Dítě pozdě nebo nikdy

Nemít dítě v pětatřiceti znamená, že jste pro většinu lidí za divnou. Možná si i vy sama připadáte podivně. S biologickými hodinami v hlavě ani s mateřským instinktem se ale žádná žena nenarodí. Láska k dítěti a touha po něm je cit jako každý jiný. U někoho je velmi silný, u někoho naopak tak silný být nemusí. Pojem mateřská láska neexistoval po staletí. Poprvé se o lásce k dítěti začalo mluvit až koncem 19. století, a to díky Freudovi. Právě tento psychoanalytik velkou měrou přispěl k tomu, že se z matky stala ústřední postava rodiny. A je jí v podstatě dodnes. Poté, co objevil nevědomí a ukázal, že se utváří v průběhu raného dětství, zrodil se také mýtus oddané mateřské lásky a oběti. Vše ve prospěch dítěte. I když freudovskou  ideologii feministické hnutí poopravilo tím, že žena není stvořena jen proto, aby se obětovala, a že ambice nejsou jen doménou mužů, o plození dětí se příliš nediskutuje. Bezdětných žen bylo vždy víc než dost. V Evropě na přelomu 19. a 20. století až kolem třiceti procent, na území dnešní České republiky kolem dvaceti. Nemít děti bylo v historii mnohem normálnější než dnes.

Nelehké rozhodnutí

V dnešní době se mluví o fenoménu bezdětnosti a zkoumají se důvody, proč se to děje. Objevují se názory o krizi rodiny, jiní upřednostňují teorii nákladů ztracených příležitostí. Vysokoškolské vzdělání stojí příliš peněz, času a energie na to, aby si žena mohla dovolit místo budování kariéry rodit. Někdy jsou však důvody prostší. Jsou ženy, kterým se do dětí „nechce“. Přesto jsou normální, byť si to mnohé z nich pod tlakem okolí nemyslí.

Ženský mozek není programově na mateřství nastaven. Vrozené ženské instinkty spojené s mateřstvím začnou reagovat až na konkrétní podnět, tedy samotné početí. Někdy ale stačí jen doteky nebo vůně. To ženy zažívají, když navštíví kamarádku, co právě porodila. Vůně dítěte přenáší feromony, které stimulují ženský mozek, aby vyprodukoval silnou dávku oxytocinu. Ten může následně vyvolat chemickou reakci způsobující silnou touhu po dítěti. Má-li však žena v plánu něco jiného, ani chemie ji neošálí. A to i přesto, že je zdravá a plodná. Vrozený totiž máme jen jediný pud, a to je pud sebezáchovy, nikoli pud mateřský. Většinou to ale odmítáme, protože si myslíme, že mateřská láska je samozřejmá a nehynoucí. A že ji má v sobě každá žena. Podle psychologů se to děje i proto, že vlastně kdesi uvnitř odmítáme zpochybnit absolutní lásku vlastní matky.

Hlavním důvodem, proč ženy odmítají mateřství nebo je vůbec neplánují, je ztráta osobní svobody a strach o partnera. Faktem je, že negativní dopad na partnerský život uvádí po narození dítěte asi padesát procent párů. Ani s prací to u nás matky nemají jednoduché. V současné době se zpět na své místo vrací z mateřské pouze polovina z nich.

Pravdou ale také je, že volba celoživotní bezdětnosti je velmi vzácná. Jen málokterá žena přijímá toto rozhodnutí lehce. Žena, která přesně ví, proč děti nechce, a má zároveň hodně plánů do budoucna, tak pravděpodobně svého rozhodnutí nebude litovat.

Existuje „správná“ doba?

Obvykle se má přirozená touha žen po dětech ozvat nejpozději kolem třicítky. Tak si to většina lidí myslí, aniž by existenci biologických hodin zpochybňovali. Některé ženy vyhledají psychologa, aby jim „vysvětlil“, proč se jejich hodiny neozývají. Jenže to nemá s biologií nic společného, jde spíš o hodiny psychologické. Jsou vytvářené vědeckými poznatky o rizicích těhotenství v závislosti na věku matky, a tak působí pouze na ty ženy, které se matkami opravdu stát chtějí.

Věk je jeden z nejdůležitějších faktorů, nejen co se týče snahy otěhotnět, ale i bezproblémového průběhu těhotenství. Ženy po pětatřicítce jsou automaticky zařazeny do rizikové skupiny, protože častěji dítě potratí. Ze čtrnácti tisíc samovolných potratů ročně připadá více než třetina na ženy nad pětatřicet. Existuje větší riziko genetických vad, ale i těhotenských komplikací, například problémů se srdcem, játry, vysokým tlakem, těhotenskou cukrovkou nebo nebezpečnou preeklampsií. Snižuje se i počet vajíček a jejich kvalita klesá. U žen nad čtyřicet je okolo osmdesáti procent z nich postiženo nějakým defektem, to znamená, že nemají šanci být oplodněné. U žen nad pětačtyřicet je téměř jedinou šancí na otěhotnění použití darovaných vajíček od mladé dárkyně.

S trendem odkládat těhotenství přibývá i klinik asistované reprodukce. Zatímco v osmdesátých letech minulého století se díky umělému oplodnění, které bylo teprve v začátcích, narodila zhruba desítka dětí, v roce 2012 bylo dětí ze zkumavky 5 000. Díky pomoci lékařů tak přijdou na svět čtyři procenta Čechů.