Zvládnout rozvod kvůli dětem

I když je rozvod běžnou záležitostí, jedná se o jedno z nejnáročnějších životních období, hlavně jsou-li v manželství děti. Přestože je to nelehký úkol, je nutné, aby rodiče před dětmi netajili, že se chtějí rozvést. Nejlepší je, pokud je se situací obeznámí oba rodiče společně bez toho, aby se začali hádat a vzájemně se obviňovat. Manželé jsou ale většinou v takovém rozpoložení, že spolu nedokážou komunikovat. V tomto případě je lepší, když s dítětem promluví jeden z rodičů, a to ten, který zvládá lépe své emoce.

Dítě musí vědět, že i když spolu maminka a tatínek žít nebudou, jeho mají pořád rádi. Sdělení by mělo obsahovat také vysvětlení, s kým a kde bude bydlet, jak se bude vídat s druhým rodičem, a ujištění, že si matka i otec přejí, aby dítě bylo v kontaktu s oběma. Pro dítě je rozvod velice těžký i v případě, že rozvod probíhá v klidu.

Rozvod a věk dítěte

U dětí se mohou objevovat nejrůznější potíže v závislosti na věku. Děti do dvou let většinou nechápou, co se děje, ale často jsou „zrcadlem“ emocí rodičů. Citlivě také reagují na nastalé změny a narušení svých rituálů. Mohou se objevit potíže se spánkem, jídlem, plačtivost nebo bolest bříška. Děti do tří do pěti let také rozvod zcela nechápou, ale mají strach z opuštění, bývají úzkostné, špatně usínají, dokonce se mohou začít chovat jako dítě nižšího věku. Pro prvňáčky je situace o to horší, protože zároveň musejí zvládnout nové povinnosti. Bývají nesoustředění, náladoví, mohou mít pocit viny, že odchod jednoho z rodičů způsobili. Mladší školáci vnímají ztrátu a jistou nespravedlnost, že ostatní děti mají oba rodiče pohromadě. Kromě již zmíněných možností může dítě začít vice zlobit, aby si vyzkoušelo, co pečující rodič vydrží a jak moc ho má rád. Přibližně od osmi let už děti neobviňují sebe, ale střídavě oba rodiče. Starší děti už rozvod chápou a jsou si vědomy i jistých výhod toho, že rodiče spolu nežijí, a mohou se jich snažit využít. I tak se ale nadále mohou objevovat deprese, emoční labilita, problémy v chování, psychosomatické potíže.

Problémy s „půjčováním“

Po rozvodu se jeden z rodičů odstěhuje a rodiče by se měli rozumně domluvit o vzájemných kontaktech. Záleží na tom, jak moc jsou spolu exmanželé schopni  vycházet, jak s odcházejícím rodičem dítě vycházelo již před rozvodem, neboť není samozřejmostí, že všichni rodiče mají s dětmi blízký vztah. Dalším faktorem je vzdálenost mezi domovy rodičů a také množství času, který mají k dispozici. Děti obvykle zůstávají s matkou. Pokud se rodiče nedohodnou, spor se řeší soudně, kdy jsou znalcem posuzováni rodiče i dítě. Už předškolnímu dítěti může být položena otázka, u koho chce po rozvodu zůstat. Pro dítě je však velmi těžké odpovědět, dobře totiž vnímá, že se svým vyjádřením druhého rodiče dotkne. Často tedy dítě určí toho rodiče, u něhož zrovna žije, a to jednoduše proto, aby mělo klid. Někdy je naopak svěření do péče velmi jednoduché, neboť existují i rodiče, kteří se svému dítěti nikdy moc nevěnovali a ani po rozvodu na tom nehodlají nic měnit. Někdy začnou nový vztah bez „vlivu“ dítěte z předchozího manželství. Pečující rodič se tak může ocitnout ve velmi těžké situaci, protože dítě se patrně začne ptát, proč ho druhý rodič už nechce vidět.

Dítě jako zbraň

V extrémních případech je z nějakého důvodu druhému rodiči zcela zakázáno stýkat se s dítětem nebo mu jsou dovoleny jen několikahodinové schůzky pod dohledem sociální pracovnice. K tomu by mělo docházet jen ve výjimečných případech. Rodič má ze zákona právo na výchovu svého potomka a pro dítě je samozřejmě lepší, jestliže v jeho životě figurují oba rodiče. Nejčastěji to dopadá tak, že dítě je v péči matky, otec ho mívá jednou za čtrnáct dní na víkend a delší dobu o prázdninách. Dohodu o styku s dítětem je vhodné stanovit soudně. I když je vše právně stanoveno, může docházet ke schválnostem a komplikacím. Poměrně častou situací je to, že si rodič, u něhož dítě bydlí, stěžuje na zvláštní, rozrušené chování potomka po jeho návratu od druhého rodiče. Musíme si ale uvědomit, že je celkem normální, když dítě není minimálně ze začátku po pobytu u druhého dítěte ve své kůži. Někdy se může stát, že dítě k „druhému“ rodiči z nějakého důvodu nechce nebo aspoň tvrdí, že k němu nechce. Dítě někdy hraje divadlo před rodičem, kterého třeba lituje a myslí si, že mu udělá radost tím, když ukáže, že dává přednost jemu. Jindy může být příčinou to, že například matka dává dítěti jasně najevo, že se jí nelíbí, když jezdí k otci. Jedná se o citovou manipulaci a dítě se pak bojí vyjádřit přání, že by chtělo jet k otci. Vyhroceným případem je tzv. syndrom zavrženého rodiče, kdy dítě odmítá s jedním z rodičů jakýkoli kontakt. Samozřejmě najdeme dost rodičů, kteří dítě zcela promyšleně proti bývalému partnerovi poštvávají.

Střídavá péče není jednoduchá

Střídavá péče je z hlediska dítěte nejspravedlivějším řešením. Každý z rodičů má možnost investovat do dětí stejné množství energie i financí, užít si s nimi stejné množství volného času a podílet se na všech aktivitách svých dětí. Dítě tak nebude vystaveno velké ztrátě a bude vědět, že o něj mají stejný zájem máma i táta. Navíc pokud to rodiče dokážou přijmout, střídavá péče přináší výhody i pro ně samotné. Mohou si od dítěte „odpočinout“ a věnovat se své práci, přátelům.

Proti střídavé péči vystupují spíš ženy než muži. Jejich argumentem je to, že se muž nedokáže postarat o dítě tak dobře jako ony. Matky mají pocit, že pokud nebudou výhradní pečující osobou, znamená to pro ně osobní i rodičovské selhání. Jednou z námitek je také to, že by dítě nemělo žádný domov. A motivem odmítání střídavé péče bývají i finance, protože výživné se v tomto případě určuje jinak než při výhradní péči jedné osoby. V neposlední řadě bývá důvodem také nechuť k tomu, aby se na výchově dítěte podílel i nový partner jednoho z rodičů. Mužská péče bývá zbytečně podceňována. Je-li muž dostatečně motivovaný, dokáže se o dítě postarat stejně dobře jako žena. Celkově se střídavá péče nedoporučuje v případě dítěte ve věku do tří let. Další situací, kdy je střídavá péče nevhodná, je ta, kdy se rodiče zásadně nejsou schopni dohodnout. Dítěti střídavá péče nevyhovuje, jestliže je velmi špatně přizpůsobivé, má např. ADHD, nebo si s jedním rodičem prostě nerozumí.