Co je to fyzikální terapie?

Fyzikální terapie je jeden z nejstarších způsobů léčení, který se používal již od starověku, kdy se využívaly přírodní zdroje energií, zejména sluneční záření, rašelina, slatina, ale tak teplo a chlad. V současné době je možno vyrábět umělé zdroje těchto energií a přesně je cílit a dávkovat.

Tuto léčbu doporučuje lékař, který zhodnotí dle anamnézy zdravotní stav a zvolí vhodný typ fyzikální léčby. Tento způsob léčení se nedoporučuje nemocným s kardiostimulátorem, akutním horečnatým onemocněním. Některé procedury není vhodné aplikovat v době menstruace, kdy může dojít ke zvýšenému krvácení a nadměrným ztrátám krve.

Tepelné a chladové procedury

Procedury, které využívají teplo nebo chlad můžeme aplikovat jednak celkově ve formě koupelí a zábalů nebo lokálně na postiženou oblast. Změny teploty ovlivňují napětí a prokrvení a výživu tkání. Při léčení pohybového aparátu mají tyto procedury své místo a svou dávnou tradici. Mnohé z procedur je možno provádět také při domácím ošetření. Rozhodně však nikdy neohříváme kloub, ve kterém je zánět. Někteří nemocní nesnášejí ani chladné ani teplé procedury.

Celkové koupele 37°C

Jestliže je koupel mírně teplejší než povrch slupky lidského těla, proudí teplo do kůže. Teplo se hromadí v organismu a postupně začne stoupat i teplota jádra asi o 0,1°C každých 5 minut. Při teplotě koupele kolem 38°C se teplota kůže (slupky)ustálí asi na 37,5°C. Následně dochází k přesunu tepla krevním oběhem směrem k jádru. Zrychluje se puls a poklesne krevní tlak. Při takových teplotách dochází k relaxaci svalů. Tohoto účinku se využívá zejména při bolestivých svalových poruchách, k přípravě masáže nebo k manipulačním výkonům. Účinek koupele můžeme zvýšit přidáním bylin nebo bylinných esencí do koupelí. Při kloubních bolestech se používá např. kopřiva, přeslička, jod, nebo síra.

Celkové koupele 38-40°C

Při teplotě koupele okolo 39°C stoupá kožní teplota slupky a ustálí se asi na38,2°C. Teplota jádra může vystoupit na tutéž hodnotu. Při zvýšení teplot koupele na 40°C se kožní teplota ustálí na 39°C a při dalším zvýšení se zvyšuje také teplota kůže a dochází k prudké aktivaci krevního oběhu.

Vířivé koupele

Voda by měla mít teplotu 36-38°C a při víření vody nastává lepší prokrvení tkání a zlepšení buněčnému metabolismu. Vířivka se doporučuje zejména po operativním zákroku a úrazech pohybového aparátu, k prokrvení bolestivých tkání.

Léčba pomocí peloidů

Peloidy jsou látky, které vznikají v přírodě z rostlin a hornin pomocí geologických procesů. K léčení pohybového systému se používá rašelina, slatina anebo bahno. Ložiska slatiny vznikají z rostlin pod úrovní povrchové vody, ve vodních nádržích bez přístupu vzduchu. Slatin obsahuje organické i anorganické látky. Bahno je sediment řek a jezer. Organickou částí bahna jsou odumřelá těla řek a jezer. Organickou částí bahna jsou odumřelá těla řas, vodních rostlin a planktonu. Bahno obsahuje kyselinu huminovou, která má dezinfekční účinek. Peloidy se aplikují na určité bolestivé místo, pomocí zábalu nebo se používají celkové koupele (45-46°C). Tepelná energie přestupuje do kůže a krevním oběhem se ohřívá také jádro. Přenos tepelné energie prostřednictvím peloidů je u zábalů pomalejší a tím také šetrnější, než při použití koupele. Mezi peloidem a pokožkou dochází k mnoha transportním pochodům. Do pokožky se dostávají také minerální látky z peloidů a jsou roznášeny krevním oběhem do organismu (např. železo, síra, jod).

Priessnitzovy obklady a parafinové obklady

 Jedná se o studené zapařovací obklady, které vytvoříme přiložením vlhké studené látky a suchého obkladu. Druhá vrstva obkladu by měla přesahovat první vrstvu. Působení účinků je několikanásobné, protože dochází ke stažení kapilár a následně k roztažení kapilár. Obklady se používají pro zlepšení cirkulace, k rychlejšímu vstřebávání podkožních hematomů, k uvolnění kosterního svalstva nebo jako obklad na klouby při déletrvajících potížích. Parafín je látka, která tuhne při 52-62°C a při tuhnutí odevzdává teplo.

V rehabilitaci se tohoto jevu využívá především k prohřátí tkání. Parafin se nanáší tekutý na bolestivá místa a nechává se tuhnout. Během tuhnutí dochází k předání tepla. Teplota tekutého parafinu je 55-60°C. Nanáší se na suchou pokožku. Jestliže bychom ho nanášeli na zpocenou kůži, může dojít k opaření, protože pot bude daleko rychleji vést teplo. Parafin se nanáší za pomocí štětce nebo se používá speciální pistole, či nasycené roušky. Celá procedura trvá 15-20 minut. Směs parafinu a peloidu se nazývá parafango a používá se zejména v lázeňství.

Elektroterapie

Jedná se o nejrozšířenější formu fyzikální terapie. Elektrické proudy mají zejména protibolestivý a prokrvující účinek a mohou ohřívat tkáně, které leží v hloubce.

TENS (transkutánní elektrostimulace)

Jedná se o zvláštní formu nízkofrekvenční terapie, která se používá pro snížení bolesti. Je jedinou možnou elektroterapií, kterou lze použít při intenzivních bolestech, které jsou způsobeny metastázami nádorů do skeletu. Protibolestivý účinek vzniká pomocí elektrického dráždění nervu. Elektrody se na končetinách umisťují nad nerv, který bolestivou oblast zásobuje, na bolestivá místa a na akupunkturní body. V praxi se používá několik druhů TENS proudů. Doba aplikace se pohybuje mezi 20 až 30 minutami. U pacientů s chronickými potížemi se může používat i mnohem delší dobu.

Interferenční proudy

Využívají střední frekvence a zasahují také hluboké tkáně. Aplikují se pomocí dvou nebo čtyř elektrod. V počátku léčby může dojít k přechodnému zhoršení stavu, ale zhruba po třetí aplikaci by mělo dojít ke zlepšení zdravotních potíží.

Biolampa

Je zdrojem biostimulačního světla vyzařovaného halogenovou žárovkou. Při aplikaci biolampy dochází k podpoře hojivých procesů kůže a blízkých tkání. Zpomaluje degenerativní procesy v buňkách, urychluje tkáňový metabolismus, podporuje tvorbu ovoidů a nervových přenašečů. Velmi dobře působí u léčby ekzémů, oparů, bércových vředů a při hojení ran. V kosmetice se používá pro svůj regenerační účinek, ke zpomalení tvorby vrásek a k ošetření celulitidy. Kožní povrch musí být před aplikací odmaštěný a čistý. Jejich předností je také možnost využít domácího ošetření.

Solux

Je zdrojem infračerveného záření, má protibolestivý účinek a uvolňuje stažené svalstvo. Během ozáření dojde k otevření kapilár a prokrvení ozářených tkání. Krev přinese do bolestivé tkáně kyslík a živiny a odplaví všechen odpad.

Laser

Laser má účinek protibolestivý, protizánětlivý a biostimulační. Ničí bakterie a viry, snižuje otoky. Protibolestivý účinek je dán zlepšením metabolismu tkáně, zlepšením mikrocirkulace a odtokem lymfy s odstraněním zplodin metabolismu. Zvýší se tvorba endorfinů a endogenních opiátů, stimuluje se činnost buněk imunitního systému. Laser však nesmí zasáhnout oční sítnici, nesmí se používat u nádorových onemocnění, v období gravidity, u poruch štítné žlázy a nadledvin a při horečnatých a infekčních stavech.

Magnetoreapie

Magnetoterapie využívá léčebného účinku magnetického pole. Magnetická pole působí protibolestivě, zlepšují prokrvení, urychlují hojení a snižují otoky. Při léčbě bolesti kloubů může magnetoterapie snížit bolest, zlepšit hybnost a stimuluje samoléčící schopnosti organismu. Během aplikace nebo krátce po ní, může dojít předevšímu starších lidí s nízkým tlakem k závratím a kolapsovému stavu. Mezi kontraindikace magnetoterapie patří gravidita, stavy zvýšené krvácivosti, nádorová onemocnění, poruchy štítné žlázy a nadledvinek. Nedoporučuje se magnetoterapii kombinovat s jinými druhy fyzikální terapie, kromě masáží, léčebného tělocviku, parafínu nebo vířivých koupelí.

Ultrazvuk

Jedná se o mechanické vlnění a při jeho aplikaci neprochází tkání žádný elektrický proud, ale kmitání se přenáší z ultrazvukové hlavice na tkáně a šíří se do hloubky. Postupně dochází k rozkmitání atomu, molekul i celých buněk. Urychluje se vstřebávání tekutiny do kapilár, lépe se vstřebávají hematomy a otoky, dojde k svalové relaxaci a k ústupu bolesti z lokálního neprokrvení. Ultrazvuk se nikdy nepoužívá na oblast růstových plotének kostí.