Pleuritida

V minulosti měli lidé z pleuritidy neboli zánětu pohrudnice velké obavy. Jednalo se totiž ve většině případů o smrtelné onemocnění malých dětí. V současné době se toto onemocnění vyskytuje v menší míře a pokud nemoc propukne, dá se léčit pomocí antibiotik.

V lékařské terminologii znamená pleuritida zánět nebo podráždění pohrudnice, což je tenká blána kryjící povrch plic. Může být vyvolána mnoha různými onemocněními.

Pohrudnice

Každá plíce je kryta průsvitnou membránou, která se nazývá poplicnice. Pokrývá nejen povrch plic, ale také i povrch jejich laloků. Poplicnice přechází na vnitřní plochu hrudní stěny, kde se nazývá pohrudnicí. V případě zdravých jedinců se oba listy navzájem dotýkají a při dýchacích pohybech hrudníku po sobě kloužou. Vazká tekutina vyplňuje určitý minimální prostor a umožňuje oběma listům hladký pohyb. Při zánětu nebo podráždění pohrudnice se množství tekutiny zvětšuje a dochází ke vzniku pohrudničního výpotku.

Zánět pohrudnice

Zánět pohrudnice může poškodit trvale samotnou pohrudnici nebo plíce. Dochází k tomu např. při tuberkulóznímu zánětu, kdy má zanícená tkáň neobyčejný sklon k jizvení a ukládání vápníku na povrchu pohrudnice. Ukládání vápníku je sice vzácnějším jevem, ale v některých případech může dosáhnout takového rozsahu, že se plíce zcela uzavřou.

Jaké jsou příčiny pleuritidy?

Příčinou pleuritidy mohou být virové, kdy dojde k napadení sliznic v dýchacích cestách nebo v nose například při rýmě. Mezi příznak onemocnění řadíme bolesti hrudních svalů, které jsou spojeny s bolestmi na hrudi při dýchání a kašli. Virové záněty pohrudnice ustupují do několika málo dnů. Zánět pohrudnice může být vyvolán také bakteriemi a při rozšíření zánětu plicní tkání dosáhne časem infekce také zevního okraje plic a přejde na poplicnici. V některých případech není příčinou výpotku ani plicní infekce ani nádor, ale zcela jiné onemocnění. Může se jednat o celkové zánětlivé onemocnění pojivových tkání zapříčiněné poruchou imunitního systému.

Jaké jsou příznaky?

Mezi typické příznaky pleuritidy patří zhoršujíc se bolest na hrudi především při hlubokém nádechu a při kašli. Intenzita bolesti se také odvíjí od změny polohy těla. Pokud dojde v pohrudniční dutině k nahromadění tekutiny, oba listy od sebe odtlačí a bolest většinou odezní. Lékař může ve většině případů zánět pohrudnice diagnostikovat již z pouhého popisu pacientových potíží. K diagnóze mu pomůže zejména poslech hrudníku, kde bývá slyšet šelest. Dále je důležitý také rentgen hrudníku.

Léčba

Léčba se odvíjí od vyvolané příčiny. Bolesti při zánětu pohrudnice mohou být velice silné a v takových případech je nutná analgetická léčba. V případě nahromadění velkého množství výpotku je nutné jej z hrudní dutiny vypustit, což se provádí umrtvení malé oblasti hrudní stěny lokálním anestetikem a do pohrudniční dutiny se zavede jehla.

Onemocnění plic

Důležitým úkolem plic je výměna dýchacích plynů. V plicní tkáni se do krve vstřebává důležitý kyslík a naopak z krve do vzduchu přechází oxid uhličitý. Plicní tkáň tvoří hustá síť krevních vlásečnic, které obalují plicní sklípky. Do plicních sklípků se drobnými větvičkami průdušek přivádí vzduch. Pravá plíce se dělí na tři laloky, levá plíce má pouze dva laloky. Vstup do průdušnice hlídá hrtanová příklopka. Při polykání se zavírá a zabraňuje tak proniknutí potravy do plic. Jestliže tento obranný mechanismus selže a jídlo nebo nápoj se do průdušnice přece jen dostane, dojde k vyvolání prudkého kašle.

Činnost plic

Při nádechu dochází k roztažení hrudního koše a rozepnutí plic, do jejichž sklípků se nahrne venkovní vzduch. Při výdechu se mezižeberní svaly pomalu uvolňují a plíce se vlastní pružností smršťují. Pokud chceme zcela vydechnout, plíce se vlastní pružností smrští, ale i tak v nich zůstane určité množství vzduchu, které nelze vydechnout. Pohrudnice při podráždění nebo zánětu produkuje více tekutiny, která se následně v hrudní dutině hromadí v podobě pohrudničního výpotku. Výměna oxidu uhličitého za kyslík se v plicních sklípcích odehraje během desetiny vteřiny. Kyslík se naváže na krevní barvivo hemoglobin a oxid uhličitý se uvolní z červených krvinek a vydechne z plic ven.

Plicní onemocnění

Mezi nejčastější plicní onemocnění patří bronchitida a rozedma plic. Rizikovými faktory těchto nemocí je kouření. Při bronchitidách dochází v průduškách ke chronickému zánětu a sliznice produkuje množství hlenu, který vyvolává kašel. Nemocní s rozedmou plic jsou velice dušní. Některé poruchy dýchání mohou být způsobeny zhoršenou průchodností průdušek. Zápal plic je infekce, která zasahuje samotnou plicní tkáň.

Stíny na plicích

Postižená nebo zanícena oblast plicní tkáně hůře propouští rentgenové záření než zdravá tkáň. Nemocné místo proto zanechává na rentgenovém snímku stín – světlejší skvrnu. Velmi často jsou stíny na plicích způsobeny plicní infekcí. I velmi slabé zápaly plic se projeví jako menší skvrnky. Zastínění na plicním snímku způsobuje také tuberkulóza. Zpravidla napadá horní části plicních laloků, kde způsobuje výrazné stíny. Přílišné zastínění plic může způsobit také onemocnění srdce, jestliže vede ke srdečnímu selhání. V takovém případě dojde k hromadění tekutiny v plicích. Často bývají plíce také postiženy při různých nemocech z povolání. Patří zde například pneumokinózy a silikózy. Plíce mohou být také napadeny plísňovými infekcemi.

Pneumotorax

Únik vzduchu z plic do hrudní dutiny (do prostoru mezi plícemi a hrudní stěnou). V důsledku takového stavu dochází ke kolapsu plic. Příznakem tohoto stavu je náhlá dušnost, která je často spojena s bolestí na hrudi.

Plicní embolie

Příčinou je ucpání plicní tepny nebo její větve krevní sraženinou přinesenou krevním oběhem skrz srdce z jiného místa (zpravidla z ucpaných žil dolních končetin). V těžkých případech dochází ke kolapsu a bezvědomí, v méně závažných k bolesti podobnému zánětu pohrudnice a někdy se objeví dušnost. V rámci léčby jsou podávány léky proti srážení krve.