Tepny a nemoci tepen

Tepny a žíly jsou dva druhy velkých krevních cév v lidském těle. Tepny se podobají trubicím, které rozvádějí krev od srdce do tkání. Žíly vracejí krev zpět k srdci. Celý organismus je závislý na krevním zásobení, protože bez dodávky kyslíku a dalších výživných tkání není možný život.

Tepenná síť

Srdcem je pumpa vytlačující krev do celého těla tepnami. Hlavní výtlačnou částí je levá srdeční komora, která vypuzuje krev do hlavní tepny – aorty. Aorta je tepna, která má vnitřní průměr zhruba 2,5 cm. Její první větve ji opouštějí bezprostředně po jejím výstupu ze srdce. Jedná se o věnčité tepny, které zásobují krví srdce samotné. Koronární tepny bývají často zasaženy nemocemi. Uzávěr koronární tepny – koronární trombóza – způsobí srdeční infarkt.

Kapiláry

Krev z tepen protéká kapilárami, což jsou sítě tenkých krevních cév, které spojují nejmenší tepénky s žilami a v nichž proniká vlastní výměna živin a přechod kyslíku z krve do tkání a vrací se žilami zpět do srdce. Žíly přivádějí krev do pravé části srdce, odtud se čerpá do plic, kde se sytí kyslíkem. Krev obohacená kyslíkem se čerpá z plic do levé poloviny srdce. Odtud začíná velký krevní oběh krve do celého těla. Z levé komory je krev vypuzena do aorty. Levá komor vytváří dostatečný tlak k tomu, aby protlačil krev do celé tepenné sítě.

Struktura tepen

Zevní stěna tepen je tenká vazivová blanka. Pod ní je silná elastická a svalová vrstva dodávající tepně její pružnost. Mezi elastickou tkání probíhají svalové snopce uspořádané ve spirále. Vnitřní vrstvu tepenné stěny tvoří hladká vrstva buněk, které usnadňují proudění krve. Důležitou úlohu hrají elastické stěny, které zachycují většinu nárazů. V pauze mezi jednotlivými srdečními stahy elastické stěny velkých tepen pokračují v tlaku na krevní proud.

Onemocnění tepen

Postižení tepny v kterékoli části těla je nebezpečné, protože při uzávěru nebo zúžení tepny hrozí v důsledku nedostatku kyslíku odumření částí těla uložené za ní. Mezi nejčastější onemocnění patří kornatění tepen. Onemocnění ovlivňuje celá řada faktorů, například: věk, užívání tabákových výrobků, stres apod. Změny cévních stěn, v jehož důsledku dochází k jejich tvrdnutí se nazývá arterioskleróza a její příčinou je nadměrné množství vazivové tkáně, což může být důsledkem přepínání tepenných stěn zvýšeným krevním tlakem. Dalším typem onemocnění je EPROM, což jsou tukové pláty, které se stoupajícím věkem postupně narůstají ve vnitřní výstelce tepen.

Abnormality

V tepenné stěně můžeme pozorovat dva typy abnormalit. Jedním z nich jsou tukové proužky, tenké pásky uloženin tuku ve vnitřní výstelce cév. Lze je najít ve velkých cévách již u dětí starších než jeden rok. Není zcela jasné, zda jsou podkladem pro vývoj druhého typu, ateromového plátu. Ateromový plát se vyvíjí v endotelu velkých i středně velkých tepen, jako je aorta a krkavice. Je složen z centrální části, která obsahuje cholesterol, normální složku krve a základní stavební kámen zdravých buněk. Největší rizikovou skupinou jsou jedinci, kteří mají vyšší hladinu cholesterolu v krvi, dále pacienti s vysokým krevním tlakem nebo kuřáci.

Následky

Pokud se již jednou ateromatózní plát vytvoří, může to vést k množství různých následků. Nejčastěji se trvale zvětšuje a uzavírá tepna, čímž dojde ke snížení průtoku krve za zúženým místem a aktivují se mechanismy srážející krev v místě zúžení. Krevní sraženina může tepnu zcela uzavřít a tento stav se nazývá trombóza. Při odtržení ateromatózního plátu může dojít k uzavření tepny a na vrcholu plátu se tvoří drobné krevní sraženiny, které jsou po odtržení zanášeny krevním proudem do menších tepen, které se pak uzavřou. Tento stav nazýváme embolií. Ateromové pláty se nacházejí nejčastěji v místech, kde se tepny větví. Krev v těchto místech neproudí zcela hladce a tepenná stěna je vystavena větší zátěži.

Zásobování kyslíkem

Vzhledem k tomu, že tepny jsou nezbytné pro zásobování celého organismu kyslíkem, žádný orgán není vůči následkům onemocnění tepen zcela imunní. Pokud je orgán nebo končetina zbavena důsledkem ateromu cévního zásobení, musí časem odumřít. Oblastí infarktu nazýváme místo, které ztratilo přívod kyslíku. V případě, že tento proces zasáhne končetiny, hovoříme o gangréně (sněti). V některých oblastech mohou ateromy způsobit zvláště závažné potíže. Mezi nejdůležitější patří srdce, mozek, nohy a také samotná aorta.

Srdeční infarkt

Ateromy poškozují zejména srdce, a to proto, že dvě koronární tepny, které zásobují srdce krví, jsou vystaveny větší mechanické zátěži než cévy kdekoli jinde na těle. Tepny, které jsou uložené na jeho zevním povrchu se neustále natahují a opět povolují, protože kopírují pohyby srdce při každém jeho stahu. Vytváří to ideální podmínky pro vznik a formování ateromových plátů. Jestliže aterom koronární tepnu uzavře, vzniká srdeční infarkt.

Angina pectoris

Při částečném uzávěru koronární tepny, kdy není její průsvit ještě zcela uzavřen, může přítok krve do srdečního svalu dostačovat pouze tehdy, když je organismus v klidu. Jakmile spotřeba kyslíku srdečním svalem stoupne (při nadměrné fyzické námaze nebo rozčilení) a srdce jej nedostává v plné míře, dochází k vyvolání bolesti. Toto onemocnění se nazývá angína pectoris. Srdeční infarkt i a angína pectoris bývá někdy souhrnně nazývána ischemická choroba srdeční.

Mozkové mrtvice

V důsledku aterosklerózy mozkových cév může být mozková mrtvice – „iktusů. Její závažnost kolísá od celkem bezvýznamných příznaků až po smrtelné případy. Pokud ateroskleróza závažně postihne tepny dolních končetin, vyvolá to bolest,která se zhoršuje během chůze nebo jakékoliv jiné námahy svalstva nohou, podobně jako angina pectoris. Při těžkém postižení začne tkáň pomalu odumírat kvůli nedostatku kyslíku a živin, vyvine se sněť a postiženou končetinu je nutné amputovat. Proces aterosklerózy může napadnout také samotnou aortu. V případě dlouhodobě nedokrvené stěny aorty , dochází buď ke vzniku aneuryzmatu v oblasti hrudní nebo břišní. V takových případech je nutný urgentní operativní zákrok. Mezi nejčastější rizikové faktory vzniku onemocnění patří zejména: kouření, diabetes, hypertenze, genetické predispozice, vysoký cholesterol nebo nedostatek pohybu a nevhodné stravovací návyky.