Puberta

Pro celou řadu rodičů představuje vývojové období dítěte mezi jedenáctým a patnáctým rokem doslova strašáka. Očekávají, že je nastane velmi dramatické a náročné období. Pubertou se snaží vysvětlit veškerá vzniklá nedorozumění a potíže, které při výchově dítěte v této době nastávají. Vlastně již dávno před tím můžeme slyšet věty už na něj leze puberta a podobné věty i u dospělých. (chová se jako huberťák apod.). Někdy však dochází k tomu, že na pohlavní dozrávání svádíme věci, které by se daly také vysvětlit i jiným způsobem.

Období náročnosti

Zcela jistě se jedná o období, které bude stát jak dospívajícího, tak i rodiče více úsilí, ale takových období je v životě daleko více. Vzpomeňme např. na zahájení školní docházky, zamilování, těhotenství, ztráta zaměstnání, onemocnění, přemíra povinností apod. Je však pravdou, že při srovnání s předchozím klidným obdobím představuje puberta ve vývoji dítěte silnější otřesy jak po stránce tělesné, tak po stránce duševní. Nedá se však zevšeobecňovat, že všechny děti reagují v pubertě stejně. Celá řada z nich projde pubertou docela klidně, bez nějakých větších dramatických událostí.

Hledání identity

Dospívající dítě touží po samostatnosti, chce rozhodovat o svém životě a názorově se odpoutává od rodičovské autority. V tomto období vidí jedinec všechno pouze černobíle a na řadu přichází zejména kritické myšlení bez kompromisů. Dítě tak prostřednictvím konfrontace postupně nalézá samo sebe. Někdy se dítě nevyhne výstřelkům v oblékání, chování a kombinace nízkého sebevědomí a zbrklosti mnohdy udělá své.

Osudy vztahů

O tom, jaký bude náš vztah s dítětem v období puberty se do značné míry rozhoduje ještě před pubertou. Rodiče, kteří již v předchozích letech s dítětem diskutovali a udržovali přátelskou konfrontaci názorů, dávali prostor na vlastní vyjádření názorů i nechali určitou zodpovědnost na dítěti, zcela určitě zvládají toto období mnohem lépe, než rodiče s přísnou a autoritativní výchovou, kde není možnost žádné diskuze.

Komunikace

V tomto období je důležité s dětmi mluvit, když dávají značně viditelně najevo, že již všechno vědí a nic je nezajímá. Psychologové doporučují méně poučovat a přikazovat, ale více nabízet pomoc, sdělovat své vlastní zkušenosti. Důležité je se soustředit na podstatné záležitosti a nad některými malichernými výpady mávnout rukou. Podstatné je přečkat náročné období bez velkých excesů. Za pár let se nad některými situacemi obě strany zasmějí a vše se zcela určitě vrátí do zajetých kolejí.

Koníčky

Je nanejvýš prospěšné, když má dítě své koníčky a záliby, které ho naplňují. Trenér nebo vedoucí kroužku je autoritou, kterou dítě mnohdy respektuje více než svého rodiče. Pokud dítě tráví čas sportem nebo činností, pro kterou je zapálený, nezbývá na lumpačení a nudu příliš času. Hledejte již dávno s předstihem aktivitu, která bude dítě bavit a bude mít možnost se v ní realizovat.

Vztahy mezi matkou a dcerou

Vztah mezi matkou a dcerou je označován jako velice silné pouto, které vzniká již v těhotenství a toto hluboké spojení přetrvává i po narození. První tři roky je pro dítě matka naprostým světobodem a okolo tří let se u dítěte objeví první období vzdoru, kdy si dítě uvědomí své já. V tomto období se do zorného pole dostává také více otec, díky kterému holčička zjišťuje, že existuje také někdo jiný. V období puberty může být vymezení dcer vůči matkám o něco dramatičtější, protože ženy jsou od přírody daleko více emocionálnější. Pochopit, že dítě najednou vidí věci zcela jiným pohledem, bývá pro rodiče obtížné. Rodiče se v tomto období musí smířit s tím, že mohou udělat cokoli, a bude to špatně. Někdy nezbývá než si přát, aby to všichni přežili ve zdraví. Určitý odpor vůči rodičům je znakem toho, že došlo k separaci a dítě se na svět dívá svýma očima, a ne očima matky nebo otce.

Přílišná kontrola

Jestliže se podaří přežít oběma stranám pubertu ve zdraví, ve vztahu matky a dcery může opět dojít k postupnému sbližování, aby se v naprosto ideálním případě dostal do fáze vtahu dvou dospělých žen, kdy si dcera své matky váží. Jestliže se v průběhu vývoje vztah někde zamrzne, může se stát zdrojem celé řady chronicky známých nedorozumění. Určité zaseknutí v pubertě vede k extrému, kdy matka odmítne nad dcerou pustit svou kontrolu, takže cokoli její dospělá dcera vykoná, je špatně a pro dceru je matka nechápavá stárnoucí ženská. Rodiče by měli svou výchovu směřovat k tomu, aby jejich děti byly samostatné bytosti, které se umí učit ze svých chyb.

Současná generace matek a dcer

Dnešní generace matek a dcer si je mnohem blíže, než si kdy byly generace předchozí. Současná matka i dcera spolu mohou sdílet částečně nejen šatník, ale také svá tajemství problémy. Doba, kdy děti svým rodičům vykaly a každou neděli seděly ve svátečním u nedělního oběda, je nenávratně pryč. Dcery dnes chodí se svými matkami nakupovat, rozebírají módní trendy nebo spolu chodí do fitcentra. Je to však v pořádku, že dcera je i kamarádka? Ve vztahu matky a dcery by si, ale matka měla nechávat některé věci pro sebe a neměly by dítě zatěžovat svými problémy.

Ujasněte si hranice

Rodič by měl své dítě podporovat a stát na jeho straně, dávat mu pocit blízkosti, což znamená pevné pouto a přátelství, avšak současně se od nejlepší kamarádky liší právě tím, že musí umět vymezit jasné hranice, které nutné k tomu, aby dítě získalo pocit bezpečí a jistoty. Matka není jen kamarádka, ale je především rodič. Jejím úkolem je tedy dceru vychovávat, vést i zakazovat a na to my matky neměly zapomínat. Své matky řešily i naše matky a babičky. Je to generační proces a my vyrůstáme v určitých modelech, které si bereme dále do života. Dnes se život mění velice rychle a teprve čas ukáže, jaké změny opět nastanou a jakým směrem se bude výchova dalších generací ubírat.