Stavba kolenního kloubu

Koleno má charakter kladkového kloubu, aby umožnilo velký rozsah pohybů v jednom směru. Dolní konec stehenní kosti je zaoblený a hladce zapadá do miskovitého horního konce kosti holenní. Povrch konců obou kostí je pokryt pružnou bělavou hmotou, která se nazývá kloubní chrupavka.

S ohledem na zvýšenou stabilitu kloubu a většímu rozsahu pohybů se v kloubní dutině nacházejí dvě chrupavčité podložky – menisky. Povrch kloubních chrupavek pokrývá vrstva vazké nitrokloubní tekutiny, která se tvoří v buňkách , které pokrývají vnitřní plochu kloubního pouzdra, které obklopuje celý kloub a uzavírá je. N nejvíce namáhaných místech tvoří kloubní pouzdro tíhové váčky (burzy), které jsou naplněny nitrokloubní tekutinou. Tíhové váčky chrání části kloubu před přetížením.

Pevnost a stabilita kolenního kloubu

Pevnost a stabilita kolenního kloubu je zajištěna pomocí dvou silných vazivových pruhů – vazů. Ty leží po stranách kloubu a za ním udržují obě kosti pevné u sebe, aniž by při tom omezovaly pohyb v kloubu. Pohyb umožňují mohutné stehenní svaly. Na přední straně stehna se nachází čtyřhlavý stehenní sval, který dolní končetinu natahuje a na zadní straně stehna jsou svaly,které koleno natahují. Směrem dolů vybíhají v silné šlachy, které se připojují na holenní kost. Do šlachy čtyřhlavého, která probíhá přes přední stranu kolena, je navíc vložena kost – čéška. Jejím úkolem je zabránit tření šlachy o kloub. V okolí čéšky se nachází dva tíhové váčky, které zmírňují případné tření. Čéška tvoří přední kryt kolenního kloubu a její vnitřní plochu kryje chrupavka zvlhčená nitrokloubní tekutinou.

Cévní zásobení kolenního kloubu

Do kolenního kloubu vstupuje velké množství krevních cév, které zajišťují výživu vazů, chrupavek, kloubního pouzdra a kostí. Nachází se zde také hustá nervová síť , která informuje mozeko aktuální poloze kloubu, aby mohl náležitě koordinovat rovnováhu a pohyb.

Problémy s koleny

Mezi citlivá místa našich kolen patří právě menisky, jejichž úkolem je tlumení nárazů jak v běžném životě, tak i při sportu. Při potížích s menisky jsou vzniká často náhlá prudká bolest buď na vnitřní nebo vnější straně kolena. Bolest je doprovázena fenoménem lupnutí a otokem kolenního kloubu. Rizikovými faktory může být věk nebo prudký rotační pohyb. Mezi rizikové sporty patří např. fotbal, tenis, sqash apod.

Degenerace menisku

S rostoucím věkem dochází také k opotřebení menisků a ke vzniku prasklinek. V rámci prevence můžeme tomuto stavu zabránit užíváním preparátů, které dodávají chrupavce potřebné látky. To se však týká pouze povrchové kloubní chrupky, ale ne chrupavky meniskální. Degeneraci menisku ovlivňuje nadváha, chronické jednostranné přetěžování kloubů, nadměrné fyzické přetěžování nebo genetické predispozice.

Vyšetření

V případě akutního úrazu je na místě rtg vyšetření kolenního kloubu dále v případě nutnosti se provádí ultrazvuk nebo magnetická rezonance. Pokud j e meniskus natržen v červené zóně, v místě vnějšího okraje, probíhá uzdravení v celku bez větších obtíží. Při poškození menisku v takzvané bílé zóně, je léčba zranění poněkud delší.

Terapie

Nejprve přichází na řadu konzervativní léčba, to znamená šetření končetiny pomocí francouzských holí a ortézy a poté následuje cílená rehabilitační léčba (elektroterapie, hydroterapie, léčebný tělocvik atd.). V případě nutnosti lékař rozhodne o operativním řešení. Způsob operace se odvíjí podle místa natržení, kdy se volí buď rekonstrukce menisku, menisektomie nebo transplantace. Pokud je to možné, tak se lékaři snaží vyhnout úplnému odstranění menisku.

Co je to artroskopie?

Jedná se o šetrnou operaci, při které je do kolene zaveden artroskop, jehož pomocí je prohlížen kolenní kloub a pomocí operačních nástrojů se ošetřuje postižené místo. Při operativním zákroku se kloub vyplňuje tekutinou, která umožňuje odstranit drobné kousky poškozené tkáně. Arteroskopie je prováděna buď v celkové anestezii nebo ve spinální anesteziii. Doba zákroku je zhruba 20- 40 minut. Pomocí artroskopie se v současné době provádí také ošetření kloubních chrupavek, zkřížených vazů, šlach, hlezenních kloubů atd. Následná rekonvalescence se odvíjí podle typu poranění na menisku, rozsahu poškození a také podle typu zákroku.

Mentální příčiny

Při onemocnění jednotlivých orgánů vycházíme z funkce jednotlivých orgánů a například u onemocnění kolen se uvádí, že na kolena klesáme, klekáme, když chceme vyjádřit pokoru. Z hlediska mentálních příčin mohou poruchy v oblasti kolen vyjadřovat neschopnost zbavit se pýchy a nadřazenosti. Potíže však také mohou souviset s poruchy ledvin, které jsou vyvolány strachem a pocitem nejistoty.

Poranění kolenního kloubu

Mezi nejčastější poranění kolenního kloubu patří podvrtnutí a zhmoždění, které je způsobeno nepřiměřenou silou vyvinutou na kloubní vazy. Koleno je oteklé, ztuhlé a nad postiženým vazem je viditelné zduření. Tento typ úrazu se léčí klidem a pozvolnou rehabilitací. V některých případech může pomoct znehybnění kolena pomocí ortézy, která poskytuje kloubu také potřebnou oporu při chůzi nebo pohybu. V případě těžšího poranění je mna místě sádrový obvaz.

Prudké pohyby

Následkem prudké rotace kolenního kloubu, může dojít k poranění nebo odtržení od závěsných vazů jednoho z menisků. Koleno se pak následně blokuje a nelze jej natáhnout a bývá také značně nestabilní při chůzi. Tento stav se ve většině případů sám upraví, pouze v případě delšího trvání je potřeba navštívit ortopeda.

V případě bočního nárazu dochází často k vykloubení čéšky. Čéška vyklouzne ze svého místa a koleno není schopno napřímení. Léčba pak spočívá ve vrácení čéšky do původní polohy a v následném klidovém režimu. V případě těžších úrazů může dojít ke zlomení kostí v okolí kloubu. Kolenní kloub pak neunese váhu těla, je silně oteklé a bolí. V takových případech je nutná chirurgická náprava a dlouhodobé znehybnění pomocí sádrového obvazu.

Jiná onemocnění

Ve vyšším věku začínají lidé pozvolna pociťovat ztuhlost a bolestivost kolenních kloubů. Ranní ztuhlost, která se během dne zlepšuje, je příznačná pro artrózu.