Peníze nerostou v peněžence

Někteří lidé se o financích baví rádi, jiní nikoli. Ať už je nám to milé nebo ne, dětem budeme muset vysvětlit, k čemu peníze slouží, kde se berou a jak s nimi nakládat. Aby rodiče mohli dítě správně poučit, je samozřejmě důležité, že oni sami mají přehled a umějí s penězi rozumně nakládat. Jestliže sami nejste schopni vyjít s výplatou, ačkoli by to možné bylo, těžko se vám povede dítěti vštípit, že nemá utrácet za hlouposti. Základem úspěšného nakládání s penězi je právě schopnost rozlišit mezi tím, co opravdu potřebujeme mít, a tím, co bychom sice měli rádi, ale docela pohodlně budeme žít i bez toho.

Peníze a věk

Předškoláci vědí, že nějaké peníze existují, líbí se jim, jak vypadají, ale nerozumějí tomu, jak ve skutečnosti fungují. Přibližně do pěti let si myslí, že peníze jsou nevyčerpatelné, že nemůže dojít k situaci, že by je rodiče neměli jak získat. Placení také často berou jako něco, co je sice součástí nakupování, ale nevědí, že nejde o pouhou hru, ale o nutnost a netuší, proč je potřeba dát za určité zboží určitou simu peněz. To začnou chápat až kolem šestého nebo sedmého roku, kdy také začínají rozlišovat jednotlivé bankovky a mince. Jelikož už znají základní počty, dokážou peníze při nákupech používat. Ve většině případů také již chápou, že dospělí musí chodit do práce, aby si peníze vydělali. Některé děti si však stále myslí, že peníze se dají získat třeba z bankomatu, aniž by člověk musel vynaložit zvláštní námahu.

Děti vnímají rozdíly

Peníze jsou pro každého člověka důležité různou měrou. Každý má jinou představu o tom, jak by chtěl bydlet, žít. Někomu stačí málo, jiný chce mít jen to nejlepší a v co největším množství. Jsme bombardováni reklamami, které se nás snaží přesvědčit, že bez některých věcí prostě nemůžeme žít. Děti jsou vůči těmto vnějším okolnostem bezbrannější než dospělí. Nemají osobní zkušenost s vyděláváním peněz, neuvědomují si, že značkové oblečení se nijak neliší od „obyčejného“.

Už ve školce se děti zpravidla snaží úspěšně začlenit do kolektivu a nechtějí vybočovat jen proto, že všichni mají tu úžasnou hračku z reklamy a ono ne. V některých kolektivech panuje větší srovnávání, než by si kdy dospělí pomysleli. Děti hodnotí, jak je kdo oblečený, čím jezdí do školy. A málokteré dítě v takové atmosféře snáší, že na tom není tak dobře jako jeho spolužáci. Dítě se tedy snaží mít stejné věci jako vrstevníci, a na rodiče proto často vyvíjí nemalý nátlak. Přestože to není lehké, i tak mohou rodiče svého potomka dovést k tomu, že určité věci v životě opravdu nepotřebuje. Někteří rodiče byli v dětství sami vystaveni posměchu vrstevníku například za horší oblečení, a tak budou chtít udělat vše proto, aby jejich dítě bylo podobné zkušenosti ušetřeno. Tím mu však potvrdí to, že pokud nebude jako ostatní a nebude vlastnit to, co oni, tak nezapadne a nebudou ho mít rádi.

Dětem v prvních letech života je však těžké vysvětlit, proč něco nemohou mít. Když si něco umanou, dokážou o to v tu chvíli usilovat velice intenzivně a užívat různé „strategie“. Někdy je to lichocení, jindy citový nátlak, vydírání. Odolat dětským přáním je obtížné už kvůli vlastním emocím. Situace se pro rodiče stává ještě komplikovanější, jestliže má pocit, že dítěti z nějakého důvodu něco dluží a hračka by představovala možnost, jak mu to alespoň trochu vynahradit. Tento dojem může vzniknout například tehdy, když rodiče netráví s dítětem tolik času, kolik by chtěli, nebo jestliže se rozvádějí.

Rozhodně není dobré dítěti ustoupit třeba při hysterickém záchvatu v obchodě. Naučilo by se tak, že scénami se dá lecčeho dosáhnout, a v budoucnu byste mohli očekávat stejnou reakci. Je to jistě velmi těžké, ale zachovejte klid a záležitost s ním proberte. Neukazujte mu, že vás jeho projevy vyvedly z míry. Uvědomte si však, že malé děti mívají se svými emocemi pořádný problém, těžko je ovládají a ještě nějakou dobu se budou učit, jak se s nimi správně vyrovnávat.

Kapesné ano či ne?

Pokud dítě dostává kapesné, které není nějak podmíněno, není to špatné. I když se někdy dítě zachová špatně, není vhodné trestat ho tím, že mu ho odeberete. S kapesným je dobré začít v době, kdy už dítě umí počítat. Mělo by být vypláceno pravidelně – u malých dětí častěji po malých částkách, starším jednou až dvakrát do měsíce. U dětí je normální, že peníze chtějí spíše utratit než ušetřit.