Problémy novopečených maminek

Příchod dítěte na svět je radostná událost, ale také velký zásah do těla ženy.

Někdy může mít i nepříjemné následky. Krátce po porodu přicházejí mladé maminky s tím, že jejich život negativně ovlivňují bolesti či nepříjemné pocity při milování. Nemají pak z intimního vztahu příjemný prožitek, což často vede k poškození partnerských vztahů. V takovém případě totiž žena stále častěji odmítá svého partnera. Vztahy se často nenávratně poškodí bohužel i na úkor dítěte.

Někdy je nutná operace

Orgány maminky se mohou po porodu špatně hojit. Řešit tento problém je nezbytné. Po přirozeném porodu dochází k celkovému zhmoždění porodních cest, byť je na to ženské tělo od přírody připraveno. Ne vždy je přitom v moci lékaře dát vše do pořádku. Proto se v posledních pěti letech u nás vyvíjí tzv. perineální poradenství. Lékař, nejlépe plastický chirurg, ve spolupráci s urogynekologem (zabývá se též močovými orgány) a chirurgem-proktologem (zabývá se problémy konečníku) řeší následky problematického porodu. Vždy jde o řešení s pomocí operace. Plastický chirurg spolupracuje, pokud byl při porodu poraněn konečník a žena má problémy se stolicí. Při porodu mohlo dojít k natržení, dokonce k přetržení konečníku. Při bolesti nebo nepříjemných pocitech při milování, aniž by došlo k poranění konečníku, operuje plastický chirurg jen s urogynekologem. Ten má náležité praktické znalosti anatomie malé pánve, kde je uložena pochva a močové ústrojí. Zde porod zanechává nejvýznamnější následky. 

Komplex méněcennosti

Aniž si to uvědomujeme, na mladou maminku je vyvíjen tlak. Dnešní maminky se více řídí příručkami než tím, co jejich dítě opravdu chce a potřebuje. Když například dítě nějakou potravinu nejí, místo toho, aby s ním zaexperimentovaly, a nabídly mu např. „nevhodného“ pribináčka, sednou si k internetu a budou řešit, jak do něj dostat to, co mu zjevně nechutná. Pokud matka zhřeší a dá dítěti potraviny, které mu vyhovují, ale nedoporučují se (a je jich opravdu dost) má zaděláno na kritiku okolí, která snadno může vést k pocitu – já jsem hrozná matka.

A když ještě navíc dítě není tabulkové, třeba pomaleji roste nebo ještě nechce lézt či chodit, může být kritika ještě ostřejší. Nejen maminky, ale už i dítěte. To brzy začne vnímat, když mu babičky budou předhazovat, že je pěkný lenoch a mělo by se víc snažit, protože jiné děti jeho věku už umí čísla nebo více básniček. A pokud ho za neschopné označí i jeho rodiče, pak je pravděpodobné, že sebevědomí dítěte klesne k nule.

Nesmíme zapomenut, že se vedle fyzických poporodních bolestí mohou objevit i problémy psychické, tzv. poporodní blues. Jedná se o citové propady a výkyvy nálad. Trpí tím 80 % žen. Pokud se od nich maminka nedokáže odpoutat, je namístě obrátit se na psychologa nebo psychiatra. Mohlo by jít o poporodní depresi.

Laktační krize

Každá maminka by měla být varována, že kdykoliv v průběhu prvních týdnů kojení se může objevit menší či větší laktační krize. Nejhorší, co může udělat, je podlehnout panice a začít dítěti dávat umělou výživu. Platí totiž, že proces tvorby mléka se stabilizuje asi až po dvou měsících od porodu, kdy se laktace začne automaticky přizpůsobovat nárokům miminka.

Maminka by měla dítě přikládat co nejčastěji k prsu – sání zvyšuje hladinu hormonu zvaného prolaktin, který ovlivňuje sekreci mateřského mléka. Čím více dítě saje, tím více mléka se následně tvoří. V době laktační krize by se matka měla soustředit jen na odpočinek a kojení, stres brzdí laktaci. Je jistě těžké nestresovat se, když má žena pocit, že její dítě hladoví, ale i úplně přerušenou laktaci lze opět nastartovat.