, že jste v nebezpečí. Většina z nás si ale takto panický strach vysvětlit neumí. Neuvědomíme si, že nám hlavou probleskla katastrofická myšlenka, která „to" vše nastartovala. A nezvládneme zastavit naskakující katastrofické scénáře ani zklidnit své tělo.



S panickými záchvaty se často pojí zmíněná agorafobie - strach z otevřených prostor. Člověk se začne vyhýbat místům, kde ho panická ataka potkala. Panické ataky nevznikají náhodně. Jedete např. tramvají a udělá se vám špatně. Shodou náhod, protože jste oslabeni virózou nebo máte střevní potíže. Jenže od tohoto okamžiku si zafixujete, že když pojedete tramvají, udělá se vám špatně. Okruh míst, kam nemůžete se ale začne nekontrolovatelně šířit a budete se bát jít kamkoli.

 

Panickou poruchou trpí zhruba dvojnásobek žen než mužů. Tento stav se dá velice úspěšně léčit takzvanou kognitivně behaviorální terapií. Psycholog pacientovi vysvětlí, co se s jeho organismem při záchvatu děje a proč k němu dochází. Pak s ním začne nacvičovat postupy, jak panické atace předcházet.



Panika, úzkost nebo strach?



Úzkost má zpravidla delší trvání než strach a nemá jasné zacílení. Trpíte-li úzkostí, nedokážete přesně vyjádřit, čeho se bojíte. Úzkost je složitou kombinací emocí, zahrnuje strach, zlé předtuchy a obavy. Často je také doprovázena fyzickými příznaky. Panika je vystupňovaná úzkost. Zatímco úzkost je dlouhodobá, panika má velmi silný záchvatovitý stav.

Úzkostná porucha znamená chronicky se vracející úzkost, která se zhoršuje v období stresu. Uvědomujeme si nesmyslnost svých pocitů, přesto ale nejsme schopni je ovládat. V důsledku této poruchy může dojít k ovlivnění běžného života. Tyto poruchy mají často chronický průběh (trvají i déle než tři měsíce). Mezi úzkostné poruchy patří panická porucha, agorafobie, specifické fobie, obsedantně kompulzivní porucha. Taková porucha se léčí obtížněji než fobie. Pacient se oněmi kompulzemi čili nápravami (neustálé mytí rukou, několikrát za den kontrola bytu...) na chvíli uklidní, nicméně dlouhodobě je přesvědčen, že nebezpečí stále existuje. A proto vykonává rituály stále častěji.