Kašel je signálem mnoha onemocnění

Dýchací cesty zahrnují hrtan, průdušnici, velké průdušky a pohrudnici, vzácněji může kašel podráždit i zevní zvukovod. Za vším můžeme hledat obranný mechanismus těla. Kašel vzniká podrážděním citlivých oblastí těla, nejčastěji v dýchacích cestách, které se snaží udržet průchodné. Samotný charakter kašle umožňuje lékaři určit, která část dýchacích cest je u pacienta postižena. Charakter a čas, v němž se kašel objevil, zase poukazují na možné příčiny dané nemoci.

Velmi nepříjemný a zvlášť řečníky obávaný je tzv. psychosomatický kašel. Nastupuje většinou při nervozitě. Na jeho ataky je možné se předem připravit. Ideální je předem požádat o trochu studené vody, která zklidní nervus vagus a podrážděnou sliznici, pak se opakovaně nadechnout a volně si odkašlat. Nutkání kašlat většinou samovolně odezní.

Nemoc ovlivní podobu kašle

Kašel nejčastěji dělíme na suchý a vlhký. Tzv. produktivní neboli vlhký kašel vzniká, když se hlen v dýchacích cestách pohybuje, a kašel má typický chraplavý charakter.
Kašel suchý (dráždivý) může vzniknout kdekoli v dýchacích cestách na začátku zánětu nebo v důsledku jakéhokoli podráždění. Nevyvolává jej zvýšené množství hlenu. Při vdechnutí cizího tělíska nebo dráždivých plynů, náhlé infekci středních a dolních cest dýchacích, při zápalu plic a různých alergických onemocněních se většinou projeví akutní kašel.

Kašel delší než 4-6 týdnů lékaři označují za chronický. Bývá častý po prodělaných zánětech dýchacích cest a při dlouhodobě ztíženém dýchání (např. zvětšenou nosní mandlí). Chronický kašel je průvodním jevem u astmatiků a u kuřáků.

Co se děje při kašli?

Sekreční buňky dýchacích cest produkují hlen, který pohlcuje cizorodé částečky. Napadne-li dýchací cesty virus, produkce hlenu se rapidně zvýší. Objem hlenu zvyšují i některé léky. Kašlající  člověk v okamžiku zakašlání prudce vydechne při současně uzavřené hlasové štěrbině. Tím výrazně vzroste tlak v plicích, s jehož pomocí se z dýchacích cest vytlačí nežádoucí hlen nebo nějaký drobek. Trvalé a dlouhodobé zvyšování tlaku v plicích kašlem může poškodit dýchací cesty a zhoršit oběh krve. Intenzivní kašel unavuje dýchací svaly, narušuje spánek, brzdí hojení pooperačních ran.

Nad kašlem nevávejme rukou

Kašel nesmíme podceňovat. Může totiž upozornit na vážnější poruchu dýchacího ústrojí. Suchý kašel bez dalších obtíží ukazuje na zánět průdušnice. Přidruží-li se k němu chrapot až ztráta hlasu, většinou jde o zánět hasivek (laryngitidu).
Všichni známe běžné nachlazení s rýmou a bolestmi v krku. Někdy se přidá zprvu suchý kašel provázený značnou bolestí při vykašlávání, který se průběžně mění ve vlhký, nemocný vykašlává žlutě zbarvený hlen. Kašel doprovází také akutní zánět průdušek (bronchitidu).

Zánět průdušek

Jde o poměrně časté onemocnění, jež postihuje dolní cesty dýchací (průdušky), které vedou do obou plic. Pokud však nemoc včas nepodchytíte a nezačnete léčit, může dojít i k zápalu plic nebo se můžete dostat do chronického stadia.

Akutní zánět průdušek bývá nejčastěji způsoben viry či bakteriemi a vyznačuje se dráždivým, zpočátku suchým kašlem a bolestí na prsou. Nejčastěji se objevuje v zimě a často se vyvine po předchozím nachlazení či po virové infekci horních cest dýchacích, které jste nedoléčili. Často se přidává sekundární bakteriální infekce, kdy už je nutné nasadit léčbu antibiotiky. Projevy jsou typické – po dýchacích obtížích se začne obvykle tvořit hlen, který začne nemocný vykašlávat – hlen může mít různé zbarvení i konzistenci. Pokud zánět není léčen, přejde do chronického stadia. Akutní forma nemoci obvykle ustoupí po jednou až dvou týdnech. Nesnažte se léčbu nijak urychlit, případné komplikace za to nestojí.

Vracejí-li se vám záněty průdušek nebo trvají potíže déle než tři měsíce? Pak jste pravděpodobně získali chronickou bronchitidu. Spíše než děti tato forma onemocnění postihne dospělé osoby, které se pohybují v prašném prostředí, znečištěném ovzduší nebo hodně kouří. U dětí se naštěstí většinou vyskytují akutní záněty a recidivující akutní bronchitidy, kdy se po léčbě nenacházejí žádné změny na plicní a bronchiální tkáni a dochází k úplnému uzdravení. Chronické onemocnění průdušek už není žádná legrace a pro nemocného s touto diagnózou to znamená, že nemoc již nelze zcela vyléčit, ale léčbou lze ovlivnit pouze průběh onemocnění, aby nedocházelo ke zhoršování.
Příčinou vleklého zánětu průdušek bývá působení cizích látek, které se do plic dostávají vdechováním. Jedná se například o prachová zrna, látky obsažené v cigaretovém kouři, různá rozpouštědla a ředidla. Čím déle tyto látky na buňky plicní tkáně působí, tím je poškození silnější.

Chronická bronchitida se musí léčit, protože jedině tak předejde pacient mnohem vážnějšímu onemocnění, kterým je chronická plicní obstrukční. Provází ji chronické zadýchávání, celý organismus trpí nedostatkem kyslíku. Toto vážné onemocnění zhoršuje průtok plícemi a dochází k selhávání pravé srdeční komory. Objevují se otoky na nohou, zvětšení jater a bledá až namodralá kůže a sliznice způsobená snížením množství kyslíku v krvi. Dochází také k viditelnému hubnutí a celkové zchátralosti těla.

Další varování

Úporný a zhoršující se kašel je jedním z příznaků závažných plicních chorob, jako jsou tuberkulóza a rakovina plic, k dalším příznakům patří dušnost, hubnutí, zvýšená únavnost a pocení se ve spánku. Pokud někdo kašle a hubne, nemusí hned myslet na nádorové onemocnění nebo TBC, příčinou může být některý druh netuberkulózního zánětu plic vyvolaného viry, chlamydiemi, legionelou. Kašel může provázet plicní choroby, k jejichž rozšíření přispívá životní prostředí. Chronický přetrvávající kašel, definovaný jako nejméně tři týdny dráždivý neproduktivní kašel u nekuřáků s negativním rentgenologickým nálezem na hrudníku a s normálními výsledky spirometrického vyšetření, je stále častější patrně v souvislosti s měnícím se životním stylem. Může mít různé příčiny, které odhalí podrobné a opakované vyšetření.

Rozlišujte správné léky

Suchý a dráždivý kašel, který ruší noční spánek, se tiší pomocí tzv. antitusik. Zpravidla obsahují kodein a jemu podobné a synteticky vyráběné látky. Kašel se tlumí přímo v centru jeho vzniku. Naopak při vlhkém kašli je nutné podpořit vykašlávání: k tomu slouží tzv. expektorancia a na noc antitusika pro snadnější vyspání se.

Lékárny nabízejí celou řadu přípravků proti kašli v různých formách. Vždy je třeba zvážit nejen druh kašle, ale i cíl léčby. Lék má kašel tlumit, avšak nesmí bránit vykašlávání hlenu z průdušek.

Vhodným doplňkem léčby kašle jsou léčivé rostliny, častá složka expektorancií. Dýchací cesty přímo dezinfikují silice, které jemným drážděním sliznic urychlují produkci sekrečních buněk, pochod řasinek a odchod hlenů z dýchacích cest. Tyto účinky mají silice mateřídoušky, tymiánu, anýzu, fenyklu nebo eukalyptu. Saponiny zvyšují sekreci průduškového hlenu a také pečují o jeho tekutost (zdrojem jsou divizna, prvosenka, lékořice lékařská). Slizy mírní mechanické i chemické podráždění sliznice, do expektoračních směsí se proto přidává lišejník islandský, pruskurník, list a květ slézu, květ podbělu nebo lněné semínko. Protizánětlivě působící flavonoidy (lípa, bez černý) brání rozvoji infekce. Většinou se připravují směsi postavené tak, aby se účinky vzájemně doplňovaly.

Když se přidá rýma

Rýma je odborně definována jako zánět nosní sliznice doprovázený zhoršením nosní průchodnosti, výtokem z nosu, kýcháním a svěděním. Dospělý člověk jí trpí průměrně čtyřikrát ročně, děti, hlavně ty malé s nedostatečně vyvinutou imunitou, sedmkrát i častěji. Nejčastější příčinou je virová infekce a může mít i celkové příznaky, jako jsou zvýšená teplota a zchvácenost.

Nejdostupnější  a nejjednodušší  léčbou rýmy jsou nosní spreje a kapky. Kapejte si do obou nosních dírek v záklonu hlavy vleže na zádech několikrát denně. Tím zmírníte otok sliznic a nos se uvolní. Jakmile začnete hnisavou rýmu vysmrkávat, postupně se uvolní i ústí vedlejších nosních dutin. Dostatečně pijte, protože svlažené sliznice se lépe brání další infekci. Nosní kapky však nesmíme užívat příliš dlouho – nosní sliznice si na ně zvykne a bez chemické stahující látky v nich obsažené pak sama nedokáže dobře fungovat. Nejlepší jsou tedy kapky s obsahem olejů z borovice, máty peprné, eukalyptu, tymiánu a azulenu v mandlovém oleji. Ten není návykový a navíc nevysušuje sliznice. Stále oblíbenější jsou, zejména při léčbě mladších dětí, nosní spreje z mořské vody.

Ucpaný nos lze také velmi dobře uvolnit inhalací. Do mísy s horkou vodou přidejte několik kapek oleje z eukalyptu, hřebíčku nebo tymiánu. Skloníte se nad mísu a zakryjete hlavu šátkem, abyste zachytili stoupající páru. Vdechujte zhluboka nosem.

Rýma a bakterie

Na rýmu způsobenou viry často navazuje rýma bakteriální. Viry totiž oslabují sliznici v nose, která tak ztratí svou ochrannou funkci a podlehne škodlivým bakteriím. Výtok z nosu zhoustne, zežloutne či zezelená. Mohou vám i zaléhat uši, protože rýma ucpává Eustachovu trubici, která vyrovnává tlak ve středním uchu. A pokud navíc ještě huhňáte a bolí vás hlava, zejména v oblasti tváří a na čele, onemocnění se pravděpodobně rozšířilo i na zánět vedlejších dutin. Nepomohou-li nosní kapky, musíte vyhledat pomoc otorinolaryngologa. Většinou vám předepíše antibiotika a nosní kapky. Nebude-li léčba účinná, může vám doporučit i punkci čelistní dutiny.

Pomoc minerálů

Mezi přírodními léky vévodí minerální pramen, který všichni známe pod označením VIncentka. Používat ji můžeme k pitné kúře, kloktání, průplachům nosu a také k inhalacím. Vincentka je přírodní, alkalická, silně mineralizovaná, jodová hydrogenuhličitano-chlorido-sodná kyselka. Je studená, hypotonická. Při inhalaci teplých zhruba 37 stupňů Celsia zvlhčuje sliznice, uvolňuje zasychající sekret a usnadňuje vykašlávání. Rozpouštění hlenů napomáhají jodidové a chloridové ionty. Alkalický charakter kyselky neutralizuje kyselou reakci nemocné sliznice a zmírňuje bolest. Přítomný volný CO2 se při inhalaci rychle vstřebává a rovněž vede k překrvení sliznice s následným urychlením vstřebávání vody. Podrážděním dýchacího centra působí CO2 působivě i na látkovou výměnu. Pitná kúra VIncentkou se provádí dvakrát až třikrát denně v množství po 100 až 150 ml. Pacienti s onemocněním dýchacích cest jsou citliví na chlad, proto by měli VIncentku pít vlažnou, nejlépe pomalu a po doušcích. Dvakrát či třikrát denně je dobré Vincentku také kloktat. Zvlhčíte tím sliznici hltanu, zředíte hleny a krusty, kterých se pak snáze zbavíte. Spolu s nimi totiž odcházejí i dráždivé a alergizující látky.