Jezte kořenovou a košťálovou zeleninu

Kořenová zelenina patří u nás k nejběžnějším a také k nejdostupnějším. Mezi kořenovou zeleninu patří mrkev, celer, petržel a také další rostliny pěstované pro kořeny, bulvy a hlízy, například červená řepa, ředkvičky, zázvor, křen, tuřín atd.

Mrkev

Je nesmírně bohatá na beta karoten, který se v těle přeměňuje na vitamin A, vitaminy skupiny B,C,D a K, dále železo draslík, sodík a vápník. Mrkev je důležitá pro zrak, pomáhá při dermatologických potížích a detoxikuje játra. Jestliže jíme vařenou mrkev , organismus využije až polovinu  v ní obsaženého beta karotenu, ze syrové pouze čtvrtinu. Mrkev musíme vařit s trochou tuku, protože vitamin A je rozpustný v tucích. Měli bychom jí konzumovat často, a to přibližně v dávkách 100-200 g, co nejjemněji nastrouhanou. Nať mrkve vypuzuje střevní hlístové parazity.

Celer

Celer se společně s mrkví a petrželí používá do polévek, omáček a je součástí mnoha salátů. Rozlišujeme celer břevnatý, řapíkový, listový. Má svou specifickou chuť a vůni a působí příznivě na trávení a chuť k jídlu. Po tisíciletí je považován za afrodiziakum, ale nutno podotknout, že celer obsahuje mnohé cenné látky, jakými jsou například éterické oleje.

Petržel

Je oblíbená pro své charakteristické aroma a obsahuje hodně vitaminu C, beta karoten, železo, mangan, draslík, fosfor, hořčík a další minerály. Je také důležitá pro naši imunitu, povzbuzuje jaterní činnost, působí pozitivně na potíže s močovými cestami. Působí také jako přírodní diuretikum, protože odvodňuje organismus. Petržel však obsahuje fenolickou látku apiol a ta dráždí ledviny a močové cesty a u těhotných žen může způsobit vypuzení plodu. V těhotenství se proto nedoporučuje konzumovat větší množství petržele.

Pastiňák

Je vzhledově podobný petrželi a chutí více mrkvi. Významnější je obsah sacharidu a vitaminu C. Obsahuje silici, která může dráždit ledviny a působit vznik alergií. Zvyšuje vylučování moče, působí příznivě na žaludek a proti nadýmání.

Černý kořen

Obsahuje větší množství cukru, podporuje činnost žláz s vnitřní sekrecí, a proto je vhodný pro diabetiky. Upravuje se podobně jako chřest. Konzumuje se syrový, vařený, zapékaný. Abychom zabránili černání, vaříme ho v okyselené vodě (citronem).

Červená řepa

Obsahuje křemík, který je důležitý pro pevnost pokožky a říká se mu také minerál krásy, protože zlepšuje elastičnost pokožky. V červené řepě se dále nalézá kyselina listová, která je důležitá pro zdravý vývoj plodu, vitamin C, E, hořčík, jód, měď a další minerály. Zlepšuje činnost střev a posiluje kardiovaskulární systém. Z hlediska zdraví je důležitý obsah barviv a antokyanů, které ovlivňují pružnost cév a působí proti jejich kornatění. Řepa se hodí do polévek, salátů, k masům a sterilizovaná jako příloha k jídlům.

Ředkvička a ředkev

Jsou pěstěné odrůdy ohnice. Ředkvička je červená, žlutá nebo bílá. Ředkvička se dá pěstovat od jara do podzimu. Obsahuje silice s obsahem organických sirníků, které  mají účinek protimikrobiální. Ředkev zvyšuje vylučování žluče  a moče a zvyšuje prokrvení pohlavních orgánů. Má také schopnost rozpouštět žlučové kameny. Nevýhodu ředkvičky a ředkve je jejich schopnost kumulovat větší množství kadmia. Zejména na jaře se ředkvičky stávají důležitým zdrojem vitaminu C, B, vápníku, síry selenu.

Lékořice

Má význam především pro výrobu cukrovinek. Ze zahuštěné šťávy z kořene se vyrábí pendrek, který má příjemnou chuť a vůni. Obsahuje kyselinu glycirhizinovou, která je ve větším množství škodlivá. Zvyšuje krevní tlak a škodí srdečnímu svalu.

Tuřín a vodnice

Tuřín a vodnice jsou u nás málo používaným druhem zeleniny. Za zmínku stojí, že obsahují sirné silice s účinkem fytoncidů a strumigenů (20 mg/100g).

Hlávkové zelí

Existuje bílé a červené  a  odrůda raná a pozdní. Vedle běžných živin s  významnějším obsahem vitaminu K,  obsahuje hořčičné glykosidy, antokyany, slizy, sirné silice s antibioticku funkcí a termolabilní látky. Šťáva zelí se doporučuje při žaludečních  a dvanáctníkových vředech. Má také pozitivní účinky na funkci jater a podporuje vykašlávání. Kvašené zelí potlačuje také hnilobné procesy ve střevech, které vznikají především při větší konzumaci živočišných  bílkovinných potravin a  příznivě ovlivňuje střevní bakterie.

Kapusta

Stejně jako zelí obsahuje vitamin K, ale chuť kapusty je trošku jemnější než u zelí. Kapusta listová má podobné užití jako hlávková. Nevytváří hlávku, ale odřezávají se jednotlivé listy. Kadeřávek je podobný listové kapustě, ale jeho listy jsou silně kadeřavé. U růžičkové kapusty se používají růžičky a vrcholová hlávka. Konzumovat ji můžeme jak čerstvou, tak i mraženou.

Kedlubna

Existují odrůdy jarní a zimní (gigant). Mladé kedlubny jsou křehčí  a stravitelnější, u starší kedlubny se zvyšuje obsah vlákniny, a proto se snižuje její stravitelnost. Kedlubny můžeme konzumovat celý rok. Listy kedlubnu obsahují hodně vitaminu C, ale používají se málo.

Květák a brokolice

Konzumuje se zdužnatělé květenství. Květák i brokolice jsou velmi jemné a lehce stravitelné zeleniny. Brokolice se podobá květáku, pouze má menší zelenomodré hlavičky  a  květenství je méně kompaktní. Chutná podobně jako květák, ale je jemnější.  Někteří lidé mají po konzumaci květáku problém s nadýmáním.  Brokolice snáší teplotu až do 10°C , proto ji lze sklízet až do prosince. Květák i brokolice se používají také syrové k přímé konzumaci, do polévek apod.