Cukrovka a geny
Oba nejběžnější typy diabetu mají genetický základ. Na jejich vzniku se však podílejí odchylky ve více genech spolu s vlivy prostředí. Cukrovka patří mezi civilizační choroby, jejichž epidemii teď čelíme. Mnohem užitečnější než rozebírat rizika cukrovky je věnovat se její prevenci. A ta není nijak složitá: hlavní je dodržovat zdravou životosprávu, hlídat si váhu a hodně se pohybovat. Genetické dispozice k onemocnění tím sice nezrušíte, ale uděláte maximum pro to, aby se vám cukrovka vyhnula. Uvádí se, že stačí shodit sedm procent tělesné hmotnosti, aby riziko diabetu významně kleslo. Druhým podstatným preventivním postupem jsou pravidelné prohlídky. Každé dva roky by měl lékař zkontrolovat dospělému hladinu cukru v krvi.
Diabetes I. typu
Tento typ onemocnění vzniká, když slinivka břišní nevyrábí vůbec žádný inzulin, který je nutný pro trávení, a je nutno jej dodávat uměle, aby se hladina glukózy v krvi pohybovala ve zdravém rozmezí – výkyvy nad doporučené hodnoty totiž poškozují buňky a tkáně. Onemocnění postihuje většinou jen jednoho člena rodiny. Pokud je dědičkou 1. typu matka dítěte, je asi 2-3% pravděpodobnost, že dítě bude mít stejné onemocnění. Riziko onemocnění stoupá (až na 13 procent), pokud matka sama onemocněla před svými osmými narozeninami. Je-li diabetikem otec dítěte, bývá pravděpodobnost vzniku diabetu 7-9 %. Jsou-li oba rodiče nemocní, dítě má 30% šanci, že také onemocní.
Cukrovka 1. typu se projevuje hubnutím, zvýšenou potřebou pít, častějším močením, pitím v noci a nočním pomočováním. Je-li v této době malý pacient vyšetřen, lékař většinou zjistí zvýšenou hladinu cukru v krvi a také přítomnost cukru v moči. Potíže dítěte však nemusejí být dlouho odhaleny. Stále se však stupňují – dítě je unavené, ztrácí chuť k jídlu, přičemž chuť pít stále zůstává. Může si stěžovat na bolesti břicha, pocity na zvracení, může být dušné.
Děti s diabetem 1. typu mohou mít vyšší riziko vzniku duševní poruchy. Vyplývá to z výsledků studie vědců ze Stockholmu. Použili národní registr nemocných, který čítal více než 17 tisíc dětí s cukrovkou a porovnali je s jedním milionem zdravých dětí a zdravých sourozenců diabetiků. Děti byly sledovány se zřetelem k diagnózám jako deprese, sebevražedné sklony, úzkost, poruchy příjmu potravy, hyperaktivita, autismus či poruchy chování. Podle výsledků studie byla některá ze zmiňovaných poruch diagnostikována u 8 % dětí s diabetem 1. typu. Podle vědců je riziko, že dítě s cukrovkou onemocní psychickou poruchou, oproti zdravému dítěti více než dvojnásobné.
Druhý typ si můžeme ohlídat
Diabetes 2. typu je velmi časté onemocnění, které postihuje 8-10 procent dospělé populace, reálné odhady jsou kolem 800 000 obyvatel Česka. Nemoc je vázána na nadváhu a obezitu, nikoli na věk – vžité označení stařecká cukrovka je vysloveně zavádějící. Není to onemocnění dětí či dospívajících, i když i zde se ojedinělé případy u značně obézních nacházejí. Nejvíce případů se odhaduje po 40. roce věku, ale onemocnění začíná nepozorovaně o 10-15 let dříve.
Hlavním rizikovým faktorem pro vznik cukrovky tohoto typu je nadměrná hmotnost. Právě lidé s nadváhou by měli dbát na to, zda je jejich hladina cukru v krvi v pořádku. Přemýšlet by měli hned, jakmile jejich váha dlouhodobě přesáhne zdravé hodnoty (BMI 25), zvláště pokud mají diabetika ve svém blízkém příbuzenstvu a obvod břicha je větší než 88 centimetrů u žen nebo 94 cm u mužů.
Dědičnost u diabetu 2. typu je polygenní a riziko vzniku pro potomky diabetiků není přesně vyčíslené. Největším problémem je, že onemocnění může probíhat dlouhou dobu skrytě, a proto informace o jeho výskytu v rodině mohou být značně zkreslené. Má-li jeden z rodičů diabetes II. typu, činí pravděpodobnost vzniku téže choroby u dítěte asi 33 %. Pokud jsou nemocní oba rodiče, riziko vzrůstá téměř na 80 %.
Diabetes II. typu se projeví větší žízní a větším množství moči, špatným hojením drobných poranění, zvláště na nohou, a únavou. Tyto projevy mohou být ve vyšším věku přičítány samotnému stáří.
Cukrovka může překvapit
U dospívajících se může objevit i některá z jiných forem cukrovky (například ta, kterou trpí více členů rodiny – prarodič, rodič, dítě). Pro tento typ onemocnění se vžil název „mody“. Každý z rodiny se přitom může léčit jinak, a přesto se může jednat o stejnou poruchu hospodaření s cukrem. Mody se dělí na dvě základní skupiny. Do první patří rodiny, kde se alespoň někdo z příbuzných léčí „píchaným“ inzulinem. Tato forma cukrovky se nejčastěji objeví ve věku nad deset let – tedy především v době puberty nebo u budoucí maminky v době těhotenství.
Do druhé skupiny řadíme rodiny, v jejichž řadách se objevuje cukrovka v mírnější formě. Dospělí v těchto rodinách jsou léčeni pouze dietou a jejich cukrovka se s věkem nezhoršuje. I tady se nemoc zpravidla objeví u maminek v průběhu těhotenství, ale dá se najít v jakémkoli věku. Hladina cukru v krvi je u takových pacientů mírně zvýšená.
Léčbu musíme striktně dodržovat
Základem léčebného režimu při cukrovce kteréhokoli typu je dodržování doporučeného jídelníčku a pohybová aktivita.
Dieta bývá poměrně striktní; stanovuje přesně, kolik čeho můžete sníst – pokud ji ale dodržujete, může to s hladinou cukru ve vaší krvi udělat opravdu zázraky. Dále je možné při léčbě cukrovky 2. typu podávat léky, které snižují množství glukózy v krvi – takzvaná perorální antidiabetika. Jde o několik léků s různým mechanismem účinku (například snížení množství cukru vytvářeného v játrech, zvýšení spotřeby cukru ve svalech, stimulace slinivky k vyšší produkci inzulinu, zvýšení citlivosti těla na inzulin). Tyto léky mohou pomoci, mají ale také nežádoucí vedlejší účinky, a v případě, že je cukrovka pokročilá, už nepostačí. Při cukrovce I. i rozvinutého II. stupně je potřeba tělu dodávat přímo inzulin. Protože by tento hormon „nevydržel“ průchod krevním řečištěm, nemůže se podávat ústy a aplikuje se injekčně pod kůži. Dnes existuje celá řada šetrných metod, jak lék do těla dostat: kromě inzulinových per, která tenoučkou jehlou tvoří jen malý vpich v kůži, jsou to například inzulinové pumpy, které jsou do těla trvale zavedeny a hormon dodávají průběžně.
