Lupénka a její léčba

Lupénka (psoriáza) vyžaduje kombinaci více způsobů léčení. Zároveň musí být individuální pro každého pacienta. Léčba se tak přizpůsobuje celkovému stavu a druhu lupénky.
Nemoc postihuje obě pohlaví a vyskytuje se ve stejném procentu u žen i mužů. Celkově postihuje 2 % Čechů. V současné době lupénka není zcela vyléčitelná, avšak kombinací lokální a celkové léčby je
 možné nemocnému značně ulevit. Neléčená psoriáza ubere z života dva až tři roky. Charakter choroby  ale ve většině případů neovlivňuje délku života, mění však jeho kvalitu. Nesmíme podceňovat ani dopad tohoto onemocnění na psychiku postiženého. Důkazem je zvýšené riziko sebevražedného jednání u takto nemocných.

Projevy onemocnění

Vrchní část kůže zdravého člověka se obnovuje v koloběhu třiceti dní. Během této doby se nové kožní buňky dostávají z hlubších vrstev na povrch. U pokožky postižené lupénkou se však celý proces odehraje někdy během jednoho týdne. Důsledkem tohoto zrychlení se na kůži objeví vystouplé červené svrbící skvrny. Na jejich povrchu pak můžeme vidět stříbřité plochy, z nichž odpadávají mrtvé buňky (lupínky, odtud název nemoci lupénka).

Průběh choroby je různorodý, zpravidla se střídají projevy bez výsevu s obdobím akutních či chronických projevů.
Nejčastěji se setkáváme s projevy na loktech, kolenou, v oblasti kštice a v bederní oblasti. V tomto případě hovoříme o tzv. ložiskové lupénce. Setkat se můžeme i s lupénkou inverzní, kdy nemoc postihuje kůži pod prsy a v tříslech. Nejzávažnější formou je erytrodermická forma, kdy je výsevem postižena většina těla. Tento stav již vyžaduje hospitalizaci na kožním oddělení.
Další forma lupénky se může vyskytnout na nehtech či kloubech. Projevuje se dolíčky v nehtu podobnými náprstku. Může připomínat plísňové onemocnění.

Původ nemoci

Lupénka je nemoc geneticky podmíněná. Dítě, které se narodí rodiči postiženému lupénkou, má přibližně 30% pravděpodobnost, že lupénku zdědí. Vrozená genetická dispozice se však projeví, až když se člověk setká se zevním nebo vnitřním vyvolávacím faktorem. Tím může být podráždění kůže, infekce (zejména streptokoková onemocnění), angína, hormonální změny v pubertě a během těhotenství. Ovlivnit rozvinutí nemoci mohou i některé léky (betablokátory pro léčbu vysokého tlaku, léky na léčbu bolesti), stres nebo dráždivé složky ve stravě.  Pro každého jedince může být spouštěčem něco jiného. Také během těhotenství se může rozhodnout, zda dítě bude mít lupénku, či ne. Důležitá je životospráva nastávající matky a co největší vyloučení negativních vlivů okolí. Onemocnění může propuknout i po traumatické situaci, jakou je třeba úmrtí v rodině, ztráta zaměstnání a další vážné události.

Léčba

Kombinace medikamentů, fototerapie (léčba světlem) a balneoterapie (lázeňská léčba) bývá i u nejtěžších forem lupénky tak účinná, že kůže je pak i několik měsíců zklidněná a neprojevuje se ani na pohled, ani bolestivostí. Mírnější formy lupénky se léčí lokálními přípravky - mastmi, krémy, roztoky a šampony. Nejúčinnější léčbou je kombinace kortikoidních mastí s přípravky, které obsahují deriváty vitaminu D3. K odstranění vysokých nánosů šupin se používají masti s obsahem kyseliny salicylové a močoviny.

Velmi důležitá je péče o pokožku. Ačkoli je kůže při onemocnění lupénkou často velmi zhrubělá, je také velmi citlivá a náchylná k infekci. Proto je nutná každodenní péče o pokožku i ve fázi zhojení projevů. Používají se zvláčňující masti s obsahem rostlinných olejů, kyselinou mléčnou, linolovou apod.

V případě zmíněné fototerapie podstupuje nemocný speciální  UVB záření o vlnové délce 311nm. Pacient většinou absolvuje 25-35 „ozáření" s postupně se zvyšující dávkou UVB záření. Tato terapie není vhodná pro pacienty s dalšími přidruženými chorobami. Vedle těchto metod je k dispozici biologická léčba. Její aplikace však musí být opatrná. Je vyhrazena pouze pro pacienty s těžší formou nemoci. Lupénka se s úspěchem léčí v lázních, jedná se o tzv. balneoterapii a využívá se při ní účinku minerálních (např. sirných) vod na kůži.