Dítě u televize

Televize je stále k rozšířené elektronické médium a ve vyspělých zemích vlastní každá rodina jeden televizor nebo dokonce více televizorů. Televizi je vytýkána celá řada vlastností, určitě nevyhovujících zejména malým divákům. Účinek vlivu televize na psychiku lze dítěte lze značně do jisté míry ovlivnit časem stráveným u televize a také výchovným působením rodiny. Stručně řečeno televize je pro dítě nebezpečná pouze tolik, nakolik jí to rodiče dovolí.

Je sledování televize škodlivé?

Kolik času by mělo dítě strávit u televize? Mají rodiče dítěti vybírat programy, na které se bude dívat? Problém žádné věci nespočívá v tom, že by byla špatná sama o sobě. Pouze my dospělí s ní někdy neumíme pracovat vhodným způsobem. Není v pořádku, když neumíme s dítětem diskutovat o shlédnutém programu úměrně jejich věku. S dítětem bychom měli sdílet emoce, které v něm pořady vyvolávají. Dítě by se nemělo učit vnímat televizi jako kulisu a jako prostředek k přehlušení samoty a ticha.

Rodičovská zodpovědnost

Za dítě zodpovídají v plném rozsahu jejich rodiče, oni by si měli ujasnit, co chtějí, jaké jsou jejich představy o používání televize. Rodiče by rozhodně neměli nechávat děti sledovat programy do pozdních nočních hodin. Pro dítě předškolního i školního věku je nevhodná jakákoli jednostrannost. I přes zdánlivou pestrost je celá řada pořadu ve svých podnětech omezená. Větší problém může nastat, jestliže umístíme televizi do dětského pokoje. Televize se tak stává dostupnou kdykoli a bez překážek a my tak přispíváme k pasivitě dítěte. Televizi je totiž velmi jednoduché zapnout a vždy je tam na co se dívat. V televizi se stále něco děje a na rozdíl od čtení knížky nebo tréninku je sledování televize poměrně jednoduché.

Televizní násilí

V souvislosti s působením médií je v současné době nejvíce upozorňováno na televizní násilí, které kterému lze přiřadit jasné prvenství v žebříčku nevhodných a rizikových obsahů televizního vysílání. O tomto tématu se často a živě diskutuje, protože stále více narůstá problematika agresivního chování u dětí a mladistvých.

Realita a fikce

Valná většina oblíbených postav z filmů nepředstavuje pro děti a mladistvé zrovna ideální vzory. Především v akčních filmech nenalezneme snad jedinou postavu, která nevyužívá k dosažení svých, často primitivních cílů hrubého násilí. Děti se tak často identifikují s takřka nezničitelným hrdinou, osamoceně bojujícím proti armádám a používající pestrou paletu zbraní. Realita je samozřejmě zcela odlišná od fikce, ale hranice mezi realitou a „mediální realitou“ je pro malé dítě naprosto matoucí a čím intenzivněji tyto scény sleduje, tak se sžívá s televizí natolik, že všemu v ní věří. Odborníci varují a poukazují na ztrátu citlivosti k následkům násilí. Právě tato ztráta citlivosti je jednou z příčin agresivního chování a celé řady výchovných problémů s dětmi. Velmi často se zdá, že filmoví tvůrci se snad předhánějí v brutalitě akčních scén a v jejich realističtějším provedení.

Výhradně dětské filmy

Problematika násilí v médiích nekončí pouze u akčních filmů, ale velké procento násilných scén se často vyskytuje v pořadech, které jsou výhradně určeny pro děti. Mezi rizikové pořady pro děti patří veškeré pohádky, jejichž dominantní náplní je soupeření dvou a více animovaných postav, založené na vzájemném ubližování a pronásledování. Pouze starší divák je schopen vnímat nereálnost a fiktivnost děje, ale malé dítě nikoli.

Rozdílné myšlení

Pro předškolní děti je typickým znakem myšlení útržkovitost a nepropojenost. Myšlení chybí komplexní přístup, dítě si zpravidla všimne pouze jedné vlastnosti a při uvažování je ještě dost omezené svému věku. Dítě většinou nedokáže rozlišit to, co je hlavní, co vedlejší, co je podstatné a nepodstatné. Pokud je dítě svědkem pouze toho, jak si animované postavičky navzájem ubližují a pronásledují, je v něm vyvolán pocit, že násilí je zcela běžné a bezbolestné nebo dokonce komické. Dítě se domnívá, že následkem zranění animovaná postava nemůže nikdy zemřít.

Nevhodná výchova

Samozřejmě, že vliv televizního násilí nepůsobí n každého jedince stejně. Na to, zda televizní násilí děti ovlivní, či nikoli, má vliv především vliv rodičů. Hrozba agresivního chování u dítěte roste ruku v ruce s nevhodnou výchovou. Někteří rodiče dokonce podporují dítě ve sledování násilných scén v televizi, ale dokonce sami používají k dosažení svých výchovných cílů násilného nebo příliš autoritativního chování. Takové dítě žije ve velmi nepřátelském prostředí a nejtypičtější obranou mu je pochopitelně agresivita, často namířená proti rodičům, ale také na bezprostřední okolí.

„Pondělní syndrom“

Řada psychologů upozorňuje na zajímavý fenomén, tzv. „pondělní syndrom“. Děti, které z různých důvodů konzumují televizi co nejvíce o víkendu, mají tendenci si nastřádanou a neodžitou agresi vybít v pondělí ve škole. Toto zjištění vychází také ze zkušeností mnoha učitelů, kteří skutečně pociťují pondělí j jako rizikový den. Tento jev se však nevyskytuje pouze v pondělí, ale i kdykoli jindy, například v době prázdnin. Příčin je celá řada. Může se jednat o celou řadu vnitřních a vnějších podnětů, jako je přímý útok, dlouhodobá frustrace, horko, velké množství agresivity, která se v člověku nahromadí. Negativita televizního násilí neplyne pouze z napodobování nebo identifikace s agresivním vzorem, ale také z významného přispívání k nahromadění agresivity v člověku.

 

Anetický syndrom

Rodiče mohou někdy namítat, že jejich ratolestí se násilí na obrazovkách netýká, protože nejsou nějak zjevně postiženy žádnými následky po častém sledování agresivních scén v televizi. I to však představuje obrovský problém, protože dítě, které již na násilí nereaguje, se stává vůči němu otupělé. Tento stav je odborníky definován jako anetický syndrom, který se projevuje necitlivostí vůči cizí bolesti. Přitom běžnými reakcemi na agresivní chování bývají nevolnost, strach a nervozita atd. tento syndrom vychází pravděpodobně z narušeného sociálního učení, a to zejména z vadného vývoje sociální empatie a sociální kontroly. Obojí je zcela nezbytné ke kvalitnímu procesu socializace jedince. Společenské normy, kterým se během vývoje učí, nejsou pro dítě jasně pochopitelné, protože v televizi dochází neustále k jejich narušování.

Svět jako nepřátelské prostředí

Televize nám zprostředkovává svět jako nepřátelské prostředí plné kriminality, válečných konfliktů a korupce. U mnohých diváků tak může kulminovat pocit nepřetržitého strachu a stresu. I když je informační funkce médií neocenitelná, tak barvité zpravodajství velmi přispívá k těmto negativním pocitům. Ve vztahu k dítěti je zpravodajství, ohledně brutality a násilí, velmi bezohledné.

Atraktivní pro svět médií

Pro média jsou nejatraktivnější informace týkající se skandálů a násilí. Jestliže je informace ještě navíc doplněna o autentické a detailní obrázky, pak její atraktivnost stoupá také u diváků. Často to působí tak, že se jednotlivé kanály doslova předhánějí v tom, kdo odvysílá nejkrvavější reportáž.

Negativní dopad televize

Z obecného hlediska můžeme rozdělit negativní vlastnosti televize tímto způsobem:

  • Nevhodnost až rizikovost obsahu některých pořadů – manipulující reklama, vulgarismy, scény brutálního násilí.

  • Chybějící nesoustředěnost – odborníky upozorňují na skutečnost, že přemíra sledování televize narušuje soustředění.

  • Pasivita – sledování televize vede ke stereotypnímu a pasivnímu chování.

  • Manipulativnost – u mladších jedinců je velmi snadné dosáhnout vysokého stupně manipulace, zejména prostřednictvím reklam.

  • Veškeré tyto negativní důsledky sledování televize nás utvrzují pouze ve skutečnosti, že je potřeba zásadně zhodnotit, popřípadě přehodnotit náš životní styl a roli televize v našem životě. Mezi typické příznaky dlouhodobého sledování televize patří bolesti hlavy a porucha spánku.