Onemocnění uší

Ucho je rozděleno na tři části: zevní ucho, které zachycuje zvuky z okolí jako radar, na střední ucho, které zachycuje zvuky pomocí systému sluchových kůstek, zesiluje a převádí na mechanické vibrace, a na vnitřní ucho, které mění vibrace na elektrické impulsy a kromě toho zaznamenává polohu hlavy. Výsledné nervové impulsy se přenášejí do mozku dvojicí nervů, které leží vedle sebe: vestibulárním nervem z rovnovážného ústrojí a kochleárním nervem z ústrojí sluchového.

Onemocnění uší

Pomocí ušního mazu se udržuje vlhkost povrchu zvukovodu. Zevní ucho disponuje vlastními čisticími mechanismy, proto je zcela běžné, když se malé množství mazu objeví v ústí zvukovodu. Přebytek mazu lze snadno odstranit, ale nedoporučuje se pronikat hlouběji do zvukovodu. Ten je možné od kožního mazu vyčistit pouze pod lékařským dohledem.

Zevní ucho

Bývá nejčastěji postiženo zánětem, který se projeví otokem, výtokem z ucha a někdy také hluchotou, jestliže dojde k ucpání zvukovodu zaschlým sekretem. Větší sklon k tomuto onemocnění a k jejich opakování mají jedinci s mastnou kůží a se zvýšenou tvorbou lupů. Někdy se může zánět objevit také po plavání.

Zánět středního ucha

Zánět středního ucha se objeví, když bakteriální nebo virová infekce pronikne do středního ucha Eustachovou trubicí, která jej spojuje s hltanem. Zpravidla je komplikací předcházejícího zánětu v oblasti krku. Záněty středního ucha bývají velice bolestivé, protože hnis z tohoto malého prostoru nemůže volně odcházet. Ušní bubínek zarudne a vyklene se směrem ven, a jestliže je zánět těžký, může i prasknout a hnis následně odteče zvukovodem ven. Léčba zánětu středního ucha spočívá v podávání antibiotik.

Poruchy vnitřního ucha

Část vnitřního ucha, která obsahuje receptory vnímající rovnováhu, se nazývá labyrint, protože se stáčí do spirály. Labyrint se může stát cílem napadení virovou infekcí, která vyvolává jeho zánět – labyrintu, jejímž důsledkem je náhle silná závrať. Někdy je pocit otáčení v prostoru tak silný, že vyvolává zvracení a závratě se zhoršují dokonce i při minimálním pohybu hlavou. Labyrintitida se může objevit jako následek jiného druhu ušní infekce, a sice zánětu středního ucha. Záněty středního ucha jsou časté u dětí, ale naštěstí se obvykle na vnitřní ucho nešíří a jeho poruchy vyvolávají jen vzácně.

Meniérova choroba

Tato choroba je pravděpodobně způsobena nadměrnou tvorbou tekutiny v labyrintu, která vyvolává jeho rozpínání a poruchu buněk, vnímajících rovnováhu. Příčina této choroby není známa. K jejím projevům patří silné závratě, které jsou spojené s částečnou poruchou sluchu a silným hučením v postiženém uchu. Tento příznak se nazývá tinitus. Závrať lze zmírnit pomocí různých léků, ale porucha v uchu se nadále prohlubuje a nakonec končí hluchotou. Poměrně vzácná je závrať celkem neškodného charakteru, která je způsobena nadměrnou citlivostí buněk ve vnitřním uchu. Projevuje se závratěmi při určitých pohybech hlavy.

Jaké jsou příčiny poruch sluchu?

Příčin poruch sluchu je vždy více. V některých případech se dítě narodí neslyšící v důsledku nedostatečně vyvinutého vnitřního ucha nebo chronické infekce středouší. Záněty středního ucha jsou u dětí poměrně časté, během dětství je zažije většina dětí. Někdy se stane, že se ve středoušní dutině nahromadí tekutina, která brání normálnímu pohybu sluchových kůstek a způsobuje také poruchu sluchu. Příčiny tohoto stavu nejsou vždy zcela jasné, kromě akutního zánětu se na něm může podílet také dlouhodobý nenápadný zánět místní sliznice nebo alergie. U dospělých osob se může ztráta sluchu projevit v důsledku stárnutí. Také dlouhodobé vystavení sluchu účinkům velkého hluku vede k jeho oslabení až ztrátě.

Otoskleróza

Mezi vzácnou poruchu sluchu patří otoskleróza, která postihuje mladší dospělé osoby, zejména ženy, a může vzniknout na základě genetické predispozice. Nemoc vede k tuhnutí kloubů mezi sluchovými kůstkami a jejich srůstání. Ke ztrátě sluchu dochází pomalu a lze ji zvrátit pomocí operace, kdy jsou sluchové kůstky nahrazeny plastickými implantáty.

Ušní maz

Ušní maz je směs mastných výměšků speciálních potních žláz v zevní třetině zvukovodu. Maz obsahuje také šupinky odloupané kůže a prachové částice zvenčí. Je lepkavý, vodovzdorný a představuje ochranu zvukovodu proti infekci. Ušní maz je neškodný a zpravidla se odstraňuje samočisticími mechanismy lidského ucha. Někdy může dojít k jeho ucpání a v takovém případě se doporučuje navštívit lékaře a nechat si ušní maz odstranit.

Zvýšená produkce ušního mazu

Někteří lidé produkují více ušního mazu než ostatní. Jeho nahromadění se týká zejména u jedinců pracujících v prašném prostředí nebo kteří mají v ústí zvukovodů hustší ochlupení. Nahromadění ušního mazu vyvolává různé příznaky, zejména se jedná o dočasnou poruchu sluchu. Nahromaděný maz může také zavinit podráždění a hučení v uchu, ale jen málokdy vyvolá bolest. Náhlá porucha sluchu doprovázena tlakem se může někdy objevit po koupání nebo umytí hlavy a je způsobena vniknutím vody do zvukovodu nabobtnáním ušního mazu.

Terapie

Pokus o vyčištění ucha vede pouze k zatlačení mazu hlouběji, k šumění v uchu, bolesti a také k závratím. Lékař odstraní nahromaděný maz zcela bezpečně a úprava sluchu je okamžitá. U pacientů, kteří v minulosti prodělali onemocnění uší nebo ušní operace, hrozí zvýšené nebezpečí perforace bubínku. Normální zdravý bubínek se snadno neprotrhne, ale jestliže došlo v minulosti k jeho poškození, pak je jizva po jeho zhojení snadno zranitelným místem a je nutné postupovat se zvýšenou opatrností.

Porucha sluchu u dětí

Každé dítě poruchou sluchu by měl vyšetřit lékař a mělo by být provedeno podrobné sluchové vyšetření, protože z hlediska sluchové postižení může mít vážný dopad na vývoj dítěte a z hlediska prognózy je včasná diagnostika důležitá. Dále je důležitá kontrola a pozorování dítěte pomocí zkoušek vypovídajících o schopnostech sluchu dítěte.