Antidepresiva pomáhají duši

Duševně nemocných v Česku neustále přibývá. Za poslední roky se počet lidí v ordinacích u psychiatrů zvedl o sto tisíc a plno hlásí také léčebny. Psychické poruchy ročně zlomí až 600 tisíc Čechů. Před deseti lety to byla zhruba polovina. Onemocnění duše častěji postihuje ženy než muže, ale nevyhýbají se ani dětem a dospívajícím. Ženy trápí neurózy, deprese a úzkosti. Muže pak stres a závislost na alkoholu či drogách.

Daň za naši vysokou životní úroveň s sebou nese spoustu strachu, obav a stresu. O práci, nejbližší, bydlení. Jestli skončíme v ordinaci psychiatra, závisí nejen na naší genové výbavě, ale také na tom, jak moc jsme schopni se se stresem vypořádat. Podlehneme pokaždé, když se objeví nějaký problém a hledáme pomoc u skleničky alkoholu? Tímto způsobem jdeme duševním poruchám „naproti“.

Žijeme ve světě zaměřeném na výkon – vydělat peníze, nakoupit, uvařit, dobře vychovat děti, zabezpečit je… Nemůžeme se pak divit, že jsme po měsících a letech maximálního vypětí vyčerpaní. Nechce se nám vůbec nic. Ani chodit do práce, která nám nepřináší radost, ani se milovat s partnerem, protože na to už prostě nemáme sílu. Ve chvíli, kdy vás ztrápená duše omezuje v běžném životě, je na místě vyhledat psychologa.

Deprese může mít až ochromující pocity úzkosti. Bere nám schopnost odpočívat, spát nebo se soustředit. Více se potíme, máme návaly horka, buší nám srdce, jsme unavení s tepající hlavou. Člověk s depresí bezdůvodně pláče, je úzkostný, ve stresu. Pokud svou situaci necháte být, ohrožujete nejen fungování rodiny, ale především své zdraví. Základem léčby je najít příčinu našich úzkostí. Může jít o vzpomínku z dětství, genetický předpoklad. Některé studie ukazují, že úzkosti a záchvaty paniky mohou u některých lidí vyvolat chemické změny v těle. V současnosti je deprese podle Světové zdravotnické organizace na čtvrtém místě v žebříčku nejčastějších příčin nemocnosti. Během pěti let se podle odhadů posune na místo první.

Přestože osob, které potřebují pomoc psychiatrů, v Česku přibývá, díváme se na tyto pacienty přes prsty. Ukázal to průzkum, který u nás a v Anglii provedli odborníci z Národního ústavu duševního zdraví. Každý osmý dotazovaný Čech uvedl, že by ukončil přátelství s tím, u koho propukla duševní nemoc. V Anglii by totéž udělal až každý 56. respondent. V přátelství by naopak i přes tuto skutečnost pokračovala více než polovina Britů. U nás by vztah zachovalo jen osm procent lidí.

Kdy je čas na léky

Pokud má pacient jen drobné psychické problémy, lékař má na vybranou, zda ordinovat léky, které se nazývají anxiolytika, jako je např. diazepam (ta jsou ovšem při dlouhodobém užívání návyková), nebo použít menší dávky některých antidepresiv, která návyková nejsou a pacientovi odstraní jeho potíže také. Podobné je to při poruchách spánku, kdy se místo tradičních hypnotik může podávat vhodné antidepresivum v malé dávce. Pokud ovšem pacient trpí vážnějšími psychickými potížemi nebo jde o těžkou depresi, je nutné, aby jej léčil psychiatr, který obvykle podává vyšší dávky antidepresiv nebo taková antidepresiva, která praktický lékař předepisovat nemůže. V těchto případech je potřebné, aby pacient léky užíval, i když někdy mohou mít vedlejší účinky, které nejsou příjemné.

Spotřeba antidepresiv se u nás za deset let ztrojnásobila. Kromě toho vzrostla i spotřeba antipsychotik. Nemusí ovšem jít o jednoznačně negativní trend – za zvýšenou spotřebou léků je i lepší diagnostika. Data o spotřebě léčiv, která Národní ústav duševního zdraví shromáždil, ukazují ještě na vyšší čísla. Vypovídají ještě navíc o prudkém nárůstu množství depresivních pacientů. Zatímco v roce 2003 Češi spotřebovali 62,9 milionu definovaných denních dávek antidepresiv, v roce 2014 to bylo 183,6 milionu dávek. Spotřeba tak za uplynulých deset let vzrostla téměř na trojnásobek. Pokud platí, že denní dávka odpovídá skutečně denní spotřebě jednoho pacienta, můžeme podíl Čechů na antidepresivech odhadnout na pět procent populace.

Nejen na deprese

Deprese však není jediná indikace, kdy se nasazují antidepresiva. Některá z nich mohou ordinovat i praktičtí lékaři na mírné poruchy neurotického rázu, Preskripce antidepresiv byla rozšířena na jiné diagnózy, například úzkost, kdy antidepresiva stále více nahrazují návyková anxiolytika benzodiazepinového typu. Také se antidepresiva stále více používají k léčbě nespavosti (místo hypnotik), což je správné, protože jsou méně návyková a spánek po nich je fyziologičtější. Zatímco v léčebnách přibývá lidí bojujících s nejrůznějšími závislostmi, schizofreniků naštěstí ubývá.

Podíl na tom mají stále kvalitnější léky. Přesto schizofrenie patří mezi těžké choroby doprovázené neklidem, tísní, běsy či odcizením. I přes zlepšující se léčbu nejde vyléčit, pouze stabilizovat. Nejde o vzácné onemocnění – postihuje téměř jedno procento populace. Nejčastěji se bohužel objeví u mladých lidí kolem dvacátého roku.

Mezi antidepresiva patří léky, s nimiž jste si již možná setkali, například známý amitriptylin, novější mianserin (výrobní název Lerivon) nebo trazodon. Oblíbené jsou moderní léky zvaný SSRI, které zvyšují hladinu serotoninu na nervových spojeních (synapsích). Mají minimum vedlejších účinků a mohou se podávat v malých dávkách nejen u depresí, ale i u poruch psychosomatických nebo neurotických. Patří sem například citalopram (Seropram, Citalec) nebo sertralin (např. Zoloft).

Pokud jde o vedlejší účinky, prakticky všechna antidepresiva mohou u některých lidí zvyšovat tělesnou hmotnost. Některá antidepresiva jsou tlumivá a mohou způsobovat ospalost během dne, zejména ve vyšších dávkách, jiná jsou spíše budivá a mohou například provokovat nepříjemnou úzkost. Reakce na léky je vždy individuální, a proto by měl vždy pacient lékaři hlásit jakékoli nežádoucí účinky léku.