Kde hledat zdroje vitaminů a minerálů?

Mezi vysoce hodnotné zdroje vitaminů a minerálů patří kořenová zelenina, která má také mnoho dalších pozitivních účinků a jmenujme alespoň antibakteriální a antivirové. Některé druhy zeleniny doprovází lidstvo již po velmi dlouhou dobu. Obrázky zeleniny byly nalezeny i v některých egyptských hrobkách. Mezi staré kulturní rostliny patří např. ředkev, vodnice a tuřín.

Ředkev a ředkvička

Jsou pěstěné odrůdy ohnice. Ředkvička je červená, žlutá nebo bílá a lze ji pěstovat od jara do podzimu. Obsahuje silice s obsahem organických sirníků, které mají antimikrobiální účinek. Ředkev je větší, černá nebo bílá. A zvyšuje vylučování žluče a moče a zvyšuje prokrvení pohlavních orgánů. Má schopnost rozpouštět žlučové kameny. Nevýhodou ředkvičky a ředkve je jejich schopnost kumulovat větší množství kadmia. Ředkvička se konzumuje většinou syrová do zeleninových salátů nebo samotná k chlebu. Ředkev je možno používat nastrouhanou a okyselenou citronem jako přílohu k jídlům, do pomazánek nebo do nakládaných zelenin.

Zdroj účinných látek

Šťáva z černé ředkve se doporučuje při kašli, zánětu průdušek a má močopudné a žlučopudné účinky. Doporučuje se také v případě ledvinových a žlučových kamenů, může se podávat jako podpůrná léčba cyst.

Tuřín a vodnice

Jsou u nás málo používané zeleniny, i když má dlouhou historii. Tuřín má největší bulvy, je na povrchu většinou světle okrově šedý, jakoby zašpiněný. Bulvy se používají syrové, ale dobře chutnají také tepelně upravené. Připravují se z něj nejrůznější polévky, omáčky nebo přílohy. Mladá vodnice má jemně pikantní chuť, můžeme ji konzumovat samotnou, s chlebem, přidáváme do salátů apod.

Obsah látek

V ředkvi, ředkvičkách a tuřínu i vodnici je obsažen a řada sloučenin, které naše tělo potřebuje. Kromě aminokyselin, cukrů, vlákniny, minerálů, vitaminů (jsou kvalitním zdrojem draslíku, fosforu, síry) obsahují glykosidy, které majíantiseptické vlastnosti. Největší obsah glukosinátů je v semenech, působí proti různým chorobám, například nachlazení, kašli, ale také i chřipce a střevním parazitům. Tuřín má močopudné vlastnosti a s ohledem na projímavý účinek ho můžeme konzumovat v době zácpy. Z nastrouhaných kořenů těchto druhů zeleniny je možno dělat léčivé placky. Nejúčinnější je ta z černé ředkve, která se přikládá na modřiny a rány. Kromě bulev se také mohou využívat nať nebo semena ředkve .

Léčivé recepty

Vodnice, tuřín, ředkev i ředkvičky zvyšují chuť k jídlu, jsou účinné proti žaludečním a střevním infekcím. Zlepšují trávení a metabolismus, podporují peristaltiku a díky obsahu minerálních látek posilují imunitu. Stimulují také vylučování cholesterolu. Nedoporučuje se podávat je nalačno.

Řepa červená

Řepa obsahuje cukr a betain, který má kyselou chuť. Z hlediska zdraví je významný obsah rostlinných barviv a antokyanů, které ovlivňují pružnost cév, působí proti jejich kornatění a stimulují činnost jater. V řepě je obsaženo také velké množství kyseliny šťavelové, takže se nedoporučuje její nadměrná konzumace (občas a maximálně 100 -200 g denně).

Léčivé účinky řepy

Řepa červená stimuluje funkci ledvin, a tím zvyšuje vylučování moče. Zlepšuje také činnost žaludku, střev a tvorby žluče. Při kornatění cév se doporučuje pít syrové šťávy v dávce cca 100 ml na den po dobu 10 dní. Vzhledem k tomu, že chuť šťávy není moc příjemná, doporučuje se jí míchat s dvojnásobným množstvím mrkvové šťávy a ochutit citronovou šťávou. Řepa se doporučuje do polévek, salátů, k masům a sterilizovaná jako příloha k jídlům.

Mrkev

Patří mezi nejvýznamnější zdroje karotenů a obsahuje cukr, pektinové látky, silice a lecitin. Mrkev patří mezi zdravou a prospěšnou zeleninu. Nenadýmá a nedráždí trávicí ústrojí. Syrová mrkev čistí žaludek a střeva, zlepšuje stav přistřevních a žaludečních chorobách. Ovlivňuje zdravotní stav očí, pokožky, sliznic a má močopudný účinky. Působí kladně také při jaterní a žlučníkové dietě. Doporučuje se její častější konzumace, zhruba v dávkách 100-200g, co nejjemněji nastrouhaná. Doporučuje se do ní přidat trochu rostlinného oleje. Nať mrkve má antiparazitální účinky. Mrkev se používá do polévek, salátů, zeleninových směsí, čalamád apod.

Petržel

Je známý svou typickou vůní a v kuchyni používáme jak kořen, tak i nať, a to čerstvou i sušenou jako koření. Nať je velmi bohatá na karoteny, vitamin C, vápník a flavonoidy. Konzumuje se však pouze ve velmi malém množství. Kořen je bohatý na mangan, který ovlivňuje zdravý růst kostí. Silice v nati i v kořenu zvyšuje vylučování moče. Petržel obsahuje fenolickou látku apiol a ten dráždí ledviny a močové cesty a může způsobit u těhotných žen předčasné vypuzení plodu. Z těchto důvodů se v těhotenství nedoporučuje větší konzumace této zeleniny. Petržel se používá do omáček, zeleninových salátů, nádivek apod.

Černý kořen

Černý kořen obsahuje větší množství cukru, lactucin a levulin, podporující činnost žláz s vnitřní sekrecí. Doporučuje se proto diabetikům. Úprava je podobná jako u chřestu a můžeme ho konzumovat syrový, vařený, zapékaný apod. Proti černání ho vaříme ve vodě se šťávou z citronu.

Celer

Existuje více druhů celeru: celer břevnatý, řapíkový a listový. Celer vyniká svou intenzivní a typickou vůní a působí příznivě na trávení a chuť k jídlu. Čerstvá bulva se používá jako zelenina, listy a sušené bulvy ke koření. List celeru obsahuje silici apiol, rostlinné hormony a glykosidy. V bulvě je navíc obsažen cholin a obsahuje také dost vitaminů C. Celer působí dráždivě na kůži a sliznice, dráždí ledviny, a tím zvyšuje stimulování moče a prokrvení pohlavních orgánů. Celerový list se používá do polévek, omáček, nádivek, mas apod. Bulvy jsou vhodné do polévek, zeleninových salátů nebo dušené zeleniny.

Křen

Křen má charakteristiku spíše koření než zeleniny, protože má výraznou chuť a vůni a není možné ho používat ve větším množství. Užívá se pouze k ochucování. Z toho důvodu není u něho významný obsah živin, i když např. obsahuje hodně vitaminu C. Nejvýznamnější je obsah silic alylisothiokyanátu a fenylisothiokyanátu a tří těkavých sirných sloučenin. Silice je vázaná na cukry jako sinigrin. Silice stimuluje trávicí trakt a funkci ledvin.

Hlávkové zelí

Existuje bílé a červené a odrůda raná a pozdní. Vedle běžných živin s významnějším obsahem vitaminu K obsahuje hořčičné glykosidy, antokyany, slizy, strumigeny, sirné silice s antibiotickou funkcí, termolabilní látky s protibakteriálním působením a U – faktor s protivředovým působením. Šťáva se zelí se doporučuje při žaludečních a dvanáctkových vředech. Má pozitivní vliv i na funkci jater a podporuje vykašlávání. Kvašené zelí obsahem kyseliny mléčné potlačuje hnilobné procesy ve střevech vznikající zejména při větší konzumaci živočišných bílkovinných potravin a ovlivňuje příznivě rozvoj žádoucích střevních bakterií.

Kapusta

Je odolnější proti chladu než zelí a dá se zajistit v čerstvém stavu téměř po celý rok. Podobně jako zelí obsahuje větší množství vitaminu K. Chuť kapusty je jemnější než u zelí. Ostatními vlastnostmi je blízká zelí. Kapusta listová má podobné užití jako hlávková. Kadeřávek je podobný listové kapustě, avšak jeho listy jsou silně kadeřavé. Kapusta se konzumuje čerstvá a mražená v zeleninové směsi do polévek, případně dušená z rýží.

Fazolové lusky

Patří mezi hodnotnou zeleninu, která je bohatá na bílkoviny, vápník a hořčík. Obsahuje glukokininy, které snižují obsah cukru v krvi. Doporučují se proto lidem postiženým diabetem. Obsahují také flavonoidy, cholin, kyselinu křemičitou a některé další látky. Syrové obsahují také látky škodlivé, které se vařením ničí.

Cibule

V kuchyni používáme nať i cibulku. Nať je velice bohatá na vitamin C. Cibule však obsahuje větší množství sirné silice a konzumace by měla být přiměřená.

Salát

Existuje více druhů salátů: hlávkový, listový a římský. V našich podmínkách se nejčastěji pěstuje hlávkový salát, a to v jarních a podzimních měsících. Na jaře bývá salát první čerstvou zeleninou. Salát obsahuje hořčinu lactucin, stopy alkaloidu hyoscyaminu a větší množství asparaginu. Má slabší uklidňující účinek, podporuje dobrý spánek a zmírňuje kašel. Používá se samotný nebo do zeleninových salátů.

Špenát

Jedná se o zeleninu jarního a podzimního období. Špenát je bohatý na vitamin C a povzbuzuje sekreci žaludečních šťáv. U špenátu se také zdůrazňuje obsah kyseliny šťavelové, ale podle nejnovějších studií není její obsah nadměrně vysoký. Špenát se nedoporučuje při onemocnění ledvin a jeho nevýhodou je schopnost kumulovat větší množství kadmia.

Pekingské a čínské zelí

Tyto dva druhy bývají často zaměňovány, protože se velice podobají. Pekingské zelí má nerovný okraj listů a bývá daleko jemnější oproti tomu čínské zelí má rovný okraj a listy netvoří hlávku. Pekingské zelí se doporučuje konzumovat v podzimních a jarních měsících, protože ho lze skladovat i tři měsíce, sklízí se i s kořeny.

Reveň

Reveň neboli rebarbora je vytrvalá kyselá zelenina. Obsahuje kyselinu jablečnou a ta jí dodává velmi příjemnou chuť. Obsahuje však také velké množství kyseliny šťavelové a doporučuje se při přípravě přidat mléčný výrobek. Nedoporučuje se u lidí s ledvinovými potížemi, močovými a revmatickými chorobami. U citlivých jedinců může vyvolat alergické reakce. Konzumují se řapíky zbavené listové čepele (v dubnu a květnu). Při úpravě je nutné řapík oloupat. Používá se podobně jako jablka na kompoty, džemy, polévky a na moučníky.

Mangold

Podobá se řepné listové nadzemní části. Existují typy listové, řapíkové a přechodné. Listy mají barvy zelenou nebo červenofialovou, způsobenou obsahem antokyanu. Listy a řapíky nasládlou chuť a typicky řepovitou příchuť.