Sourozenecká žárlivost

Se žárlivostí u dětí se setkáváme poměrně často, především když se v rodině narodí druhé nebo třetí dítě. Žárlivost jde zpravidla ruku v ruce se závistí. V takových situacích zpravidla žárlí starší dítě na mladší. Najednou totiž fakticky nemá k dispozici to, co mělo dosud nebo má alespoň pocit, že o něco přichází. Na druhou stranu jsou na ně kladeny, často ze dne na den, větší požadavky, má větší odpovědnost. Už se má najíst samo, musí občas na něco déle čekat, než obstaráme miminko, někdy dokonce chvilku pohlídat. V pozdějším věku může žárlit na mladšího sourozence, protože mu rodiče bez problémů dovolí to, co jemu ve stejném věku zakazovali. V průběhu let se však může stát, že může žárlit mladší dítě na starší, a to z důvodu výhod, které z jeho pohledu má (pozdější spánek, větší samostatnost bez dozoru apod.).

Dá se sourozenecké žárlivosti předcházet?

Tyto projevy bychom určitě neměli nikterak přehánět a démonizovat, protože malé děti, vždy touží po výhodách a chtějí, aby jejím požadavkům bylo vyhověno nejlépe ihned. Rodiče by měli v takovém období klást důraz na pozitivní pocity týkající se sourozenců. (Je dobře, že jsme velká rodina, budeme jezdit společně na výlety apod.). Vyprávějme svým dětem osobní zážitky z dětství a o lumpárnách, které jste vyváděli. Děti to mají moc rády. Důležité je, aby se starší děti mohly také aktivně zapojit do příprav na příchod sourozence a také bychom si v denním harmonogramu měli také najít chvilku, kdy nás může mít starší dítě jen pro sebe.

Regrese

Někdy se stává, že se starší dítě po narození sourozence vrací ve svém vývoji zpět. Takovému stavu se říká regrese. Dítě najednou nechce zvládat úkony, které předtím již zvládalo (nechce se samo najíst, začne být opět závislé apod.), a to proto, aby na sebe upozornilo a matka se mu více věnovala.

Nebojte se pojmenovat negativní pocity

Neměli bychom se bát pojmenovávat také negativní prožívání dítěte a vyjádřit pro ně pochopení. (Ty máš zlost, že bratr chodí spát později a ty mu závidíš. On zase musí brzy vstávat utíkat do školy apod.). Dejte dítěti také najevo, že se jedná o zcela normální pocity, na kterých není nic hrozného.

Posilujte vztahy odmalička

Je důležité posilovat odmala u dětí vědomí přirozených odlišností mezi lidmi, tedy to, že každý jsme jiný. Stejně tak je potřebné vytvářet vědomí, že každý má něco a nikdo nemá všechno. Dítě by mělo vědět, v čem je šikovné, za co si ho vážíme , na co můžeme být jako rodina pyšní. Psychologové také doporučují vytvářet podvědomí částečně odlišné role každého dítěte, ale vzájemně posilujte pocit jedinečnosti a nenahraditelnosti každého člena rodiny.

Vztahy mezi sourozenci

Ten, kdo má doma dvě a více dětí, určitě ví, jak to s nimi bývá náročné. Sourozenecké hry, diskuze, šarvátky a vymyslet program pro celou rodinu nás někdy stojí dost sil. Někdy se naše domácnost podobá vroucímu kotli a my si myslíme, že to tak musí být. Přijímáme to jako danost, že když jsou děti pospolu, tak se pošťuchují a dělají si naschvály. Někdy se však tyto dětské naschvály přesouvají až do dospělosti.

Časté rodičovské chyby

Někteří rodiče však nevědomky přispívají k prohloubení běžných neshod mezi sourozenci. Velmi nevhodně působí, když opakovaně opakují, že se sourozenec lépe učí, je chytřejší, zručnější apod. Působí velmi destruktivně, když jeden ze sourozenců je viditelně protěžován a mnohdy ani prarodiče nezůstávají s poznámkami na stranu „nešikovnějšího“ pozadu.

Věkový rozdíl mezi sourozenci

Každý věkový rozdíl mezi sourozenci má svá specifika, radosti i problémy. Nedá se říct, že existují ideální rozestupy mezi dětmi. Více než pěti nebo šestiletý rozdíl mezi sourozenci může způsobit, že se mezi nimi nevytvoří bližší vztah, prostřední ze tří se může cítit ve vzduchoprázdnu, neboť nevyužívá výhod ani nejmladšího ani nejstaršího sourozence. Velmi podstatně záleží na tom, zda dokážeme s citem a porozuměním řešit každodenní situace dětí, které se narodí těsně po sobě nebo když je mezi nimi větší věkový rozdíl.

Podpora ze strany rodičů

Rodiče by měli podporovávat společné příjemné aktivity sourozenců, oceňovat náznaky spolupráce a vzájemného povzbuzování. Rozhodně bychom neměli podporovat vzájemné dětské žalování. Řešit by se měly pouze některé sourozenecké střety. Určité konflikty také učte děti řešit samy. Především menší děti chtějí mít nějakou dobu rodiče pouze pro sebe, aby se o něj nemusely dělit se sourozenci, televizí nebo prací. Dopřejte každému dítěti toto privilegium pravidelně a v míře, kterou dítě potřebuje. Mělo by být naprosto přirozené, že rodiče podporují dobré vztahy mezi sourozenci, protože jednou v životě budou mít rodiny pouze sebe.

Vztekání dítěte

Jestliže se dítě vzteká, je to velmi náročná situace pro všechny kolem. Z jakého důvodu se dítě vlastně vzteká? Jak se zachovat? Vztek vyjadřuje především zoufalství a bezmoc dítěte v situaci, kdy něco příliš chce, nebo naopak nechce a cítí, že je dospělými nebo nepříznivými okolnostmi zahnáno do kouta, a neumí nebo nemůže udělat nic jiného. Reakce dítěte se vždy odvíjí od jeho temperamentu, aktuálním rozpoložením, na velikosti přání, ale zejména na předchozích zkušenostech s chováním dospělých. Pokud dítě zažilo, že dospělí raději koupí co dítě chce, aby měli klid, než by riskovali ostudu na veřejnosti, bude příště zcela určitě usilovat o splnění svých přání agresivním způsobem. Dítě totiž ví,že svým chováním u rodiče uspěje. Pokud rodič neumí zaujmout jasné stanovisko a adekvátně reagovat, může se stát, že si s dítětem později vůbec nebude umět rady. Dítě totiž umí přesně vycítit, kdy je rodič slabý a nedůsledný.

Období vzdoru

Z vědeckého pohledu není zcela jasné, jakým způsobem se „vzteklounství“ přenáší, avšak je zcela nepochybné, že významnou roli zde hraje výchova a okolní prostředí. V některých obdobích věku dítěte je dítě dráždivější, reaguje výbušněji na běžné situace a vzdoruje. První období vzdoru se objevuje mezi druhým a třetím rokem věku dítěte. Zjednodušeně lze říct, že dítě zkouší hranice svých možností a zjišťuje možné reakce. Dítě sleduje jakým způsobem rodiče reagují a když se pak samo octne v určité situaci, chová se přesně podle toho, co vidí. Chlapci vidí vzor ve svém otci, dívky se spíše vidí v matce. O věku mezi pěti a šesti lety se někdy mluví jako o druhém období vzdoru.

Určete hranice

Psychologové doporučují, abychom dítěti dávali již od nejútlejšího věku jasné a srozumitelné limity a hranice pro jejich chování. Současně je také nezbytné, v rámci svých možností, být důsledný a dovést dítě vždy ke splnění toho, co si přejeme, aby dítě udělalo. V praxi to znamená méně slovy, ale více činy. Rodiče by také měli spolupracovat ve vzájemné shodě a nepodrývat vzájemnou autoritu. Vždy se totiž obrátí proti nim. Dítě tak daleko přirozeněji přijme podmínky, které jsou mu kladeny.

Výživa

V průběhu dětského vývoje hraje výživa velmi podstatnou roli. Sice se všechno urychluje a my máme určité moderní výdobytky, avšak zdravá a domácí strava je pro dítě je stále základ. Pro zdravý motorický a fyzický rozvoj dítěte znamená strava základní kámen jeho zdraví a růstu. V obdobích, kdy dítě rychleji roste je potřeba mimo jiné nezapomenout na důležité látky jako je hořčík a vitaminy skupiny B. Strava dítěte by měla být v každém případě pestrá a odpívat věkovým zvláštnostem dítěte. Jestliže dítě nemá látky, které organismus potřebuje, může reagovat daleko vztekleji než bychom si přáli a očekávali. Za chování a zdraví malého dítěte je vždy zodpovědný rodič, protože malé dítě je na rodiči zcela závislé. V současné době je na trhu celá řada knih zabývajících se zdravou stravou a obsahem látek v potravinách. Každá maminka by podobnou literaturu měla mít zcela povinně ve své knihovně a hledat potřebné informace týkajíc se stravy dětí, pokud chce udělat pro své dítě to nejlepší.

Předvídavost

Dospělí by se měli snažit určitým situacím předcházet, protože není dobré čekat až se situace zcela vyhrotí. Na vztekání bychom měli reagovat rozhodně, ale ne se zlostí. Čím více budeme křičet, tím více bude křičet dítě. Nápodoba patří k velmi účinným způsobůmučení. Pokud se vzteká cizí dítě, nepouštějte se do jeho výchovy nebo převýchovy rodičů.