Voda nejen v našem těle

Nikdo nepochybuje o tom, že lidský organismus potřebuje pravidelný přísun tekutin, především vody. Ta nám jednak pomáhá regulovat tělesnou teplotu, jednak vyplavuje z těla škodlivé látky. Nemáme-li vody dostatek, budeme pociťovat nejen žízeň, ale brzy i slabost, nevolnost a svalů se zmocní křeče.

Člověk vydrží bez pití vody tak týden, deset dnů, pochopitelně podle vnějších podmínek. Musí pravidelně pít, protože denně vodu ztrácí v podobě moči, stolice, potu nebo ji vydýchává. Denně vyloučíme průměrně půl litru potu, při horku a námaze kolem litru. Odpařením jednoho litru potu se zbavíme energie ve výši asi 2520 kJ. A s ní trochy kyseliny mléčné, značného množství silic, vitaminů a minerálů. S potem přichází člověk o minerální látky a vitaminy, které voda rozpouští a s krví se pak dostávají k jednotlivým buňkám. Proto bychom měli pít pravidelně, a ne jen když máme žízeň. Jestliže pitný režim dlouhodobě zanedbáváme, začneme být nesoustředění a méně toho během dne zvládneme. Do mozku se totiž dostává hustší a špatně okysličená krev. Ztratíme-li dvě procenta tekutin, naše výkonnost se sníží o dvacet procent.

Lidské tělo se „skládá“ většinou z vody

U dospělých lidí tvoří voda v závislosti na tuku asi 50 až 60 procent hmotnosti našeho těla. Dlouhotrvající nedostatek tekutin může znamenat zahuštění různých sekretů, snížit obsah cirkulujících tekutin a omezit až zastavit některé metabolické procesy. To se může projevit větší pravděpodobností tvorby žlučníkových nebo ledvinových kamenů či tendencí k zácpě. Při prohlubujícím se deficitu vody je omezen průtok krve kůží a některými orgány, aby bylo co nejdéle zajištěno zásobování mozku kyslíkem a glukózou. To má vliv na činnost ledvin.

Co máme pít

Našemu organismu úplně vyhovuje obyčejná voda bez bublinek. Máme na výběr vodu z vodovodního kohoutku neupravenou či různě filtrovanou, minerálky nebo balenou pitnou vodu. Reklamy se nás snaží přesvědčit o kvalitě té či oné minerálky, výhodách balené vody, účinnosti filtrů a jejich výhodách při úpravě vody z vodovodní sítě. Výrobci filtrovacích zařízení bojují proti producentům balené vody, k nim se připojují ekologové s poukazem na množství spotřebovaného plastu. Dodavatelé pitné vody zase poukazují na kvalitu své vody, kterou potvrzují pravidelné ze zákona prováděné rozbory.
Voda z našeho kohoutku doma je zákony a předpisy brána jako základní poživatina. Platí na ni tedy požadavky stejně přísné jako na ostatní potraviny. Nelze ale srovnávat požadavky na pitnou vodu s požadavky na minerálky nebo pramenitou balenou vodu – ty mají dané limity, někdy přísnější, jindy méně přísné. Pouze u balené kojenecké vody lze říci, že má kvalitativní požadavky definované přísněji než pitná voda. Požadavky na balenou pitnou vodu jsou pak zcela totožné, navíc se v řadě případů jedná jen o do lahví stočenou vodovodní vodu.

Odpovědět jednoznačně na to, kolik můžeme vypít minerální vody a jaké, rovněž nelze. Je třeba postupovat případ od případu, ale některé obecné zásady jsou jasné. Čím je nižší mineralizace, tím více může minerálka plnit úlohu pitné vody, tedy doplnění tekutin a odvod škodlivin z těla. Silněji obohacené vody mohou mít při dlouhodobé kombinaci škodlivé účinky, a je tedy dobré takovou spotřebu konzultovat s lékařem. V každém případě bychom měli jednotlivé druhy minerálek střídat. Složení ideální minerálky v rámci pitného režimu by se mělo blížit hodnotám tělních tekutin a minerálních látek v krvi a tkáních. Příliš mnoho mineralizované vody s vyšší koncentrací by mohlo vyvolat ještě větší ztrátu tekutin, protože dochází k přesunům vody ve vnitřním prostředí a tím i dalšímu rozvoji dehydratace. Koncentrovanější minerální vody jsou určené především jako doplněk léčebných režimů. Měli bychom si vybírat středně mineralizované vody (obsah do 15 g v litru), kterých bychom neměli pít více než půl litru denně. Silně mineralizované jsou vhodné jen výjimečně.