Máte děravou paměť?

Zvykli jsme si pečovat o své tělo, ale na svou „mysl“ často zapomínáme.

Svalové i nervové buňky fungují podobně a potřebují být v neustálé činnosti, jinak ochabují a ztrácejí výkonnost. Necvičíte-li delší dobu, chce to jistý čas, než si vaše tělo zvykne na fyzickou zátěž. Stejné je to i s mozkem – ten zase potřebuje mentální námahu. Díky ní se paměťové buňky aktivizují, podnítí se vytváření nových spojní mezi nimi. Paměťový trénink je podle odborníků pravděpodobně jediným účinným preventivním prostředkem proti předčasnému stárnutí. Buduje duševní rezervu, udržuje mozek aktivní a zdravý. Kromě toho pomáhá uvolňovat určité chemické látky důležité pro fungování imunitního systému, čímž jej chrání před onemocněním a poškozením.

Používáním mozku si udržíme svěží mysl

Neurovědci už dávno vyvrátili domněnku, podle níž se člověk narodí s určitým počtem neuronů, ty postupně zanikají a ve stáří již nemohou vznikat nové. Tím byl vyvrácen mýtus o stárnutí mozku jako nezvratném procesu. Mozek si plasticitu dokáže za geneticky daných předpokladů udržet i ve velmi pokročilém věku. Záleží však na jeho častém používání. Pravidelná cílená námaha různých oblastí mozku vede k upevňování nervových spojení a vytváření určité rezervy. Poznávací funkce mozku včetně paměti se sice v průběhu stárnutí mění, věkové omezení však pro ně neplatí.

Paměti neprospívá…

Lépe a více do detailu si pamatujeme zážitky, které se pojí s emočním prožitkem, ať už pozitivním, nebo negativním. Stres, časový tlak a panika ubírají energii a narušují zejména pozornost a paměťové procesy. Chronický stres umí téměř dokonale zničit zejména hippocampus, který hraje důležitou roli při ukládání informací do dlouhodobé paměti. Kromě toho dokáže deprese a špatná nálada negativně ovlivnit vybavování si pro nás nepříjemných a bolestivých vzpomínek, které se pak objevují samovolně. Jsme-li v dobré psychické kondici, dokážeme je potlačit nebo se nám zdají méně bolestivé.
K potížím s pamětí může docházet, když proděláme nějakou těžší infekci. V takových případech mluvíme o pseudodemenci. Ta má řadu příčin. Jednou z nich jsou infekce, například klíšťová encefalitida. Příznakem poškození nervového systému je mimo jiné porucha paměti a dezorientace. Po odhalení nemoci tento stav trvá 2 až 3 týdny. Poté obvykle dojde k postupnému zlepšování stavu a vymizení obtíží.

Nikdy není pozdě

Mozek je potřeba procvičovat odmala, nejenom tehdy, když člověk začíná stárnout. Kdy bychom tedy měli začít „posilovat“ paměť?  Období prevence je mezi 20. až 45. rokem života, kdy jsme nejvíce ovlivňování psychickými faktory – stresem, vypětím. Měli bychom proto pravidelně odpočívat, hýbat se, nalézt si čas na kognitivní trénink. Od 45. roku, kdy začínají slábnout smysly, by mělo začít období aktivizace. Zde hrají nejdůležitější roli vnější faktory (životní styl, sociální kontakty, životospráva), které nám pomohou zachovat duševní svěžest i ve vyšším věku. Sledováním televize si rozhodně nepomůžeme. Četba je skutečně „výživou“ pro náš mozek. Proces čtení předpokládá zapojení mnoha smyslových, poznávacích, jazykových a paměťových funkcí mozku. Vyžaduje schopnost koncentrace pozornosti, rozvíjí obrazotvornost i asociativní myšlení. Pomáhá upevňovat se v gramatice, obohacovat slovní zásobu i kultivovat jazyk.

Jednou z nejdokonalejších forem mozkového tréninku je hudba. Při provozování hudby rozvíjíme motorické dovednosti, rozeznáváme noty a tyto symboly spojujeme se zvuky (krátkodobá paměť), zatímco se mysl soustřeďuje na poslech, harmonii a vztahy mezi tóny. I pouhý poslech hudby je souhrou mnoha mozkových funkcí, díky nimž vnímáme výšky tónů, melodii, změny ve frekvenci a intenzitě tónů i rytmus. Čím vyšší je počet rytmických úderů, tím vyšší je hladina mozkové aktivity. Dokáže povzbudit, má schopnost vyvolat citové prožitky i mentální film vzpomínek v autobiografické paměti. Pomáhá nám synchronizovat se při práci, protože díky rytmizaci se paměťové stopy vybavují snáze.
Hudba je proto terapeutickým prostředkem při práci s pacienty s různým neurologickým onemocněním. Pozoruhodná úleva a zlepšení zdravotního stavu v důsledku rytmických pohybů s hudbou byla zjištěna u lidí s problémy s pohybovým aparátem (při Parkinsonově chorobě). U demence, po mrtvici nebo kómatu může hudba pomoci v navazování kontaktu.

Co pomáhá

S posilováním paměti a mozkových funkcí můžeme začít zcela jednoduše. Pokusme se zapamatovat si nejdůležitější telefonní čísla pro případ nouze či ztráty mobilu. Každý večer si zopakujme jména lidí, s nimiž jsme se setkali, včetně asociací mezi tváří a jménem, které nám pomohou vzpomenout si , až je příště potkáme. Seznam na nákup si roztřídíme podle kategorií, snažíme se zapamatovat si jej. Paměť má ráda pořádek a řád.
Univerzální návod pro všechny jak na posilování mozkových funkcí neexistuje. Každý má potřebu zlepšovat jinou složku paměti. Někdo si pamatuje jména, jiný čísla, další se špatně orientuje v prostoru nebo čase, neudrží nit hovoru.

Zkuste si při řešení hlavolamů nebo luštění sudoku pustit rádio nebo televizi. Procvičíte si tím schopnost soustředění. To si můžete zlepšit i tím, že občas budete vykonávat naučené stereotypní činnosti jinak. Při cestě autem se snažte zapamatovat si SPZ auta, které  jede před vámi. Spojte si číslice pomocí příběhu nebo přemýšlejte, zda pro vás části čísla nemají osobní význam – posílíte tak numerickou paměť. Nechte si vyšetřit sluch, zejména pokud je vám více než padesát let. Vědci totiž zjistili, že lidé s poškozeným sluchem často věnují velké úsilí tomu, aby porozuměli, co jim ostatní říkají. Tím pádem se nesoustředí tolik na obsah sdělení a snáze jej zapomínají.