Zažívací potíže

Mezi nejčastější trávicí obtíže patří bolesti břicha, a to převážně v jeho horní polovině. To jsou obtíže spojené s objemným množstvím jídla, které lidé zkonzumují při svátcích či oslavách. Příznaky se liší v závislosti na vyvolávající příčině. Mezi ty nejčastější patří nevolnost a zvracení, říhání, škytavka, pálení žáhy, návrat části žaludečního obsahu do dutiny ústní, plynatost, kručení břicha, průjem, či zácpa a bolest. Příznaky se mohou dále kombinovat a být různě intenzivní a časté. Mohou být vázány na konzumaci některých potravin, což naznačuje poruchu trávení či vstřebávání některé složky obsažené v problémové potravině (alergie, intolerance).

Příčinami bolestí mohou být onemocnění žaludku, ale i dalších oblastí trávicího traktu. Může se jednat o žaludeční vředy, záněty, nádory, ale také o poruchy trávení a vstřebávání, jako je celiakie, laktózová intolerance či žlučníkové kameny. Vinou nemusí být jen poruchy některého z orgánů či trávicích enzymů, může se jednat i o důsledek špatného životního stylu, jako je kouření, nadbytek alkoholu, konzumace tučných a dráždivých jídel.

Prvním krokem v léčbě zažívacích obtíží je úprava životosprávy a režimová opatření. Pečlivě sledujte, co jíte a kolik toho jíte. Nápoje by neměly být ani moc teplé, ani moc studené, a také ani moc zvětralé nebo perlivé. Mnoho lidí tvrdí, že jim při žaludečních nevolnostech pomůže vypít šálek horké vody nebo zvětralé koly. Kolu nepijeme ve velkých dávkách, ale „po lžičkách“.

Pomoc z přírody

Zázvor se užívá k uklidnění nevolnosti a žaludečních obtíží. Zlepšuje zažívání, a navíc obsahuje účinné látky proti svírání, takže je skvělým pomocníkem při žaludečních křečích. Trápí-li vás někdy žaludeční bolesti, připravte si čaj z čerstvě nastrouhaného zázvorového oddenku. Heřmánkový čaj také „uklidňuje“ – je dobré ho pít před jídlem. Soda bikarbona má zásadité účinky a používá se k neutralizaci žaludečních šťáv při překyselení žaludku a při pálení žáhy. Rozmíchejte lžičku sody ve sklenici vody, přidejte pár kapek citronu a vypijte ji. Nápoj z jedlé sody byste neměli konzumovat déle než dva týdny – pokud byste to s její konzumací přehnali, hrozí vám průjem a ztráta některých minerálů a vitaminů.

Celiakie

Celiakie neboli nesnášenlivost lepku je tzv. autoimunitní nemoc. To znamená, že obranné mechanismy těla napadají vlastní organismus. Vzniká pravděpodobně na základě genetických předpokladů. Celiakie postihuje asi 1 % Evropanů, v České republice ji má více než 100 000 lidí, přitom většina z nich o své nemoci netuší a trávicí problémy připisují stresu nebo špatné životosprávě.

Nemocný organismus považuje částečně strávený lepek ve střevě za cizí prvek a začne se mu bránit. Výsledkem je poškozování sliznice tenkého střeva a vznik řady autoimunitních pochodů, které poškozují další orgány a tkáně v těle. Celiakie se dá poznat velmi složitě, protože její příznaky se u každého pacienta liší. Asi 35 % pacientů (především mužů) s celiakií má nadváhu. Jen asi u poloviny dospělých nemocných se objevují zažívací potíže jako jsou průjmy nebo zácpa nebo jejich střídání, neurčité bolesti břicha, nadýmání, zvracení či zhoršené polykání.

Další projevy nemoci jsou následky nedostatečného vstřebávání živin. Nedostatek vitaminu B12 se projevuje záněty jazyka, bolavými ústními koutky nebo neurologickými projevy, jako jsou svalová slabost, poruchy citlivosti, brnění, poruchy chůze. Nedostatek železa zase chudokrevností. Narušené vstřebávání vápníku vede  k nedostatečné tvorbě pevné kosti u dětí, k odvápnění kostí u dospělých, k vyššími riziku zlomenin, poručení zubní skloviny a zvýšené kazivosti zubů. Nedostatek stopových prvků se může projevit vypadáváním vlasů, únavou, depresí, snížením plodnosti nebo zvýšeným rizikem potratů.

Odhalení celiakie je složité

Projevy onemocnění mohou někdy i delší dobu unikat pozornosti. Mezi hlavní projevy celiakie patří zvláště u malých dětí dlouhodobě průjmové onemocnění, kdy se vyloučí infekční původce. U dětí je navíc patrné velké bříško, kde původcem je zvětšená plynatost střevní a ochablost břišní svaloviny. Nemocné dítě neprospívá, mívá nechutenství, popřípadě zvrací nebo je velmi dráždivé. Kvůli nedostatku vstřebávání některých látek, které se ztrácejí z organismu při průjmovém onemocnění, jsou děti i dospělí s neléčenou celiakií často chudokrevní, mají zvýšenou lomivost kostí při osteoporóze a podobně.

U některých populačních skupin se celiakie vyskytuje ve zvýšené míře, jsou např.prvostupňoví příbuzní nemocných (rodiče, děti, sourozenci), pacienti s únavovým syndromem, onemocněním pojiva, poruchou funkce štítné žlázy či anémií.
Celiakii často doprovázejí další autoimunitní choroby, např. zánět štítné žlázy, jater, tlustého střeva, cukrovka 1. typu, plicní fibróza aj. Jedinou léčbou nesnášenlivosti lepku je bezlepková dieta.
 U určitých pacientů se reakce na lepek projeví postižením kůže, s opakovaným výsevem svědivých puchýřků na trupu, hýždích, loktech, kolenou či ve kštici. U těchto příznaků se nemusí objevit  jiné příznaky, a tak je určujícím lékařem daného onemocnění dermatolog. Celiakie může tedy probíhat zcela nepozorovaně, s menšími klinickými obtížemi, zvláště u dospělých pacientů, u žen bývá jejím důsledkem opožděná nebo nepravidelná menstruace, samovolné potraty. Na celiakii je nutné myslet v každém věku i proto, že se uvádí, že při neléčené celiakii se až u 10 % nemocných jako komplikace rozvíjí zhoubný nádor. Nejčastěji jde o zhoubný nádor trávicího traktu.

Závažnější problém

Časté bolesti těsně po jídle nebo naopak při lačnění, říhání, nadýmání a hubnutí by rozhodně měly vzbudit naši pozornost. Je totiž pravděpodobné, že jsme si „pořídili“ žaludeční nebo dvanácterníkový vřed. Vředovou chorobou trpí 5-10 % populace. Máte-li bolesti v krajině břišní, je namístě navštívit lékaře, který provede vyšetření a vyloučí nejen případnou vředovou chorobu, ale i další možné nedobré dění v našich útrobách, včetně rakovinového bujení. U vředové choroby se střídá období klidu bez obtíží s obdobím akutních bolestí, které se zpravidla nejčastěji objevují na jaře a na podzim.

Vřed je defektem sliznice žaludku, která je za normálních okolností velice odolná, ale působením agresivních kyselin se za určitých podmínek poškodí. Vřed bývá různě hluboký, podle toho, kolik žaludeční stěny je porušeno. Dojde-li k „prasknutí“ vředu, dojde k zatečení agresivních šťáv a žaludečního obsahu mimo žaludek a to je stav ohrožující na životě. Mohou též nastat komplikace, například krvácení vředu, což dotyčný pozná tak, že má nejen prudké bolesti břicha, ale také zvrací čerstvou či natrávenou krev. Poznávacím znamením je též černá průjmová stolice s mazlavou konzistencí a typickým zápachem. Při narušení velkých cév může dojít až k život ohrožujícímu krvácení, v případě proděravění žaludeční stěny může vzniknout zánět pobřišnice a celková sepse.

Příčiny vzniku žaludečního vředu

Jedním z faktorů, které mají vliv na vytvoření vředů, je Helicobacter pylori, bakterie schopná přežívat ve vysoce kyselém prostředí žaludku. Tato bakterie je schopná zapříčinit zánět sliznice, učinit ji tak citlivější k působení žaludeční kyseliny a tím vytváří vhodné podmínky pro vznik vředů. Helicobacter pylori se přenáší  fekálně-orální cestou, také tedy líbáním. Samotná jeho přítomnost na vytvoření vředů nestačí: je třeba, aby se spojilo více rizikových faktorů.  Fakt, že máme v organismu protilátky vůči Helicobacter pylori ale neznamená, že onemocníme vředovou chorobou. Nemáme-li žádné obtíže, zpravidla se tato bakterie neléčí. Léčba se nasazuje pouze v případech, kdy jsou pacientovi zjištěny žaludeční či dvanácterníkové vředy, případně má vředovou chorobu v rodinné anamnéze.

Mezi další faktory, které napomáhají tvorbě vředů, patří i některé léky. Opatrní bychom měli být při nadměrném užívání kyseliny acetylsalicylové a nesteroidních antirevmatik. Z důvodu užívání jmenovaných preparátů se vředy mohou objevit už u dětí.

Obávané vyšetření

Bolesti nalačno nebo po jídle mohou mít řadu rozličných příčin, je tedy nejprve zapotřebí odhalit, že jde skutečně o vředovou chorobu. Nejprve proběhne vyšetření pomocí ultrazvuku (sonografie břišní oblasti) a vyšetření krve, kde se zkontroluje krevní obraz, který ukáže, zda vřed nekrvácí skrytě. Poté následuje endoskopie.
Endoskop je tenká, ohebná trubička, která se zavádí přes ústa do žaludku a na začátek dvanácterníku, na jejímž konci je malá kamerka a snímaný obraz z jícnu, žaludku a dvanácterníku lékař sleduje před sebou na monitoru. Pacienti mají z vyšetření strach, zákrok však není bolestivý, pacient může během „polknutí“ pociťovat jisté nepříjemnosti, nicméně dnešní moderní techniky a  tenké nástroje činí z tohoto vyšetření záležitost poměrně snadnou jak pro lékaře, tak pro pacienta.

Vyšetření lze provést i přes nosní dutinu, pomocí tzv. nazální gastroskopie, což může být pro pacienta ještě pohodlnější, včetně možnosti komunikace s lékařem během výkonu. Touto  metodou však nelze odebrat vzorky. Vyšetření trvá kolem deseti minut. U žaludečních vředů je velmi nutné vyloučit, zda se nejedná o vřed maligní, tedy zhoubný. Endoskopické vyšetření se využívá také v případě komplikací, například u krvácení vředu – umožňuje okamžité ošetření poškozené sliznice.

Pokud jde o vředy peptické, léčba je poměrně snadná a rychlá. Kromě nezbytných režimových opatření pacienti užívají tzv. inhibitor protonové pumpy – lék, který blokuje sekreci kyseliny chlorovodíkové v žaludku, tím pomáhá zvýšit žaludeční pH, takže kyselina již nepůsobí na sliznici agresivně a vřed se zhojí. Pacient cítí úlevu již po prvních dávkách, v léčbě je však třeba pokračovat minimálně 3-6 týdnů.

V začátcích problémů si většinou pomáháme volně dostupnými léky, například antacidy, ty však přinášejí úlevu jen na krátkou dobu a nemoc samotnou neřeší. V prvé řadě je třeba upravit jídelníček, vynechat kávu, alkohol, smažená a kořeněná jídla. Na jídlo bychom měli mít dostatek času, nehltat a jíst pravidelně.