Dětská traumata

Některé životní události nás mohou poznamenat na celý život. Ne jinak je tomu u malých dětí. Jednou je to čert nebo nespravedlivý políček, strašení bubákem apod. Existují však mnohem horší události, které zacloumají s křehkou dětskou duší. Může se jednat např. o úmrtí v rodině, fyzické týrání nebo zneužívání. Není pochyb o tom, že v lidské mysli se události propojují a někdy je takové propojení na celý život. To platí samozřejmě také pro pozitivní zážitky. Je také možné, že dítě si po negativním zážitku nese do života celoživotní přecitlivělost na určitou skutečnost. Stává se také, že tato přecitlivělost se rozšíří i na další oblasti.

Jakým způsobem jednat?

Některým životním traumatům nelze ani při nejlepší vůli zabránit. Jestliže se něco takového stane, pokusme se alespoň s takovým zážitkem pracovat. Musíme dát dítěti příležitost, aby o události mluvilo, pozorně naslouchejme, přidejme podobné zkušenosti z vlastního dětství. Sami se však ptejme pouze opatrně a musíme dát pozor, abychom dítěti nezpůsobili ještě větší trauma. Vše je snadnější, jestliže má dítě dobré a stabilní vztahy s blízkými osobami a může zažívat radost a pocit stability.

Rozvod

Rozvod představuje pro dítě velmi náročnou situaci, když může někdy znamenat vyřešení tíživé domácí situace. Nepříznivé následky jsou pro dítě vždy výrazné. Měli bychom si připustit, že děti často vědí nebo tuší mnohem více, než jsme ochotni připustit. Problém může nastat, když neúplné, zkreslené a manipulativní tušení způsobí, že si dítě samo domýšlí, co se v rodině děje. Tyto představy jsou později příčinou velkých komplikací. Navíc zde existuje reální nebezpečí, že mu informace poskytne někdo jiný v podobě matoucích informací a formou, která je naprosto nevhodná.

Jak s dítětem komunikovat?

Dítě si může vysvětlovat rozchod rodičů tak, že to způsobilo svým jednáním a chováním (špatné výsledky ve škole, zlobí, pere se apod.) a představuje si, co nastane dál. (neopustí mě ještě druhý rodič, neodvedou mě ně komu cizímu?). S dítětem je nutné o celé záležitosti mluvit. Dítě nepotřebuje vědět, kdo situaci způsobil a nemusí rozumět podrobně podstatě problému. Chce jasné a stručné informace úměrné svému věku. (Rodiče ho mají nadále rádi, co se bude dít dále, ujištění, že to nezpůsobilo). Psychologové radí, aby u rozhovoru bylina rodiče. Tím vysílají dítěti signál, že se sice rozcházejí, ale ve vztahu k němu nadále zůstávají spolu. Tento přístup však vyžaduje patřičnou zralost obou dospělých, nadhled a uvědomění si priorit. Bohužel ne všichni dospělí umí v těchto situacích reagovat bez emočních výbuchů a hněvu na druhého rodiče. 

Kritika druhého rodiče

Házení viny a doslova „špíny“ na druhého rodiče je vážná komplikace. Někdy postačí jen, aby jeden z rodičů podpořil své dítě v nespokojenosti s druhým, která se zákonitě občas objeví. Na popouzení se také podílí ještě ostatní blízcí členové rodiny. Zralý a rozumný člověk se před dětmi nehádá „do krve“ a nemluví o druhém rodiči negativně. Pokud tak činí, pěstuje v dítěti zcela vědomě vztek a nenávist vůči druhému rodiče a v podstatě ho skrytě navádí a manipuluje s ním. Takové jednání obzvlášť citlivě vnímají děti kolem desátého roku života, protože ty už pozorují, kde mohou získat určitou výhodu a jaké chování se jim vyplácí. Bohužel tento typ chování je poměrně častý a nemá vůbec nic společného s dosaženým vzděláním. V mnohých rodinách, kde rodiče žijí pouze vedle sebe a ne spolu, vidí děti ve svých rodičích model svých budoucích vztahů. Rodiče si pak myslí, že dárky a atraktivní dovolenou mohou dítěti vynahradit rodinnou a dětskou pohodu.

Podporujte kontakty

Často složité je pro vývoj dítěte situace, když bydlí u jednoho rodiče a nesmí se stýkat s druhým rodičem. Dítě však potřebuje ke svému vývoji oba rodiče a pokud je to možné, měli bychom podporovávat kontakty s druhým rodičem. Další komplikací je, když jeden z rodičů o dítě nejeví vůbec žádný zájem.

Střídavá péče

Střídavá péče je u nás v České republice relativně nová možnost řešení porozvodé péče o dítě. Jakmile dojde k rozvodu rodičů, ztrácí tím dítě podstatný kus jistoty, kterou v obou nejbližších dítě mělo. Současná právní úprava umožňuje, aby soud svěřil dítě do střídavé péče matky a otce. Dítě pak pravidelně určitou dobu bydlí u matky a poté stejně dlouhou dobu u otce. Léta platné předpisy nakládaly veškerou zodpovědnost na jednoho rodiče a druhý rodič byl v kontaktu s dítětem diskriminován. Možnost střídavé péče se tak zdá jako lepší krok vpřed, ale je toto možné nejlepší řešení?

Malé děti

U malých dětí nejsou změny vítány, protože ty si vytváří silnou vazbu na místo, kde vyrůstá a kam patří. Podobné je to ve vztahu k lidem. Když cestuje k babičce nebo do školy, může to být pro dítě příjemná jinakost, ale děti mají rády své rituály a známá místa. Je také potřeba si uvědomit, že v Čechách si teprve pomalu zvykáme na častější stěhování za prací apod., protože po dlouhá léta jsme na to nebyli zvyklí. Je pravděpodobné, že tento přicházející trend způsobí, že i děti si budou lépe zvykat na změnu podmínek a budou to vnímat jako součást života. Aby rozvod rodičů podepsal na dítěti, co nejméně, musí být schopni spolupráce. Určitě výhodnější je, když rodiče bydlí blízko sebe, děti mohou chodit do stejných kroužků a mají stejné kamarády. Se vstupem na základní školu může být střídavá péče poměrně komplikovaná. Při rozhodování o střídavé péči je nejpodstatnější myslet na potřeby dítěte.