Otěhotnět není snadné

Přibližně patnáct procent všech párů trpí nenaplněnou touhou po dítěti a zdá se, že toto číslo roste. Normálně existuje při pohlavním styku během plodné části cyklu šance 1:4, že bude zplozeno dítě. Dříve byla kladena vina téměř vždy ženě, když „to“ nevycházelo. Tato představa bohužel v některých mužských hlavách přežívá dodnes. Někteří muži tuší, že nepočetí  potomka může být jejich vinou, někdy se může stát, že si partneři „nejdou dohromady“, což znamená, že s jiným partnerem by děti mít mohli.

Při terapii poruch plodnosti u ženy učinila medicína velký pokrok: s pomocí hormonálních preparátů lze vyrovnávat hormonální poruchy a nedostatky. Léky k vyvolání ovulace pomáhají uskutečnit sny o mateřství u anovulatorních žen; mikrochirurgické a endoskopické zásahy umožňují funkční korekturu vývojových anomálií genitálií nebo dokonce obnovení plodnosti po (chorobou způsobené) sterilitě. Vývoj medikamentálních způsobů léčby nedostatečné plodnosti naproti tomu u mužů znatelně zaostává. I když byly již i zde vyvinuty operativní postupy a mikrochirurgické techniky, přicházejí v úvahu většinou jen u vybraných případů.

Co přesně znamenají pojmy neplodnost nebo sterilita? Podle definice WHO platí pár za neplodný, když po alespoň dvou letech pravidelného nechráněného pohlavního styku nedošlo k těhotenství nebo toto předčasně skončilo. Naproti tomu naprostá neplodnost je velice vzácná a dostavuje se například tehdy, když žena přijde předčasně do přechodu nebo se u mužů netvoří žádné spermie.

Příčiny nechtěné bezdětnosti  nespočívají tedy pouze v ženě, ale podle odhadu odborníků:

• v 10 až 30 procentech případů výlučně v muži

• ve 30 až 40 procentech případů výlučně v ženě

• v 15 až 30 procentech případů společně v muži i ženě

• a v 5 až 10 procentech případů jsou tyto důvody neobjasněné

U obou partnerů přichází v úvahu mechanické, funkční, hormonální a psychické poruchy, a sice nikoli vždy jen jedna porucha, nýbrž často se projevují smíšeně. Tato procenta jsou ale nepřesná. Některé páry vůbec nenapadne navštívit se svým problémem lékaře; nebo pouze žena kontaktuje svého praktického lékaře a pak to vzdá; kvůli nenaplněné touze po dětech ztroskotá mnoho manželství, partneři se rozcházejí, jednomu se v novém partnerském vztahu narodí děti, druhý zůstane sám nebo svou touhu po dětech vzdá.

Ženské problémy

Příčiny nechtěné bezdětnosti jsou probádány u žen mnohem lépe než u mužů. Je to způsobeno také tím, že žena byla považována za zodpovědnou za bezdětnost v důsledku své biologické role, totiž role rodičky. Příčiny neplodnosti u žen jsou tyto:

• Růst folikulu a ovulace mohou být narušeny, ovulace a menstruace mohou i zcela vynechat (amenorea). Jako příčiny přicházejí v úvahu kromě hormonálních poruch vada vaječníku nebo komplexní syndrom polycystických vaječníků (zvětšení vaječníků cystami kombinované s poruchami rovnováhy estrogenů-androgenů).

• Žena, která nikdy neměla menstruaci, trpí primární amenoreou, žena, jejíž menstruace vynechala později, sekundární amenoreou; obojí může vést k poruchám plodnosti.

• Může existovat blokáda ve vaječnících nebo kolem nich, kvůli níž se spermie nemůže dostat k vajíčku.

• Hlen děložního hrdla může být příliš hustý, takže jím spermie nemohou projít.

• V těle ženy se mohou tvořit protilátky proti spermiím, které spermie zneškodňují.

• Další příčinou blokád vejcovodů a mimoděložních těhotenství jsou záněty malé pánve. Tyto infekce začínají v děložním hrdle a potom stoupají do horního rozmnožovacího ústrojí, kde ucpávají vaječníky, takže je znemožněno těhotenství.

Častou příčinou neplodnosti a sterility u žen je endometrióza – nemoc, která se často vyskytuje u žen ve věku mezi 20 a 40 lety a při níž jsou ostrůvky sliznice z dělohy rozptýleny na jiná místa rozmnožovacího ústrojí. Endometrium je název pro sliznici děložní stěny, která se během menstruačního cyklu ztlušťuje až do doby ovulace, aby se v případě oplodnění mohlo vajíčko usadit v děloze. Pokud se vajíčko neusadí, dochází k menstruaci, přičemž část této sliznice odchází z dělohy s krví. Pod pojmem endometrióza chápeme jev, kdy se části tkáně z děložní sliznice usídlí i v jiných orgánech nebo na nich; v dutině břišní, v oblasti vaječníků, ve vejcovodech, děložním svalstvu, v močovém měchýři nebo ve střevech. Toto onemocnění má hormonální příčiny, proto je také hormony léčeno.

Příliš milování je na škodu

Gynekologové ženy upozorňují na to, že není dobré mít v plodném období příliš častou frekvenci pohlavních styků. Spermiím trvá měsíce, než dozrají. Proto, aby byly v ejakulátu koncentrovanější a oplodnění schopné, je vhodné mít pohlavní styk v plodném období buď obden, nebo za dva dny. Pár, který se pokouší o dítě, by měl podle odborníků začít se sexem asi šest až sedm dní před očekávanou ovulací s frekvencí jednou za dva až tři dny, a to až do období těsně po ovulaci.

Pokud jsou spermie opravdu životaschopné, několik dnů vydrží a na dozrání vajíčka si počkají, není nutné se trefit přesně do ovulace. Při výronu semene do pochvy mají ty první malou „šanci“. V pochvě je totiž kyselé pH a první část spermií padne při vyrovnávání pH směrem k zásaditějšímu, aby se ty další mohly dostat dál. Další zkouška na ně čeká v děložním hrdle. Je tam celá řada buněk imunitního systému, který chrání tělo ženy před průnikem bakterií a jiných mikroorganismů, které by jinak mohly vážně ohrozit zdraví ženy. Jelikož spermie mají jinou DNA, než je ta, jež patří ženě, imunitní systém je identifikuje jako „cizí“ a část z nich zahubí. Proto je menší frekvence styků důležitější.

Pro otěhotnění neexistuje ani „nejlepší poloha“ a při milování nejsou důležité ani akrobatické kousky. Nejlepší je, aby po výronu semene do pochvy žena zůstala asi 20 až 30 minut v klidu ležet.