Řeč našeho těla

Řeč našeho těla o nás mnohdy prozradí více, než  co sami vědomě říkáme. Podle expertů má zhruba 65 procent obsahu našeho sdělení neverbální charakter, což ve svém důsledku znamená, že naše fyzická charakteristika značně ovlivňuje to, jak nás lidé chápou a hodnotí. O řeči těla se často hovoří v souvislosti s předváděním vlastních dovedností a své práce. Co je tedy vlastně součástí neverbální komunikace? V neverbální komunikaci se jedná o sdělení mimikou, přiblížením nebo oddálením - proxemikou, dotekem - haptikou, fyzickým postojem - posturologie, pohybem - kinezikou, gesty, pohledy, úprava zevnějšku (šaty, vlasy make-up).

Mimika

Jedná se o výraz obličeje, protože z něj lze vyčíst opravdu mnohé. Jedná se o úzké propojení mezi výrazem obličeje a sdělováním emocí. Pomocí mimiky také sdělujeme kulturně tradovaná gesta (např. zdvořilostní úsměv) a instrumentální pohyby. Podle výrazu obličeje lze vyčíst primární lidské emoce: štěstí - neštěstí, překvapení- zklamání, radost- smutek, zájem-nezájem atd. Kromě toho však také existují sekundární neboli odvozené emocionální výrazy obličeje )splynutí výrazů, střídání výrazů, jedna polovina obličeje vyjadřuje jinou emoci než druhá).

Rozdělení mimických zón

V obličeji rozlišujeme tři mimické zóny:

  • oblast čela a obočí,
  • oblast očí - je považována za nejdůležitější - patří zde délka, zaměření pohledu, jejich častost, pořadí, pootevření víček, průměr zornic, mrkání atd.
  • dolní část obličeje  - tváře, nos a ústa.

Umět číst v obličeji druhého není zase tak úplně jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Lidé často své emoce zakrývají a používají úsměv jako kamufláž.

Proxemika

Proxemika je řeč těla oddálením a přiblížením. Stejně jako zvířata, mají také lidé své teritorium, kam nechtějí nebo naopak chtějí pustit druhého člověka. Nejedná se však pouze o to, jak daleko jsou od sebe lidé vzdáleni, ale také o celkovou dynamičnost pohybu při rozhovoru.

Haptika

Haptika zahrnuje dotekové sdělení v sociální interakci. Laicky řečeno zabývá se tím, jak se sebe navzájem lidé dotýkají. Charakteristický může být např. stisk ruky pomocí kterého se v naší kultuře seznamujeme. Podání ruky není pouze projev zdvořilosti. Vyjadřuje také postoj k tomu komu je podání ruky adresováno. Mezi nejčastější místa dotyků patří : dlaně, hřbet ruky, ramena, hlava.

Posturologie

Jedná se o řeč našich fyzických postojů, držení těla a polohových konfigurací. Existují tři základní polohy- vestoje, vsedě a vleže. Posturologie rovněž zahrnuje polohy končetin, hlavy, naklonění těla. Křížení končetin bývá vysvětlováno jako obrana, stavění barikády. Naklonění těla čteme jako zájem, záklon jako vyjádření nezájmu. Ruce v bok si vysvětlujeme jako výzvu.

Kinetika

Kinetika zaujímá velice obšírnou oblast neverbální komunikace a zahrnuje veškeré pohyby těla a jeho části. Zabývá se rychlostí, trváním, ohraničením, akcelerací, prostorovostí, kongruencí (souladem) pohybu. Má specializované oblasti jakou je chironomie, která se zabývá ohybem rukou, a její zvláštní část tvoří znaková řeč.

Gesta

Jedná se o pohyby, které mají výrazný sdělovací účel. Naznačují, co by mohlo být řečeno slovem, ale považuje se za vhodnější a srozumitelnější, když se to ukáže. Pomocí gest můžeme také doplnit verbální projev a tím ho také zesílit. Gesto také velmi zvyšuje názornost řečeného. Může však nastat situace, kdy gesto je pravým opakem toho, co je vyřčeno. Existuje vědomé nebo nevědomé používání gest.

Pohledy

Některé pohledy jsou vnímány příjemně, jiné s nevolí. Z obecného hlediska platí, že nepříjemné je dlouhé civění i situace, kdy na mě druhý ani nepohlédne. Naprosto nevhodný je pohyb vzhůru, který vyjadřuje nezájem nebo opovržení. Pozitivně vnímáme jen letmé povytažení obočí. Tento signál vnímáme jako zájem druhé strany. Oční kontakt je velice důležitý, protože z něj můžeme vyčíst a také ukázat své emoce a postoje.

Úprava zevnějšku

Zde patří jednak úprava zevnějšku a v druhé řadě také úprava prostředí. Naše oblečení, upravenost, líčení a také účes odráží naši osobnost a aktuální emoční stav, který velice ovlivňuje první dojem a má vliv na komunikaci.

Osobní zóny

Osobní zóna je v podstatě pomyslná mýdlová bublina, která člověka obklopuje  a on se nachází v jejím středu. Výzkumy prokázaly, že každý jednotlivec má kolem sebe pomyslně několik takových bublin. Jedná se o hranice našeho kontaktu s ostatními lidmi. Jejich překročení vyvolává odezvu v našem chování. Mimo termínu osobní zóna se také můžeme setkat s termínem distanční zóna, teritorium, životní prostory, proxemická zóna.

Intimní zóna

Dolní hranice intimní zóny je shodná s těsným hmatovým dotekem, jako má mezi sebou matka a dítě, manželé, milenci. Horní hranice je 15-30 cm. Zde patří blízcí přátelé nebo rodinní příslušníci. V případě, že je intimní zóna narušena člověkem, který do ní nenáleží, dotyčný má vždy nepříjemný pocit a snaží se s takového postavení uniknout. Člověk, který intimní zónu naruší je vnímán jako nepříjemný.

Osobní zóna

Dolní hranicí je maximální vzdálenost, při které se  ještě můžeme držet za ruce (45-75 cm). Horní hranice je 1,20m, jedná se tedy o vzdálenost dvou lidí např. v úředním styku.

Společenská zóna

Bývá také nazývána zónou sociální. Začíná tam, kde končí zóna osobní, a její horní hranice je od 2,1 do 3,6 m. Jedná se např. o oblast služebního styku, obchodního jednání nebo skupinové diskuse.

Veřejná zóna

Vzdálenost mezi partnery se v takovém případě pohybuje v rozmezí 3,6 až 7,6m nebo dále. V našem zorném poli a vnímání je nejen celá postava, ale i prostorový pohyb druhé osoby. Zda patří např. herecká vystoupení, vystoupení politiků atd.