Žíly nejsou jen vadou na kráse

Křečové žíly neboli varixy patří mezi velmi častá onemocnění žilního systému: podle statistik trápí 30 až 60 procent lidí.

Podle některých odborníků lze dokonce křečové žíly považovat za jedno z nejčastějších civilizačních onemocnění. Metličkové křečové žíly trápí každou druhou ženu – a není to jen estetický problém. Ve skutečnosti mohou metličky upozornit na fakt, že žilní stěny ztrácejí svou elasticitu. A to může vést k tvorbě větších křečových žil nebo žilní nedostatečnosti.

Příčiny onemocnění

Základní příčinou je vrozená horší kvalita vaziva v žilní stěně, která způsobuje menší pevnost cévní stěny a postupně rozšíření až zvlnění žíly v celém jejím průběhu. K urychlení tohoto nežádoucího procesu dochází v souvislosti se statickou zátěží dolních končetin, v souvislosti s nadváhou, hormonálními změnami (zejména v těhotenství, užívání hormonální antikoncepce), po úrazech nebo zánětech a také při onemocnění postihujících dutinu břišní nebo pohlavní orgány. Metličkám neprospívá ani přílišné vystavování se slunečním paprskům. Škodlivé UV záření totiž poškozuje kolagen, který tvoří stěnu drobných cévek. Ta se pak ztenčuje a usnadňuje rozšíření cévního průsvitu. A tak jsou cévky nápadnější.

Křečové žíly jsou vázány na genetický kód. Nacházejí-li se křečové žíly u jednoho z rodičů, je u jejich dětí postižení možné kolem osmdesáti procent. Mají-li křečové žíly oba rodiče, potom riziko výskytu křečových žil během celého života je až devadesátiprocentní.

Křečové žíly a metličky se tvoří v průběhu celého života a mohou se začít objevovat kdykoliv. Nejčastěji však vznikají v období dospívání a v začátcích užívání hormonální antikoncepce, další období je doba porodů, kdy se většina křečových žil vytváří až při druhém a následném těhotenství; poslední výraznější výskyt křečových žil zjišťujeme v období přechodu.

Zajímavé je, že křečové žíly vzniknou až u druhého a následujících těhotenství. V případě, že se křečové žíly objeví už před plánovaným těhotenstvím, je vhodné předejít komplikacím z křečových žil v podobě zánětů povrchních i hlubokých žil s následnou možnou embolií, které jsou v těhotenství časté a rizikové.

Typy křečových žil

Obecně lékaři dělí varixy na velké, které postihují hlavní povrchové žíly, a varixy malé, jinak nazývané mikrovarixy. Změny v žilním systému bývají často doprovázeny i projevy chronické žilní nedostatečnosti, k nimž patří otoky, křeče, trofické změny na kůži dolních končetin a v nejzávažnějších případech i bércové vředy. Vlastními varixy bývají kromě oblasti dolních končetin postiženy i žíly v oblasti jícnu, žíly v oblasti genitálu u žen i mužů a volně je sem možné zařadit i hemoroidy.

Čím dříve lékaře navštívíte, tím lépe. Lékař (flebolog) daleko snáz vyřeší problémy s cévami ve chvíli, kdy se ještě nestihly pořádně rozvinout. U žil na nohách platí, že by vás měly začít znepokojovat tehdy, kdy výrazně prosvítají. To se ale netýká sportovců, kteří mají žíly přirozeně zvětšené námahou. Vyšetření je nutné i v případě, že se na dolních končetinách vytvoří nové žíly, které tam tehdy nebyly. A mohou to být i milimetrové metličky. K lékaři zajděte i ve chvíli, kdy vám jen otékají nohy nebo v nich občas cítíte bolesti či křeče.

U většiny pacientů s křečovými žilami nedojde k rozvoji komplikací, ty se vyvíjejí jen u malé části pacientů. Rozvoj komplikací souvisí s vysokým tlakem v rozšířených žilách, který způsobuje změny v malých žilkách v těsné blízkosti kůže. Komplikace se typicky rozvíjejí až několik let po vytvoření prvních varixů, nicméně je nemožné předpovědět, u koho se komplikace vyvinou.

Cévy lékař vyšetří pomocí speciálního ultrazvukového přístroje, který ukáže, v jakém stavu cévní systém je, případně, na kterých místech a nakolik je poškozený. Ultrazvukové vlny odhalí nejen průchodnost cév, ale i jejich průměr. Obecně platí, že lékaři nemocné žíly řeší od těch největších k nejmenším. Proto se může stát, že vám v případě pokročilého stadia křečových žil jako první navrhnou chirurgické řešení.

Možnosti léčby

Existuje několik léčebných možností, včetně těch nejnovějších miniinvazivních technik. Ne všechny se hodí k ošetření všech typů křečových žil a ne každou žílu je nutno ihned invazivně ošetřovat.

Metody bez použití skalpelu jen minimálně narušují povrch kůže. Některé z nich dokonce vůbec. Dělají se v lokální anestezii a pacient po zákroku může hned odejít domů. Výhodou je, že se po nich v takové míře jako po klasickém chirurgickém zákroku neobjevují otoky ani modřiny. Nejméně invazivní metodou je barvivový laser, který prochází kůží, aniž by ji poškodil. Naváže se na krevní barvivo hemoglobin a pomocí přeměny světelné energie na tepelnou uzavírá průsvit cévy, která se pak vstřebá. Hodí se ale jen na opravdu velmi malé cévky.

Při dalších metodách – radiofrekvenční ablaci, endovaskulárním laseru a injekční sklerotizaci už se povrch kůže narušit musí. U prvních dvou metod se poškozené žíly ničí tepelnou energií zevnitř. Do žíly se zavádí radiofrekvenční katetr nebo laserové vlákno. Jde o poměrně šetrné zákroky, které se dají použít i u větších žil. Injekční sklerotizace ničí cévy pomocí speciálního roztoku. Použít se ale dá jen u menších cév a metliček do průměru dvou milimetrů. Čím větší cévy jsou, tím je ale pravděpodobnější, že se objeví znovu. O tom, jaká metoda se pro pacienta hodí, rozhoduje lékař. Roli přitom hraje hlavně rozsah poškození cév. Často se tyto metody kombinují s chirurgickým zákrokem.

Operační techniky jsou vhodné při postižení hlavních povrchových kmenů či při varikózních změnách delších úseků povrchových žil. Základem jsou podvazy poškozených perforujících žil a ošetření poškozených úseků povrchových žil, které jsou vždy vytaženy speciálním chirurgickým nástrojem (stripping nebo flebektomie), nebo spečeny modifikovaným zánětem vyvolaným radiofrekvenčními vlnami, jež jsou vysílány speciální sondou v nitru postižené žíly (radiofrekvenční ablace) či laserovými paprsky, opět vysílanými sondou uvnitř léčené žíly (laserová operace).

Sklerotizace je určena hlavně pro léčbu středně velkých křečových žil, ale ze všech technik má nejširší terapeutické možnosti, protože ji lze použít pro léčbu relativně velkých varixů i relativně malých žilek. Základem této techniky je injekční aplikace roztoku do postižené žíly. Tento roztok podráždí žilní stěnu a vyvolává zánětlivou reakci. Pak se provede komprese léčené žíly pomocí kompresivních punčoch a bandáže a během několika dní dojde ke slepení léčené žíly a tím i k jejímu vyřazení z oběhu. Proces pokračuje zpevňováním léčeného úseku, což se projeví vznikem dočasného tuhého provazce či bouličky. V průběhu několika týdnů až měsíců dojde k postupnému vstřebání.

Laserové ošetření se používá hlavně k odstranění drobných žilek, metliček, maximálně do šíře 2 mm. V tomto případě se laserové záření aplikuje zevně pomocí speciálních koncovek na léčenou oblast. Podstatou techniky je vstřebání relativně vysoké energie laserového paprsku v žilce, což společně s následnou zánětlivou reakcí vyvolá spečení léčené žíly.

Kdy je zákrok nejvhodnější

Zákroky se provádějí po celý rok. U méně invazivních metod nemusíte brát roční období příliš v potaz. I radikální chirurgický zákrok je možno absolvovat v létě. Ale je třeba počítat s následnými doporučeními. Tím prvním je, že v létě hrozí vlivem nežádoucího slunečního záření nežádoucí zabarvení, a tím zvýraznění jizev. Po jakémkoliv zákroku je nutné postižené místo šest týdnů nevystavovat slunci a zhruba dva týdny nosit kompresní punčochy.

Plně hrazené zdravotní pojišťovnou je pouze klasické chirurgické řešení křečových žil a sklerotizace. Ostatní typy zákroků si musí uhradit pacient. Protože se metody různě kombinují, pacient často za ošetření křečových žil doplácí.