Hlavně nevyhořet

O syndromu vyhoření se v poslední době hovoří poměrně často, někteří jeho projevy poznali již na vlastní kůži. Syndromu vyhoření předchází kumulace ze začátku zcela banálních psychiatrických projevů. V počátku potíží se jedná o projevy oslabení nervové soustavy, ale později tento stav přechází do závažnější formy onemocnění. Tento stav je známý pod pojmem neuróza.

V případě, že v našem životě neodstraníme stresory, které se na vzniku neurózy podílejí, dochází k rozvoji této nepříjemné nemoci a stav přechází až do deprese nebo do depresivní psychózy. To už je stav velice závažný a vyžaduje péči odborníků. Jestliže deprese není efektivně léčena, může dojít k jejímu prohloubení nebo k totálnímu psychickému kolapsu.

Projevy neurastenie

Neurastenie se projevují některými specifickými znaky. Nejčastěji se jedná o stažení určitých svalových skupin (např. svalstvo zad a oblasti krční páteře), potíže se zažíváním (např. spasmus tlustého střeva bolest v podžebří), opakovaná bolest hlavy, špatné prokrvení dolních končetin, mravenčení v rukou apod. Dále dochází ke zhoršení paměti, soustředěnosti, vzniká pocit unavených očí, horší se emoční labilita a objevují se potíže se spánkem.

Neuróza a deprese

Příznaky deprese jsou obdobné jako u neurastenie, postižený je však vnímá daleko intenzivněji a k těmto příznakům se připojují také různé fobie. Můžes e jednat o obavy, které přetrvávají z dětství (strach ze tmy, různých živočichů apod.) nebo se o obtížně určitelný strach z něčeho, co může nastat v budoucnosti. Osoby, které trpí neurózou, bývají velice unavené. Dalším stupněm, pokud není neuróza správně léčena je deprese. Mohou se připojit tělesné potíže (zácpa, bolest kloubů, potíže s tlakem apod.)Člověk nemá sílu na aktivity, které ho dříve těšily. Pokud není včas podaná odborná péče prohlubují se vážné fobické, psychotické stavy a někdy nastává kombinace deprese a psychózy, k bipolárním poruchám osobnosti. V tom „lepším případě“ se chronické deprese projevují totálním zhroucením osobnosti a dojde k „vyhoření“.

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření začíná v počátku nejprve zcela nenápadně a provést správně diagnózu není zcela jednoduché ani pro odborníka. Choroba má totiž vlnovitý průběh a jedinec se chvíli cítí dobře, ale krátce poté se domnívá, že je zcela vyčerpán. Pocity a projevy chování jsou spíše negativistické, pesimistické a současně dochází k celkové rezignaci. Škála příznaků syndromu vyhoření je velice pestrá a obsahuje znaky neurotizované osoby. V e většině vyspělých zemí Evropy je syndrom vyhoření považován za velice závažné onemocnění.

Možnosti terapie

Onemocnění syndromu vyhoření se léčí několik měsíců až rok a jedná se o natolik závažné onemocnění, že jej mnohdy nelze řešit bez odpůrných léků. V rámci léčby je však nutný odpočinek pasivnějšího charakteru a dostatek spánku. Alkohol by měl být po dobu léčby zcela vyloučen. Nedoporučuje se ani nadměrné sportování, vhodnější jsou pomalé formy cvičení jakým je například jóga nebo dechová cvičení spojená s pilatek. Mezi doporučené techniky patří také meditace a autogenní trénink. Optimální je taky klidná chůze v přírodě.

Prevence je lepší než léčba

Stejně jako u všech jiných onemocnění platí zlaté pravidlo, že předcházení nemocem je celkově snadnější než jejich následná léčba. Pokud na sobě pociťujeme projevy neurastenických potíží, doporučuje se co nejdříve upravit stravovací návyky tak, aby prospívala našemu fyzickému i psychickému zdraví, případně bude nutné podle našich možností změnit životní styl.

Nadměrné nároky

Dospělí se často snaží být ve všem perfektní, což se týká převážně žen. Velká očekávání a také určitý tlak na dokonalost (chceme obstát a být nejlepší) se projevuje v našem chování a přehnané zodpovědnosti. Důležité je se nestresovat a najít ve svém okolí správnou podporu při řešení osobních potíží. Lidé mají v takových situacích často pocit, že selhali, ale neuvědomují si, že jsou mnohdy otroky svých ambicí a přehnaných požadavků na sebe samotného. Terčem syndromu vyhoření se většinou stávají osoby, které více myslí na druhé a snaží se pomáhat, přitom však zcela zapomínají na svou osobu a své potřeby.