Cukry

Ne náhodou patří sladkosti k ideálním povzbuzujícím prostředkům v případech, kdy nám selžou nervy a chybí tolik potřebná energie.

Čistý hroznový cukr a také rafinovaný cukr se dostává přímo do krve a odtud je dopraven do šedých mozkových buněk. Potraviny, které obsahují škrob (např. brambory nebo chleba) jsou ve střevě rozštěpeny na molekuly cukru, z nichž organismus získává svou dávku paliva. Také tuky a bílkoviny dokáže naše tělo přeměnit n a energii. Trvá to však poměrně dlouhou dobu a jedná se o mnohem náročnější proces, než je přeměna cukru.

Nadbytečný cukr

Nadbytek cukru se ukládá v organismu ve formě glykogenu ve svalech a játrech. Uložený cukr pak tělo spaluje při svalové aktivitě. Naše podkožní tukové tkáně a především tukové tkáně v oblasti břicha dokážou uložit mnohem větší množství energie než třeba jen pouhý kilogram.

Hladovění

Vždy, když máme hlad nebo když držíme půst, získává naše tělo energii z tukových zásob. Také během spánku musí tělo sáhnout do svých zásobáren. Mozek v této době získává energii z uloženého cukru. V případě, že člověk po celý den hladoví, jsou snižující se zásoby glykogenu rezervovány přednostně pro mozek. V takovém okamžiku dají játra pokyn dalším tělesným strukturám, aby zahájily přeměnu bílkovin na glukózu. Bílkoviny jsou základním stavebním kamenem svalstva. V případě, že dojde k úbytku svalové hmoty a poklesu bazálního metabolismu, tělo po skončení diety potřebuje dohnat své ztráty a my opět přibýváme na váze.

Jak dochází k tloustnutí?

Aby se cukr dostal rychle do buněk a zásobil je energií, potřebuje inzulin. Ten hraje důležitou úlohu při nabývání tukových buněk. Opačný účinek než inzulin má glukagon. Komplexní průběh metabolismu cukru v organismu je řízen inzulinem a glukagonem. Inzulin přichází ke slovu tehdy, když získá tělo cukr. Jakmile se cukr dostane do krve a jeho hladina stoupne na určitou míru, postará se inzulin o to, aby se cukr z krve dostal do jednotlivých buněk a dojde tak k poklesu hladiny krevního cukru. Současně se část přijatého cukru přemění na glykogen, který se jako zásobní cukr ukládá v játrech. To je podstatné např. při sportu, protože cukr z vlastních zásob svalových buněk vystačí na pouhý 100 metrový běh. Poté je nezbytné mobilizovat právě v játrech uložený glykogen. Při vyváženém příjmu potravy se inzulin a glukagon společně starají o to, aby v krvi byla vždy přítomna optimální hladina krevního cukru.

Po jídle

Po každém jídle jsou zkonzumované sacharidy ve střevě rozloženy na jednoduché cukry, které přecházejí střevní stěnou do krve. Dochází k vzestupu krevního cukru a inzulin ji snižuje, protože napomáhá k ukládání cukru z krve do buněk. Současně inzulin posílá veškeré tuky, které jsou obsaženy v přijaté potravě, do tukových zásob. Bílkoviny žádné zásobárny v organismu nemají. Dochází totiž k jejich okamžitému využití k doplnění potřeby protilátek, enzymů a látek účinných při tvorbě svalové hmoty nebo tvorbě buněk. V případě potřeby dokáže organismus přeměnit bílkoviny na cukr, protože je vylučuje ledvinami – pokud je bílkovin v těle nadbytek. To může vést k vysokému krevnímu tlaku. Jestliže tělo současně s cukrem přijímá také tuk, začne si ukládat na horší časy. Odbourávání stávajících tukových zásob je zastaveno. Teprve pokud dojde k poklesu krevního cukru, sníží se sekrece inzulinu a mohou se začít spalovat tukové zásoby.

Vznik nadváhy

Příčinou nadváhy nemusí být vždy nadměrné množství tělesného tuku. Na vině může být také zadržování vody v organismu, tzv. edémy. S nimi se při hubnutí můžeme setkat celkem běžně a právě ony bývají příčinou, proč již dále nehubneme. Je potřeba se tím nenechat odradit a poradit se s odborníkem na výživu. S věkem bohužel dochází k zpomalování metabolických procesů.

Úkoly tukových buněk

Mezi hlavní úkoly tukových buněk patří ukládání tuku, a to vždy pokud je k tomu příležitost. Tak se mohou stát tukové buňky největšími buňkami v těle, a to dokonce i v játrech, srdci, oblasti střeva a v cévách, kdy způsobují velké škody. Jestliže si při každém jídle pořádně dopřáváme kombinaci tuku a cukru, naše tukové buňky nabírají na síle.