Pohybem k aktivnímu životu

Pro harmonickou osobnost existuje známý řecký výraz kalokagathia. Naše civilizace vychází z řecké kultury a ta se starala o člověka, pohyb a také jeho psychickou stránku. Právě v Řecku vznikla také myšlenka olympijských her, kde soutěžili ti nejlepší a byli odměněni vavřínovým věncem. Termín kalokagathia je charakterizován v souvislosti psychické a fyzické stránky člověka.

Výchova ke správnému pohybovému chování je nutná nejen pro zdraví člověka, ale také i pro jeho další fungování.

Pohybový systém

Pohybový systém patří mezi nejčastější zdroje bolesti. Bývá to zejména z  těch důvodů, že pohybový systém často přetěžujeme nad hranici našich fyzických možností a málo času věnujeme jeho regeneraci a odpočinku. Při přetížení velice trpí naše šlachy, klouby a také svaly.

Další extrém je ochablé svalstvo, povolená břišní stěna, špatné držení těla a nesprávné pohybové stereotypy. Pak přichází bolesti, které významně zasahují naše pohybové stereotypy a těžce se napravují. Měli bychom se učit porozumět vlastnímu tělu, jeho signálům a umět reagovat na přetížení.

Poruchy svalového napětí

Porucha svalového napětí je příčinou při poruše pohybových stereotypů a následků, které z toho plynou. Svalové napětí je stav, který není doposud zcela prozkoumán. Na stavu svalového napětí se podílí mícha, mozkový kmen, podkoří a také mozková kůra. Porucha mozkového napětí může nastat na poměrně široké základně, avšak náprava může probíhat daleko naopak. Svalové napětí neboli tonus je aktuální stav. Jestliže jsme smutní a bez nálady, naše tělo ochabne, pokud máme z něčeho radost, tak naše mys i svaly pookřejí. Ve spánku dochází k poklesu svalového napětí a ráno se musíme protáhnout, abychom je zvýšili.

Zvýšení a snížené svalové napětí

Svalové napětí může být patologický zvýšeno (hypertonie) nebo sníženo (hypotonie). Hypotonie je stav, který vážně ohrožuje klouby, protože jsou nestabilní a tuhnou. Svalová hypotonie bývá často signálem snížených mentálních funkcí, depresí, metabolických vad nebo závažných zánětů. Oba extrémy vedou k poruchám držení těla a na páteři se střídají úseky se sníženou a zvýšenou pohyblivostí. Dochází ke kulatým zádům, prověšení bederní páteře a při šikmém postavení pánve dochází ke vzniku skolióz.

Jaká je náprava?

Z léčebného hlediska je nezbytné ochablé svaly posilovat, protahovat zkrácené pomocí pomalých a řízených pohybů za pomoci dechu. Toto se provádí jak aktivním, tak i pasivním způsobem. Zvýšenou pozornost je nutné věnovat místům s největší poruchou, ale také úsekům navazujícím, neboť je nutné, aby se propojily svalové řetězce.

Poruchy řízení pohybu

K poruchám řízení pohybu můžeme zařadit dětskou mozkovou obrnu (DMO) a lehkou mozkovou dysfunkci (LMD). Pro děti trpící LMD jsou určeny relaxačně koordinační pohybové cvičení.

Poruchy kloubů

Onemocnění s poruchami kloubů se léčí na ortopedii a rehabilitaci, což se týká zejména vrozených vad. Při zánětech působí také revmatologie. Nemocní mají svůj individuální léčebný plán, léčí se v lázních nebo navštěvují nápravná cvičení. Poúrazové stavy vyžadují déletrvající rehabilitaci a mohou být také signálem ochablosti či nerovnováhy svalů.

Co je to vlastně pohyb?

Pohyb je v podstatě základní princip přírody živé i neživé. Jednotkou pohybu je stah vláken motorické jednotky, kterou řídí jedna nervová buňka Pohyb lze vyvolat také pomocí elektrického dráždění, ale nemá praktický význam. Svalová vlákna tvoří svaly, které již mohou pohyb provést. Přesto pohyb jednoho svalu má tak omezené možnosti, že musí sdružovat více svalů, aby vznikl účelný pohyb. Toto sdružování je podporováno vznikem tzv. svalových řetězců. Propojením pohybu několika svalů v časovém sledu se vytváří pohybové vzorce, které se jedinec učí a jejich paměťovou stopu si ukládá v mozku.

Svalové řetězce představují funkční celky v osovém svalstvu kolem páteře, ale také všude jinde, např. mezi paží a hrudníkem. Tyto celky spolu navzájem působí a dochází ke svalové činnosti. Podle účelu se dále dělí na tyto skupiny: hybnost k udržení polohy těla vůči gravitaci, hybnost pro změnu polohy (přemisťování, lokomoce), hybnost obratnou (motorika rukou, apod.), hybnost výrazovou, sdělovací a komunikační (gesta, mimika, řeč). Dálek těmto skupinám pohybu přiřazujeme také hybnost pro dýchání (dechová mechanika, obranná hybnost). Pohyb je řízen za pomocí nervového systému a to na různých úrovních. Míchou a mozkovým kmenem na úrovni reflexních pohybů, podkořím na úrovni automatických a pudových a kůrou mozkovou jsou spuštěny vědomé pohyby. Každá úroveň dále produkuje pohyb, který má jinou rychlost.

Reflexní pohyb

Jedná se o nejrychlejší pohyb vůbec a je přítomen při obranných reakcích. S reflexními pohyby přicházíme na svět, zůstávají v nás po celý život. Například při pádu napřáhneme ruku nebo mrkneme proti letící mušce. Tyto pohyby si vůbec neuvědomujeme.

Švihový pohyb

Jedná se pohyby rychlé a užíváme ho při různých dovednostech. Jedná se o zcela automatizovaný pohyb, který jsme se naučili, užíváme jej při různých dovednostech, protože je z části zautomatizovaný a energeticky úsporný. Do průběhu pohybu již nemůžeme vstupovat a opravovat jej.

Řízený pohyb

Jedná se o pomalý pohyb a je ovládán v celém svém průběhu. Při tomto pohybu se účastní mozková kůra. A ukládají se při něm paměťové stopy v mozku a dochází k vytvoření  tzv. pohybových stereotypů.

Suprapomalý pohyb

Jedná se o nejpomalejší pohyb a je na něj vázán dech, tím dochází ke zpomalení, aby ještě více sloučil učení. S tímto pohybem se setkáváme zejména při nápravných a léčebných cvičeních nebo při cvičení body and mind (jóga, tai- chi apod.). Pomocí řízeného a suprapomalého pohybu se učíme a vytváříme vzorec pohybu, který vzniká v mozku.

Pohyb a také jiné smyslové zážitky můžeme oživit a potom hovoříme o pohybu v představě (vizualizace). Těchto cvičení se využívá např., jestliže není možné provedení pohybu (ruka v sádře apod.).