Onemocnění srdce a cév

Česká republika zaujímá bohužel v počtu cévních onemocnění přední příčky, protože některou z cévních onemocnění trpí každý desátý jedinec.

Příčiny můžeme hledat například v kouření, nesprávném životním stylu nebo v nadváze. Na stěnách cév dochází následně k usazování látek, které zužují jejich průsvit a omezují tak průtok krve. Ve vážnějších případech dochází k žilní nedostatečnosti (křečovým žilám) nebo dokonce k onemocnění tepen.

Typická cévní onemocnění

Z obecného hlediska můžeme rozdělit nemoci cév na onemocnění tepen a žil a onemocnění lymfatických cév. Mezi žilní onemocnění patří varixy (nejčastěji v oblasti dolních končetin, jícnové varixy nebo hemeroidy), chronická žilní insuficience (nedostatečnost), tromboflebitidy nebo flebotrombózy. Nejčastějšími tepennými onemocněními jsou například: arterioskleróza a aneurysmatické rozšíření tepen. Také v oblasti lymfatických cév může dojít k zánětu, kdy se může objevit například lymfedém.

Bércové vředy a žilní onemocnění

Jedná se o chronické postižení kůže, které je charakterizováno rozkladem tkáně a jejím odumřením. Vznikají z žilních, tepenných nebo smíšených příčin. Křečové žíly patří k nejčastějším žilním onemocněním a mezi příčiny vzniku patří křehkost žilní stěny, hormonální působení (gravidita, hormonální léčba), dlouhé stání. Ke klinickým projevům patří vznik tzv. metliček až po varixy kmenových žil, které vedou ke chronické žilné nedostatečnosti, popřípadě k tvorbě bércových vředů.

Léčba křečových žil

Křečové žíly se léčí buď konzervativně nebo chirurgicky. Konzervativní léčba představuje režimová opatření (nošení kompresních punčoch nebo užívání venotonik), popř. sklerorapie. Za příčinou chronické žilné nedostatečnosti se může kromě křečových žil a chlopenní nedostatečnosti také skrývat stav po hluboké žilní trombóze. To se klinicky projevuje tíhou končetin, svalovými křečemi dolních končetin, především v noci, otoky a celou řadou kožních změn. Preventivně bývají nasazeny tzv. antikoagulační léky, které mají za úkol zpomalit fyziologické krevní srážení.

Tromboflebitida a flebotrombóza

Větší sklon k tvorbě trombů bývá nejčastěji při porušení krevního toku, při imobilizaci pacienta nebo po operacích a úrazech, při změnách srážlivosti především při vrozených trombofilních stavech a při poškození stěny žíly. Onemocnění se klinicky projevuje otokem, bolestí, která se obvykle zvětšuje při svěšení končetiny, změnou barvy končetiny, nebo rozšířením povrchních žil. Jako komplikace je vznik plicní embolie, která může vážně ohrozit život pacienta. V případě léčby je nezbytné zastavit růst trombu a rozpustit ho, aby nemohl dále putovat krevním řečištěm. V minulosti byl používán neštěpený heparin, v současné době byl nahrazen, nízkomolekulárním heparinem, který je aplikován po kůži jednu až dvakrát denně. Po této injekční léčbě se pokračuje léčbou perorální, která trvá několik měsíců nebo je dokonce celoživotní.

Ateroskleróza

Ateroskleróza je častou příčinou úmrtí především mužů v produktivním věku a způsobuje většinu srdečních i mozkových příhod. Vznik onemocnění není bohužel zcela jasný, s velkou pravděpodobností ho způsobuje hromadění tukových látek (zejména cholesterolu), zmnožení hladkého svalstva a kolagenu v cévních stěnách. Mezi rizikové faktory patří především věk, pohlaví (u mužů je riziko vyšší a u žen stoupá riziko po menopauze) a dále genetické predispozice).

Co můžeme ovlivnit sami?

Mezi rizikové faktory, které můžeme ovlivnit sami patří určitě kouření a zvýšená hladina krevních tuků (LDL neboli špatného cholesterolu a naopak snížení HDL – hodného cholesterolu), nízká pohybová aktivita diabetes. Primární prevence je určitě to nejlepší, co můžeme pro své zdraví udělat.

Klinické projevy

Klinické projevy se odvíjejí od lokalizace a stavu ateriosklerotického plátu. Nejčastěji bývají postiženy věnčité cévy srdce a aorta, krkavice, tepny mozkové, a velké tepny dolních končetin.

Diagnostika se provádí podle anamnézy, klinického nálezu a také zobrazovacích metod (angiografie, kontrastní vyšetření průtoku krve srdečním svalem, sonografie tepen nebo intravaskulární ultrazvuk.