Chybovat je normální

Když se nám v životě něco nepovede, můžeme zareagovat mnoha způsoby. Ze všeho nejlepší je ale chybu přijmout a poučit se z ní. Jak vnímáme chybu? Aby něco bylo považováno za chybu, musí to tak někdo vnímat ten, koho se určitý čin dotkl, nebo ten, kdo ho sám udělal. V momentě, kdy je něco označeno jako chyba, je potřeba se nad tím zamyslet. Opravdu jsem udělal chybu, nebo jsou ostatní příliš nároční a příliš kritičtí? A i pokud si myslím, že jsem nic špatného neudělal, není možné, že se mé jednání druhého dotklo? Nemohl jsem se chovat tak, aby, aby můj postup nevnímal jako chybu? Pokud si tyto otázky umíme položit, jsme na nejlepší cestě ze své chyby vytěžit maximum. Zpracovat vlastní chyby totiž člověku pomáhá v mnoha ohledech. Ten, kdo umí přijmout vlastní chyby, pracuje na otevřenosti k sobě samému a upevňuje si sebevědomí – občas selhat je normální.

Je třeba si také uvědomit, že tím, že přiznám svoji chybu, zároveň neříkám: jsem hrozný. Lidé někdy mají tendenci nepřipouštět si chyby, protože je berou jako příznak vlastního selhání. Trvat na své dokonalosti a na tom, že chybu nemohu a nesmím udělat je pro člověka neobyčejně svazující. Perfekcionista se bojí věci změnit, často i vůbec něco nového udělat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Proto by si zvláště lidé, pro které je důležitá dokonalost, měli dokázat své chyby užívat a naučit se s nimi pracovat; chyby nás učí, jak přijmout sami sebe a že i s nimi si zasloužíme být milováni. Pomocí chyb si také ujasňujeme, co doopravdy chceme.

S chybováním souvisí i schopnost omluvy. Omluva by měla být rychlá a intenzivní: není namístě s ní zbytečně otálet, a měla by být opravdu prožitá. Pokud nerozumíte tomu, jak váš partner situaci vnímal a proč se ho dotkla, zajímejte se o jeho pocity a pokuste se je pochopit a zjistit, jak byste se měli chovat příště, abyste situaci neopakovali. S uměním omluvit se zase souvisí schopnost odpouštět. Odpuštění je velmi významná věc, patří přece mezi hlavní hodnoty u všech náboženství. A je důležitá hlavně pro toho, kdo je ukřivděný, protože ten by měl odpouštět. Mít v sobě ublíženost a křivdu je velmi škodlivé, je to negativní energie, která obklopuje náš život. Odpouštění je snazší, když se soustředíte na to, co odpouštíte. Někdo udělal něco, co vás ranilo, to ale neznamená, že je špatný, udělal jen nějakou věc, která nebyla pěkná. Neřešte, jestli odpustíte jemu, nejde o jeho hodnotu; soustřeďte se na to, jestli mu odpustíte konkrétní skutek. To může být mnohem snazší.