Plané neštovice

V současnosti patří plané neštovice mezi nejčastější infekční onemocnění. Virus planých neštovic se snadno rozšíří vzduchem kapénkovou infekcí, a samozřejmě také přímým kontaktem. Virus planých neštovic koluje vzduchem celý rok. Vyšší výskyt onemocnění je ale příznačný zejména pro zimní a jarní měsíce. Mezi nejrizikovější skupiny patří děti od dvou let. Přicházejí v té době do kolektivu v mateřské školce, kde je nákaza nejpravděpodobnější a šíření nemoci nejrychlejší.

Virus Varicella zoster, který je původcem planých neštovic, je příbuzný virům způsobujícím opary nebo infekční mononukleózu. Neštovice vznikají při první nákaze tímto virem. Ten ale i po odeznění nemoci přežívá v těle, a pokud ho něco aktivuje, výsledkem je pásový opar. Pokud máte podezření, že se u vašeho dítěte objevily neštovice, navštivte pediatra. Nepodceňujte závažnost tohoto onemocnění. Ačkoli neštovice proběhnou u většiny dětí bez větších obtíží, nemohou se vyloučit případné komplikace. Onemocnění hrozí i dospělým, pokud je neprodělali už v dětství. Přitom čím je člověk starší, tím těžší má nemoc průběh.

Inkubační doba planých neštovic je 10 až 23 dnů, tedy nejčastěji 2-3 týdny. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, zvláště jeho čerstvá vyrážka. Z té se virus šíří vzduchem nebo dotykem. Nemocný je infekční a může nakazit své okolí již asi den před vznikem vyrážky. Nákazu šíří dál v době od výskytu první neštovičky až po úplné zaschnutí té poslední.

U dětí vzniká vyrážka bez předchozích obtíží náhle, nejdříve na trupu a ve vlasech, u dospělých často vyrážce předchází několik dní horeček s celkovou slabostí. Vyrážka se mění, zprvu vznikne červená skvrna, která se mění na puchýřek a ten zasychá ve formě stroupku.  Tvorba puchýřků postupuje po vlnách asi po pěti dnech, některé tedy mohou být již téměř zahojené, zatímco jiné se teprve vytvářejí. Tekutina v puchýřcích je nejdřív čirá, postupně se mění v mléčnou a zakalenou.  Puchýřky se mohou také vyskytovat na sliznicích, v ústech vypadají jako afty, puchýřky se mohou objevit i v dýchacích cestách. Nemoc obvykle doprovází zvýšená teplota, horečka někdy může stoupnout až přes 39 stupňů.

Při léčbě si vystačíme s mírněním příznaků (snižování teploty, zmenšení svědění) a klidem na lůžku. Pouze u těžkých forem nemoci a u oslabených jedinců se užívají antivirotika. Další léčba je zaměřena na urychlení zasychání vyrážky, zmenšení svědění a zabránění jiným bakteriím vniknout z okolní kůže do neštovičky. Když kůže svědí, nutí to děti ke škrábání. Rozškrábané puchýřky se mohou infikovat a na kůži mohou vzniknout jizvy.

Dnes se již nedoporučuje „tekutý pudr", protože ten na neštovičce vytvořil neprodyšnou vrstvu, pod kterou se mohlo vytvořit hnisavé ložisko. Lépe je používat dezinfekční prostředek, který vysušuje a zároveň brání bakteriální infekci z okolí.

Ve vyšším věku je průběh planých neštovic velmi těžký. Vyrážka bývá masivní, vyskytuje se i na sliznicích a přidružují se dlouhotrvající horečky. Navíc se častěji vyskytují komplikace, jako např. zánět mozku nebo jiné neurologické obtíže, zápal plic a kožní komplikace. Zápal plic hrozí zvláště dospělým kuřákům. Těžkou celkovou komplikací planých neštovic, naštěstí vzácnou, je zánětlivé postižení centrálního nervstva.
Těhotné ženy by si na plané neštovice měly dávat pozor - nemoc ohrožuje plod především v počátcích a na konci těhotenství. Virus planých neštovic totiž prostupuje placentou.

Ten, kdo plané neštovice neprodělal, a je v blízkosti nemocné osoby, má 90% šanci, že onemocní. Protilátky, které vznikly v průběhu akutní infekce, většinou chrání organismus před opětovným vznikem onemocnění. Opakované plané neštovice jsou tedy vzácné.