Pitný režim při tělesné zátěži

Každá zvýšená fyzická zátěž představuje také i větší energetickou spotřebu, která je doprovázena změnami vnitřního prostředí organismu. Při uvolňování energie ze zásobních látek (glykogen, tuky) se produkuje značné množství tepla, které se musí z organismu odvádět. Na začátku intenzivní svalové práce dochází k přesunu vody do svalové tkáně, hemokoncentraci a tím i k relativnímu vzestupu koncentrace některých iontů. Nadbytečné teplo je odváděno odpařováním potu, ke ztrátám vody dochází také zrychleným dýcháním. Ztráta vody pomocí potu ochuzuje organismus jak o vodu, tak i o ionty.

Přeměna látek

Při přeměně energeticky bohatých látek vznikají kyseliny (mléčná, pyrohroznová, močová, ketokyseliny). Kyselina mléčná vzniká štěpením sacharidů při intenzivní námaze a mění se v laktát. Ztráta vody pocením záleží na trvání a intenzitě tělesné námahy, na teplotě a relativní vlhkosti a na rychlosti jeho proudění. Průměrná ztráta vody v průběhu hokejového utkání je 1,5 až 2 l. při snížení tělesné hmotnost 2% vlivem pocení dochází k zhoršování výkonu. Maratonec v horkém prostředí může vypotit až 6 l. Ztráta vody vede k poklesu cirkulujícího objemu krve především v zatížených svalech. Také ledviny trpí omezenou cirkulací a nejsou tak schopny čelit rozvinuté acidóze.

Pocení

Při pocení dochází k ztrátě iontů, především NaCl a vzhledem k tomu, že pot je hypotonický vůči tělesným tekutinám, hrozí tzv. hyponatrémie, jestliže ztráty tekutin jsou doplňovány prostou vodou.

Význam pitného režimu

Smysl pitného režimu spočívá především v:

  • Prevenci a vyrovnání ztráty tekutin.
  • Usnadnění termoregulace a zabránění možnému tepelnému poškození organismu.
  • Doplnění sacharidů - v průběhu sportovního výkonu lze předcházet hypoglykemii a prodloužit tak vytrvalostní výkon.
  • Doplnění ztráty iontů vzniklé pocením.
  • Udržení optimální acidobazické rovnováhy.

Podání nápoje

Doba podání nápoje se řídí druhem sportovní činnosti a její intenzitou. Při výkonu, který je delší než 60 min. lze strategii podávání nápojů rozdělit na dobu před výkonem, v průběhu výkonu  a  po výkonu. Od sportovního nápoje požadujeme, aby v co nejkratším čase prošel zažívacím traktem, vstřebal se, a aby jeho jednotlivé složky mohl organismus při daném stupni zátěže skutečně využít. Rychlost pasáže nápoje  žaludkem je ovlivněna především jeho složením, koncentrací zastoupených látek, teplotou nápoje, aciditou, intenzitou a druhem sportovní činnosti.

Střevní absorpce

Střevní absorpce vody, elektrolytů a glukózy záleží na složení nápoje. Absorpce izotonického roztoku chloridu sodného je rychlejší než samotné vody. Podávání nápojů, které obsahují glukózu před a během zátěže ovlivňuje nejen sacharidový, ale i lipidový metabolismus. Nápoj by měl být podáván každých 20-30 min v množství 100-200 ml při výkonech delších než 60 min.

Kontrola stavu zavodnění

Existuje několik možností kontroly stavu zavodnění. Mezi ně patří:

  • Vážení sportovce - vážení probíhá před a po výkonu na přesných vahách.
  • Sledování tepové frekvence během submaximální zátěže. Naměřené hodnoty by neměly přesahovat 85% individuální maximální tepové frekvence.
  • Měření osmolality krevního séra.

Zásady režimu po závodě

Po závodě jsou svalové buňky po dobu 1-2 hodiny velmi vnímavé na přísun sacharidů, a proto je nutné zahájit doplňování cukrů co možná nejdříve po závodě. Následující 2-3 dny by měla být strava zaměřena doplnění zásob v organismu. Měla by být energeticky bohatá, lehce stravitelná se zvýšeným přísunem sacharidů.