Nástup do školy je zátěží pro celou rodinu

K zápisu do první třídy musí rodič přivést dítě v roce, v němž do 31. srpna dítě dosáhne šesti let. Součástí zápisu je i posouzení školní zralosti (kresba, znalost barev, jména, krátké básničky). Tento test, který je samozřejmě ovlivněn stresem dítěte, však nedokáže přesně zhodnotit připravenost dítěte do školy ani po duševní, ani po tělesné stránce. Sami rodiče již při prvních pochybnostech žádají o vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně a požadují pro dítě odklad. Navštěvuje-li dítě předškolní zařízení, pak má většinou nástup do školy snadnější. Navíc učitelky v mateřské škole na možné problémy se školní zralostí upozorní.

První den ve škole je plný napětí pro děti i rodiče. Je to zvláštní, přitom o nic nejde, ale napětí je tu, snad tréma, provázející celé generace. A tak není od věci se za ten náročný den odměnit… A po tomto slavném dni následují dny všední, ovšem neméně důležité. Ty by měly mít svůj pevný řád. K němu patří včasný odchod do postele, kvalitní snídaně, svačina, prostě vyvážená strava. Jedině tak se může dítě na učení soustředit. Rodiče si musí ujasnit, kdy jejich dítě bude ze školy či družiny odcházet, a říct to také dítěti. Pamatujte, že malé dítě ještě neumí dobře hodiny, a tak jim čekání může připadat dlouhé. Nechoďte nikdy později, než jste slíbili.

Nároky na dítě a jeho připravenost na školní docházku se stále zvyšují a bohužel se zvyšuje i počet dětí s neuropsychickými poruchami, alergickými potížemi a autoimunitními chorobami. Ne vždy se podaří vše diagnostikovat do šesti let, protože mnohé potíže mají psychosomatický charakter a stres je spouštěčem onemocnění i v dětství.

Zrak a řeč

Dítě by při nástupu do školy nemělo mít problémy s výslovností, vady řeči je dobré řešit už kolem 4. roku dítěte, ale spousta malých školáků navštěvuje logopedii ještě dva roky po nástupu do školy. Vady zraku by též měly být odhaleny a korigovány, zejména šilhání, tupozrakost a krátkozrakost. Někdy dojde ke zhoršení zraku v průběhu školní docházky, kdy dítě najdou „nevidí na tabuli“. Screening sluchu se provádí již v kojeneckém období, sluch se však může zhoršit důsledkem onemocnění (např. časté záněty středního ucha). Proto by měl být sluch alespoň orientačně zkontrolován.

Obávané dys- anebo specifické poruchy učení

Dyslexie (specifická porucha čtení), dysgrafie (porucha grafického projevu a písma), dysortografie (porucha porozumění určitých gramatických pravidel) a dyskalkulie (specifická porucha počítání) jsou specifické vývojové poruchy školních dovedností. Postihují asi 5 % dětí a nejde o výchovné či psychické problémy, nelze je vysvětlit ani vývojovým opožděním, protože v jiných složkách rozumových schopností mohou tyto děti dosahovat i výrazně nadprůměrných výsledků. Jde o poruchu funkce určité části mozku, takže se jedná o skutečné tělesné onemocnění.

Tyto potíže se objeví nejčastěji až při školní docházce. Děti samy bývají ze svého neúspěchu zklamané. Nesmějí být trestané, nejsou líné ani nedělají naschvály. Jejich mozek potřebuje speciální způsob, jak se s problémem vyrovnat. Pokud se na tyto problémy přijde už v předškolním věku, existují nácvikové metody, které dítěti pomohou. Specifické poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které patří poruchy spánku nebo nechutenství. Postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků a přístupem rodičů k „neúspěchu“ dítěte. Děti se často obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkosti.

Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu. Výjimkou nejsou případy, kdy dyslektici dosáhli v profesní kariéře vrcholu ve svém oboru.

ADHD – ano či ne?

Někteří tvrdí, že porucha pozornosti s hyperaktivitou „neexistuje“ a slouží jako zástěrka pro nezvladatelné děti. Ti, kdo touto nemocí trpí, nebo ti, kdo mají v rodině člověka s ADHD, vůbec nepochybují. ADHD není jen vývojová odchylka či opožděné vyzrávání centrální nervové soustavy. Až u 60 % nemocných totiž přetrvává od dětství až do dospělosti a v 70 % jde o dědičnou chorobu. Nejvíce postiženou oblastí mozku je tzv. prefrontální (čelní) mozková kůra, v níž je narušena funkce neuropřenašečů dopaminu a noradrenalinu.

Kromě genetických vlivů se na vzniku ADHD podílejí i externí patologické faktory, které negativně ovlivňují vývoj mozku v průběhu nitroděložního vývoje (kouření matky nebo intoxikace a infekce prodělané v těhotenství), během porodu nebo v časném poporodním období. ADHD se v dětském období více vyskytuje u chlapců. Se zráním mozku dochází u části dětí v průběhu věku k ústupu některých symptomů, zejména hyperaktivity, a poměr mezi pohlavími se vyrovnává.

Diagnózu ADHD by měl stanovit dětský psychiatr. Tyto děti neposedí, „skáčou“ po nábytku nebo dospělým do řeči, jsou neklidné a překotné, ve škole vyrušují, nedávají pozor, co chvíli je zaujme něco jiného. Proto potřebují, aby jim dospělí vytvořili pevné mantinely, dbali na dodržování denního rozvrhu, pomáhali jim s úkoly, ale také dopřáli dětem dost volného pohybu a někdy i neobvyklé záliby. Pokud tato opatření nepomohou, jsou k dispozici léky. Počet takto nemocných dětí je podle různých odborníků uváděn v rozpětí mezi 2 až 7 procenty. U dospělých nebývá v popředí hyperaktivita, ale přetrvává vnitřní neklid, poruchy soustředění a pozornosti. Mívají problém s dodržením termínů, působí jako nespolehliví a nekompetentní.

Vše mu padá z rukou…

Dyspraxie je jedna ze specifických vývojových poruch učení a je méně známá než dyslexie nebo dysgrafie, ale v populaci se objevuje stejně často. U 70-75 % dětí, s nimiž přišli rodiče do psychologické ambulance z důvodu neobratnosti, byla na základě neurologického vyšetření zjištěna vývojová dyspraxie. Tato porucha se projevuje neobratností dítěte; dítě působí jako nešikovné nemehlo, které zkazí, na co sáhne, není pohybově zdatné, pořád mu něco padá a do něčeho naráží. K dyspraxii patří i motorický neklid; dítě se neustále vrtí. Zároveň jsou děti s dyspraxií rychleji unavitelné a potřebují více odpočinku. Už v dětském období bývají tito malí nešikové některým lidem trnem v oku a vrstevníci se jim mohou za jejich nešikovnost posmívat. Dyspraxie znamená specifickou poruchu pohybové koordinace, kam patří i porucha hrubé a jemné motoriky, pohybové koordinace a specifická porucha řeči způsobená malou obratností svalů odpovědných za mluvení.

Děti postižené touto poruchou mají spoustu obtíží: například naučit se jíst lžičkou, srozumitelně vyslovovat, zapínat si knoflíky, jezdit na kole, chytat míč, hezky psát. Stejně jako u jiných poruch učení se příznaky dyspraxie mohou vyskytovat na škále od lehkých po závažné, takže záleží na stupni postižení. Odhaduje se, že lehkou formou dyspraxie trpí asi dvacet procent populace, těžkou formou dvě až tři procenta.

Podobně jako u jiných specifických poruch, i tato bývá způsobena neurologickým poškozením v důsledku předčasného porodu. Příčinou není žádné vnitřní onemocnění, mentální retardace a nemají na ni vliv psychosociální faktory. Inteligence dítěte totiž není vůbec narušená. Vrozená nešikovnost ale může zhoršit výkony dítěte ve škole i jeho sociální život. Následky dyspraxie jsou totiž vidět v každodenním životě. Dítě s dyspraxií bývá velmi často vyřazeno z kolektivu vrstevníků, protože není obratné, je nešikovné, nevěří si a působí tak trochu zvláštně. Proto mívá dítě s dyspraxií obvykle sníženou sebedůvěru a je třeba u něho pracovat na přijetí sebe sama takového, jaký je, na poznání pocitu vlastní hodnoty – nezávisle na tom, zda je či není nešikovné. Zároveň je užitečné hledat u těchto dětí silné stránky a stavět na nich. Pokud je tedy vaše dítě šikovné a schopné v čemkoli jiném, podporujte ho, chvalte ho, a hlavně ho nekritizujte za to, co mu nejde.

Formy dyspraxie

  • ideomotorická dyspraxie: těžkosti s dokončením jednoduchých motorických výkonů, jako je například česání vlasů či projevy v mimice

  • myšlenková dyspraxie: těžkosti s vícestupňovými úkoly, čištění zubů, zapínání knoflíků

  • konstrukční dyspraxie: těžkosti s úkoly, kdy je zapotřebí stanovit nějaké prostorové vztahy, například přesné umístění nebo přemístění předmětu z jednoho místa na druhé – hra s kostkami, stavebnice

  • oromotorická dyspraxie: těžkosti s koordinací svalových pohybů, které jsou potřebné k vyslovení slov, sfoukávání svíček či vytváření bublin

  • dysgrafie: těžkosti s psaním; projeví se v předškolním a školním věku

Jak můžeme dítěti pomoci

Dítě by mělo mít správný životní styl, ve kterém se střídá nejen aktivita, ale také odpočinek, aby se mohlo znovu soustředit. Pokud je dítě v předškolním věku, hodně si s ním hrajte; hra by měla být nenásilná a dítě by se nemělo bát, že něco musí za každou cenu udělat, a to dobře. Školnímu dítěti dávejte pokyny zřetelně, postupně, a nenuťte ho třeba desetkrát přepisovat domácí úkol, ale pořiďte mu vhodné pomůcky.

Dá se nacvičit lepší koordinace pohybů, dá se pracovat na vnímání doteků a zlepšení hmatové citlivosti (dítě může například se zavázanýma očima ohmatávat různé předměty a hádat, co to je, může pomáhat při pečení a pracovat s těstem). K vnímání tělesného schématu může dítě pojmenovávat části těla, na kterých se ho dotýkáme, lze obkreslit jeho postavu v životní velikosti, a dítě ji pak vybarvuje, a při tom se bavíme o jednotlivých částech těla. Užitečné jsou dotyky všeho druhu (mazlení, hlazení, masírování dítěte, dítě může masírovat druhého). Na zlepšení koordinace těla je výborná dětská jóga.

Strach z odloučení

Separační úzkost, kdy dítě propuká v srdceryvný pláč při odloučení od matky či jiné blízké osoby, by měla zmizet do nástupu do školky, někteří psychologové tvrdí, že by měla zmizet před nástupem do školy. Pokud úzkostná porucha přetrvává u prvňáčka, jde pravděpodobně již o chorobu. Šestileté dítě by mělo snést odloučení od rodičů po několik hodin bez problémů. Odmítá-li chodit do školy, pláče nebo udává tělesné obtíže před odchodem do školy (nikoli o víkendech), jako jsou bolesti bříška, hlavy, nevolnost, pak je na místě promluvit s odborníkem. I děti mohou trpět depresí. Často se kombinuje právě s úzkostí. Projevuje se plačtivostí, nezájmem o oblíbené činnosti, neklidem nebo naopak agilitou až agresivitou, poruchami spánku i poruchami příjmu potravy. Součástí může být i porucha soustředění a zhoršení školního prospěchu.

U některých dětí se po nástupu do školy mohou znovu objevit noční děsy. Většinou se jedná o děti, které berou školu příliš vážně a každý malý neúspěch prožívají i v noci. Typický noční běs probíhá tak, že se dítě s pláčem probudí, je vystrašené, nekomunikuje. Po chvíli – v přítomnosti rodiče – se uklidní a usne. Ráno o příhodě neví. Většinou jde o přechodný stav, který sám odezní.

Většina dětí starších tří let umí ovládat močení, a to i v noci. Pokud se dítě pravidelně pomočuje v 5 letech, mělo by být vyšetřeno, zda příčinou není onemocnění. Většinou jde jen o opožděné vyzrávání mechanismu ovládání mikce. V první třídě se může pomočování objevit při školních potížích, infekci, přetížení dítěte. Pokud nejde skutečně o ojedinělou nehodu, je namístě konzultace s pediatrem a pedagogem.

Dýchací obtíže a alergie

Nástup do školy může být dobou, kdy se „změní“ formy alergie nebo se objeví alergie nové. V této době se ekzém mění v sennou rýmu, případně dítě začíná kašlat. Suchý kašel bývá příznakem astmatu. V šesti letech již dítě spolupracuje při speciálním vyšetření – tzv. spirometrii, které prokáže obstrukci v dýchacích cestách, tedy zúžení průdušek. Dnešní léčebné možnosti vedou k podchycení astmatu tak, že dítě je bez potíží, nezanedbává školní docházku a může i sportovat. Neléčené astma může poškodit plíce. Než si dítě zvykne na bacily svých spolužáků, vrací se domů neustále s rýmou, pokašlává, škrábe jej v krku. Děti, které chodily do školky, si tímto obdobím prošly dříve. Setkání s novými typy bakterií nemusí být vždy škodlivé, protože bakterie, které žijí na kůži a sliznicích, formují imunitní systém. Přehnaná dezinfekce je škodlivá. Tzv.mikorbiom (čítá miliardy mikroorganismů) je velmi cenným ochranným mechanismem člověka. Formuje imunitní systém tak, aby byl schopen bojovat proti choroboplodným mikroorganismům, ale nikoli proti vlastním buňkám. Dokonce se tvrdí, že mikrobiom působí i tzv. epigenetické změny (změny povrchu DNA), čímž ovlivňují lidský metabolismus a chrání ho proti civilizačním chorobám.

Střevní potíže a bolesti nemusí být jen projevem „strachu“

Bolesti břicha a průjem nejsou jen projevem dietní chyby nebo střevní infekce. A nemusejí být ani způsobeny strachem ze školy, protože se píše písemka. Čím dále častěji se u malých dětí a u dětí v mladším školním věku objevují autoimunitní choroby, tzv. idiopatické chronické střevní záněty, u dětí pak Crohnova choroba. Projevuje se opakovanými průjmy a bolestmi břicha. Příčinou je chronický zánět trávicí trubice, který může postihovat jakoukoli její část. Důsledkem jsou pak poruchy výživy, růstové zpomalení, neprospívání. I školáci mohou mít migrénu. Jde vlastně o projev atopie, jenže v mozkových cévách. U dětí je někdy přítomná tzv. břišní migréna, která se projeví jinak nevysvětlitelnými bolestmi břicha.

Když prázdniny končí

Odborníci říkají, že povolávání dětí zpět do reálného světa povinností by mělo začít zhruba 14 dní před koncem prázdnin, jiní se přiklánějí k názoru, že týden stačí. Pokud dítěti dopřejeme toto aklimatizační období, ušetříme je mnohých nepříjemných pocitů a zážitků spojených s nenadálým začátkem školního roku. Prvním a vlastně nejdůležitějším krokem, který musíte udělat, je srovnat dětem denní a noční rytmus. Zhruba 14 dní před koncem prázdnin začněte dítě posílat dříve do postele. Poslední týden prázdnin je dobré věnovat se obnově školní výbavy. Ani v průběhu dlouhého volna by děti neměly tak říkajíc vypnout mozek. Hrajte scrabble, slovní fotbal, řešte různé logické úlohy, které budou trénovat nejen mozek vašeho dítka, ale i váš. Nezapomínejte ani na dostatečný přísun nenasycených omega-3 mastných kyselin, především DHA, tedy kyselinu dokosahexaenovou, která je pro fungování mozku velmi důležitá. Pomůže s udržováním mozku v kondici nejen přes prázdniny, ale velmi důležitá je hlavně při nástupu do školy. Právě kyselina DHA tvoří až 20 procent šedé kůry mozkové a ta je rozhodující pro schopnost učení se, soustředění a paměť. Protože si tělo DHA neumí vyrobit samo, musíme mu ji dodávat potravou. Tuto kyselinu obsahují tučné ryby, jako je losos, makrela nebo tuňák.