Zdraví a úklid

Bakterie jsou nejstarší a nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Takže myslet si, že se jich v domácnosti docela zbavíme, je nesmysl. Také vlastně není proč. Díky společnému soužití si posilujeme naši přirozenou imunitu. Nebezpečné začnou být ve chvíli, kdy už je jich příliš mnoho nebo je někdo z rodiny nemocný. V některých úzkostlivých rodinách, kde mají malé děti, je leckdy předezinfikováno. Hlavně by se mělo pravidelně uklízet a čistit, dezinfikovat jen z epidemiologických důvodů, tedy při výskytu infekčního onemocnění. Děti by měly vyrůstat v takovém prostředí, aby si vytvořily správný stupeň imunity, která jim pomůže bojovat právě proti infekčním onemocněním a alergickým projevům.

Pro zdraví není až tak nebezpečná koupelna nebo toaleta, ale kuchyň a v ní houbičky na nádobí a hadry. Proto by se měly houbičky měnit alespoň jednou týdně. Každý třetí den vyměňte také utěrky a místo hadříku na otírání pracovní desky raději používejte papírové utěrky. Pracovní deska na kuchyňské lince je druhým nejrizikovějším místem vašeho domova, proto ji myjte před i po vaření. Stačí k tomu obyčejný čisticí prostředek s alkoholem. Čím je úklid častější, tím méně agresivní čisticí prostředky potřebujete.

Když nechceme, aby se nám v domácnostech bakterie či plísně na různých místech přemnožily, musíme odstranit příčinu, živnou půdu pro jejich nežádoucí nárůst, a to lze i bez využití různých výrobků chemického průmyslu, které by s vyhubením mikroorganismů vyhubily i nás. V bytě byste měli mít čisto, sucho a teplo. Pravidelně je třeba větrat, starat se o čistotu myčky nádobí, pračky prádla, kuchyňského zařízení, lednice, mikrovlnné trouby, prostor pro skladování potravin a hlavně byt pravidelně zbavovat prachu a podlahy pravidelně uklízet navlhko. Čisticí prostředky skutečně mikroby z povrchů odstraňují, ale neusmrcují je. Proto je nutné pomůcky k úklidu pravdelně čistit a prát alespoň na šedesát stupňů.

Nástrahy v našich bytech

Největší znečištění, jak upozorňují odborníci, má na svědomí přítomnost lidí: jejich pohyb a činnost. Dokud v místnosti nikdo není, je docela zdravá. Nebezpečné organické látky, které se v místnosti jen „nacházely", se mohou na částicích prachu úspěšně uchytit, lépe se přenášejí prostorem a člověk je pak s mikrozrnky prachu snadno vdechuje. Lidé se v bytě obávají paradoxně přítomnosti těkavých látek, ale řešit by měli spíše prašnost. Někteří odborníci luxování zcela zavrhují - doporučují pouze vytírat. Určitě si po luxování uvědomujete typický zápach zvířeného prachu. Naneštěstí vnímáme jen větší částice, které se nám dostaly do nosu. Ty zvířené menší necítíme. Právě ty jsou ale nejnebezpečnější, protože pronikají až do plicních sklípků.

Vznik plísní podporuje i sušení prádla v bytě, protože se při tom zvyšuje vlhkost. Pozor si dávejte při nákupu svíček, protože některé z nich jsou vyrobeny z chemikálií, jež mohou způsobit záchvat zvláště u astmatiků.
V bytě mohou číhat méně viditelná nebezpečí: nejčastěji organické těkavé látky, v některých případech rakovinotvorné chemikálie. V přetopeném bytě působí toxické látky na člověka účinněji. Zateplení nám sice přinese energetické úspory, ale špatně řešený zateplený byt se stává rájem pro plísně a vysoké koncentrace těkavých látek.

Výzkumy ukazují, že předměty denní potřeby a spotřeby i stavební materiály jsou prosycené nebezpečnými těkavými látkami více, než konzument tuší. Podlahové lino nebo hračky z PVC, obsahující některé druhy ftalátů, mohou způsobit, že až děti v takto vybaveném bytě vyrostou, mohou mít potíže se sexuálním životem. Lidé se obvykle ozvou, když si v bytě sami všimnou, že je tam zápach, pálí je oči nebo sliznice.

Nejčastější zamoření, které odhalí případné měření, souvisí s formaldehydem. Jedná se o bezbarvý plyn, který ve vyšší koncentraci vydává ostrý dusivý zápach, vyvolává například slzení a používá se např. k výrobě lepidel. Uvolňuje se z dřevotřískového nábytku, podlah, laků, koberců a samozřejmě při kouření cigaret. Mnozí výrobci nábytku uvádějí, že formaldehyd už dávno nepoužívají. Protože ale vyhláška nestanovuje, jaké množství toxických látek je ve výrobcích povoleno, hrozí, že někteří méně poctiví výrobci, užívají „cokoliv". Výhodnější je tedy (bohužel mnohem dražší) kupovat nábytek z masivu, a ne z dřevotřísky.

Všude je chemie

Naše byty zamořují například tyto toxické látky: toluen (poškozuje nervovou soustavu), benzen (ničí kostní dřeň), etylbenzen (při vniknutí do oka devastuje rohovku), tetrachloreten a styren (jsou rakovinnotvorné), aceton a xyleny (způsobují bolesti hlavy), pinen a limonen (dráždí kůži).

Toluen obsahují nátěry, benzen se do bytů dostane z výfukových plynů, ale někdy bývá i součástí vonných svíček, tetrachloreten se nachází v lepidlech. V českých domácnostech jsou problémem ftaláty. U nás sice byl zakázán prodej hraček z měkčeného PVC, obsahujícího právě ftaláty, zůstávají ale přítomné ve školních pomůckách (pouzdra, gumy), tapetách nebo podlahových krytinách. Zahraniční studie dokazují, že nebezpečná látka se z lina dostane do těla prostřednictvím prachových částic, které se při chůzi z podlahy uvolňují. Život v domácnosti s určitými ftaláty má větší vliv na rozvoj alergie a astmatu dětí než kouření matky.

Školy, kina nebo hotely musí dodržovat limity pro výskyt škodlivých látek, které jsou v interiérech dané vyhláškou, u bytů to ale legislativa nevyžaduje. Evropská chemická agentura každoročně doplňuje seznam nebezpečných látek vzbuzujících mimořádné obavy. Je na něm 73 položek, v poslední době přibyl oktylfenol, který se vyskytuje v textilu dováženém z Asie. Německo na seznam nominovalo už 22 látek, Česká republika zatím žádnou.
Při úklidu používáme syntetické chemické přípravky v co nejmenší míře a jen tam, kde je to nezbytně nutné. Raději preferujeme mechanické odstranění nečistot.