Nová játra

Játra jsou úžasnou chemickou továrnou, která toho umí více, než pouze vyrábět žluč. Je to největší orgán v lidském těle, a když doroste, váží u dospělého člověka okolo 1,4 kg.

Leží přímo pod bránicí v pravé horní čtvrtině břišní dutiny. Játra jsou tak velká, že jejich plná kapacita není nikdy využita. Játra se podílejí na vytváření enzymů, hormonů, bílkovin atd., uvolňují do krevního oběhu vitaminy a minerály, odbourávají škodlivé a jedovaté látky, které se dostanou do našeho těla, a filtrují škodlivé látky, jež jsou produktem metabolismu.

Neustálý koloběh

Odkysličená krev je ze sleziny, žaludku a střeva svedena do jater vrátnicovou žilou a přitom odevzdává všechny živiny, které byly získány z jídla. Tyto živiny prosakují přes kapiláry do jaterních buněk. Jaterní tepnou je dodávána čerstvá, na kyslík bohatá krev. Tyto cévy společně zásobují játra veškerým surovým materiálem a palivem potřebným k uskutečnění náročných úkolů. Játra jsou velmi účinným centrem recyklace, hlavně pro opotřebované červené krvinky. Průměrný život červených krvinek je sto dní, a když se opotřebují, některé buňky jater je rozbijí, zadrží části, které mohou být znovu použity, a vyloučí ty, které už se nevyužijí, kromě pigmentu bilirubinu, jenž přechází do žlučníku. Jestliže se tento systém poruší a játra nemohou odstranit bilirubin z krve, nebo jestli jsou žlučovody ucpány, a proto nemůže být bilirubin vyloučen, hromadí se tento zlatožlutý pigment v krevním toku a způsobuje žloutenku. Bilirubin vtéká do dalších tkání těla včetně kůže a očí a dává jim charakteristické nažloutlé zbarvení.

Červené krvinky nejsou jediné, které jsou játry recyklovány, stejně tak jsou znovu využity tři až čtyři gramy žlučových solí. Když sehrají svou roli v trávicím procesu, jsou soli ve střevě vstřebány do vrátnicové žíly a dopraveny zpět do jater, kde je z nich vyrobena žluč.

Nepostradatelnou funkcí jater je přeměna veškerých živin vstřebaných z jídla do krve na látky, které tělo může použít v dalších procesech. Proto játra skladují velké množství í enzymů působících jako katalyzátory v přeměně jedné látky na druhou. Například sacharidy, které se dostanou do jater v podobě jednoduchých cukrů, jsou bezprostředně přeměněny na glukózu, nejpřímější zdroj energie pro tělo. Při neodkladné potřebě energie uvolní játra trochu glukózy do krve. Když tělo glukózu už nepotřebuje a játra ji nemohou dále uchovávat, je přeměněna na glykogen, velkou molekulu vzniklou pospojováním velkého počtu jednotlivých molekul glukózy do řetězce. Glykogen může být skladován nejen v játrech, ale i v některých svalových buňkách. Jestliže jsou všechna skladovací místa plná, zbývající glukóza je přetvářena na jinou látku – tuk, který je uchováván pod kůží v dalších částech těla. Při zvýšené potřebě energie jsou glykogen i tuk zpět přeměněny na glukózu. Glykogen zaujímá v úložných prostorech jater nejvíce místa, ale nacházejí se zde také zásoby železa a vitaminů A, D a B12. Zatímco tyto látky jsou pro lidské zdraví důležité a jsou uvolněny, když je tělo potřebuje, skladují játra látky méně prospěšné včetně určitých jedů, které nemohou být v těle zničeny, např. některé chemické postřiky používané na zeleninu a ovoce.

Játra jsou tvořena celkem čtyřmi laloky – největší je pravý jaterní lalok. Za jednu minutu proteče játry asi 1,5 l krve. Játra mohou být mnohem snadněji otrávena než kterýkoli jiný orgán v těle: vše, co projde žaludkem, jde přímo do jater. Naštěstí vážná porucha zdraví začne hrozit až tehdy, jsou-li játra zničena ze tří čtvrtin. I když jsou poškozena velmi těžce, mají buňky obrovskou schopnost regenerace, a proto se játra mohou obnovit, ale pouze pod podmínkou, že zdroj jedu bude odstraněn. Játra jsou tedy orgánem s regenerační schopností, i po poškození či odumření velké části jejich tkáně mají šanci dorůst, uzdravit se a být plně funkční. I tak se někdy ale stane, že tento orgán selže, ať už z důvodu chronického onemocnění nebo například akutní otravy houbami.

Pokud všechny léčebné možnosti nepřinesou očekávaný efekt a onemocnění dál postupuje, přichází na řadu transplantace. Po ledvinách jde o nejčastěji transplantovaný orgán. Při transplantaci stačí přenést jaterní tkáň, která odpovídá 0,8 - 1 % hmotnosti váhy pacienta.

Příčiny selhání jater vedoucí k transplantaci

Kapacita jater není nekonečná a je-li přítomno příliš mnoho jedu (konzumace velkého množství alkoholu po delší dobu), poškozené buňky se sice budou nadále obnovovat, ale vazivová tkáň začne nahrazovat normální jaterní buňky a vytvoří zjizvenou tkáň. Tento stav je znám jako cirhóza jater. U dospělých pacientů je tedy příčinou selhání jater alkoholická jaterní cirhóza, hepatitida C a biliární cirhóza. Nejčastější indikací je karcinom jater. Z dalších příčin lze jmenovat otravu například otravu léky nebo houbami. V těchto případech ale zdaleka nejde o nejčastější příčiny, ale spíš o jedny z možných příčin. Jinak je tomu u dětských pacientů. Asi polovina všech transplantací jater u dětí se provádí pro poruchy vývoje žlučovodů – biliární atrezie, dále pak pro metabolické vady jater. Ve jmenovaných případech jde o poruchy, se kterými se děti rodí, případně krátce po narození dojde k rozvoji poruchy.

Transplantace

Lékaři se setrvale potýkají s nedostatkem dárců a zároveň s narůstajícím počtem čekajících pacientů. Proto hledají možnosti, jak problém vyřešit. Jako nejlogičtější se nabízelo zkusit jeden orgán rozdělit mezi dva příjemce, tím vznikla metoda tzv. splitu, tedy transplantace rozdělených jater. Při původní metodě transplantace redukovaného štěpu se využívala pouze (většinou) levá část jater, zbytek tkáně zůstával nevyužit. Logicky se proto hledaly možnosti, jak využít i zbylou část jater, a tak vznikla metoda splitu.

Játra od jednoho neživého dárce se rozdělí na dvě části a ty jsou transplantovány dvěma pacientům. Při přípravě darovaného orgánu se játra rozdělí na větší pravý lalok a menší levý jaterní lalok. Menší část je vhodná k transplantaci pro dětského příjemce nebo dospělého pacienta s menší tělesnou hmotností. Větší část je upravena pro potřeby dospělého příjemce. Aby transplantace mohla být úspěšná, stačí transplantovat tkáň odpovídající 0,8 až 1 procentu tělesné váhy příjemce. Pro člověka vážícího 100 kg stačí jaterní štěp o váze 800 gramů.

Po transplantaci části jater je další léčebný režim stejný jako u všech jiných typů transplantací, pacient užívá do konce života imunosupresiva, tedy léky na potlačení imunity, aby nedošlo k odhojení transplantovaného orgánu, a je samozřejmě zván na pravidelné kontroly.

Metodou využívající transplantací části jater je i auxiliární (přídatná) transplantace jater. Příjemci se odejme část jeho selhávajících jater a je mu transplantovaná část zdravé jaterní tkáně. Přídatná transplantace jater využívá velké regenerační schopnosti jater a provádí se u pacientů, kdy se předpokládá, že po transplantaci části zdravé tkáně od dárce dojde vlastními regeneračními schopnostmi jaterní tkáně k plné obnově funkce původně nemocného orgánu.

Dárce – rodič

Další možností, jak řešit problém s nedostatkem orgánů, je transplantace jaterního štěpu vytvořeného z části jater živého dárce, nejčastěji levého laloku. Transplantace jater od žijícího dárce se využívá zejména od dětí s vrozenou metabolickou poruchou a dárcem bývá nejčastěji rodič. Odebrat část životně důležitého orgánu zdravému člověku a tu pak transplantovat dětskému příjemci je jedna z nejobtížnějších transplantací. K výkonu se přistupuje zejména tehdy, když je stav dětského pacienta tak vážný, že mu již čas nedovoluje čekat na játra od zemřelého dárce. U malých dětí je tato metoda úspěšnější než transplantace části jater od zemřelého dárce.