Dopřejme nohám péči
Nohy máme jen jedny na celý život, ale přesto se o ně nestaráme. V naší populaci není stav chodidel tak uspokojivý jako v zemích, kde v podstatě dbají o svá chodidla už od dětství.
Kdo z nás navštívil podiatra nebo svým nohám dopřeje pravidelnou pedikúru? U nás je tato péče opomíjena a zpravidla se snažíme něco učinit až v dospělosti, když máme potíže. Mnohdy pak ale náprava není tak snadná, jako by tomu bylo v dětství. Nohy fungují jako opěrná část těla a případné porušení jejich funkce samozřejmě tyto poruchy řetězí do vyšších částí těla. U mnoha lidí je přítomen vrozený syndrom hypermobility – svalový aparát není dostatečně pevný a dovolí nám určité patologické rozsahy, může dojít k poklesu klenby, chodidlo začne být nestabilní. Navštěvujeme specializované ambulance, například s problémem zad, ale málokdo se podívá, jak vůbec vypadá ten základ, báze, na které stojíme a pohybujeme se. 80 % dospělé populace má nejen funkční, ale i jiné vady chodidel (často v důsledku nesprávné péče v dětství).
Častou příčinou problémů s nohama je jednak náš ne zrovna ideální životní styl, svou výraznou roli hraje též tvarově i proporcionálně špatná obuv. Neumíme obout své děti a tento zlozvyk pokračuje i v dospělosti.
Z medicínského hlediska jsou nohy jen to, co je od kotníků dolů. Vše ostatní směrem ke kyčli je dolní končetina. Noha je naprosto fascinující konstrukce: obsahuje čtvrtinu kostí těla – 26 kostí, 33 kloubů a více než stovku svalů, vazů a šlach. Je tedy pochopitelné, že boty by neměly být jen ozdobou, ale obuv by měla respektovat alespoň minimální lékařské požadavky.
Pozor na kotník
Asi každý z nás někdy řešil podvrtnutý kotník „domácím způsobem“. Zde však hrozí riziko poranění vazivových struktur (což běžně nerozeznáme), kotník se tím stane nestabilním, dovolí odlišné postavení paty (odlišné od druhé nohy) a umožní pokles klenby nebo přetížení zevní části chodidla. Proto je třeba pochroumaný kotník nejen stáhnout, aby nebolel, ale hlavně se vypravit k lékaři. Ten pomocí ultrazvuku zjistí, zda nedošlo k poškození vazových struktur, a na základě toho stanovit léčbu, např. laseroterapii.
Nebezpečí plochých nohou
Opěrný bod naší přirozené chůze se nachází ve středu paty, druhý je v oblasti hlavičky páté nártní kosti palce. Pokud máme dobře uzpůsobenou klenbu, dokážeme správně chodit, redukovat různé zátěže, měkce dopadnout při skoku a podobně. Jestliže však klenba spadne, většinou se objeví jako dvojitý kotník, celý nárt se vytáčí, padá směrem do vnitřní strany a s ním se vějířovitě začnou rozbíhat nártní kosti, dochází k přetížení přednoží (váha se opírá o vnitřní část). Plochá noha může vést k rozvoji dalších zdravotních komplikací (vbočený palec, patní ostruha, bolesti v pánvi, kyčlích, potíže s Achillovou šlachou). Získaná plochá noha vzniká vlivem vadného vývoje funkce – v důsledku nedostatečné péče v době růstu se tyto odchylky od správného postavení nohy posléze mohou zafixovat a stát se trvalými. U dospělých jsou na vině přetěžování, vliv nezdravé obuvi, stavy po úrazech, obezita.
Když se prsty mění
Prsty u nohou se správně nazývají prstce. Někteří z nás po svých předcích podědili skutečně dlouhé prstce (zejména druhý a třetí vedle palce), které se však v důsledku nošení nevhodné obuvi postupem času mění v tzv. kladívkové prsty, tedy prsty zahnuté směrem dolů.
Prsty nemají těsně doléhat k přední stěně boty. Naopak má být před nimi volné místo, tzv. nadměrek, aby měly místo při prodloužení nohy při chůzi. Jeho délka by měla být minimálně jeden centimetr. V oblasti prstních kloubů, tedy tam, kde se při chůzi bota nejvíce ohýbá, musí být co nejměkčí. Proto hodně záleží na tom, z jakého materiálu je vyrobena a jak je střižena její vrchní část, i na druhu, tloušťce a tuhosti podešve. Čím je silnější, tím je bota tužší. Nikdy byste si proto neměli kupovat obuv, ve které jste se v prodejně alespoň trochu neprošli. Jedině tak si totiž můžete vyzkoušet, jaký odpor klade bota při ohybu špičky směrem k nártu.
Kladívkové prsty vznikají právě při nošení obuvi, kde není dostatečné místo v oblasti špičky a prstce se krčí, obyčejně jde o boty s vysokými podpatky, kde ploska nohy sjíždí dolů a prsty se automaticky snaží něčeho zachytit. Výsledkem je postupný pokles nožní klenby v důsledku degenerace vazů a ochabnutím svalů.
Boty kupujeme vždy podle největšího prstce; ráno jsou svaly na nohou odpočaté a postupem dne se chodidlo začne prodlužovat (minimálně o 5 mm), přičemž ke konci dne se noha unaví a celkově nabude. Je-li bota malá, prstec se začne stavět a ohýbat už v děloze. Někdy se určité prstíky nemusejí vyvíjet už v děloze, pokud tam není dostatek místa.
Nevzhledný palec
Vbočený palec patří mezi nejčastější deformity nohou zejména u žen. Může vzniknout už v dětství v důsledku dědičnosti, nicméně nejčastěji se objevuje v pozdějším věku (módní obuv na vysokém a úzkém podpatku). Pokud vazivový a svalový aparát nohy ochabne, dochází k propadu podélné a příčné klenby a tím k přetížení palcové strany nohy, ochabnutí a uvolnění meziprstních svalů, rotaci palce a rozšíření přední části nohy. Tlak svalů a šlach stahuje palec do vbočeného postavení – vychyluje se směrem k druhému prstu, což je proces, který může trvat léta. Vzniká nevzhledný hrbol na chodidle pod palcem, na kterém se často vytváří tekutinou naplněný váček (tzv. bursa). Vbočený palec se projevuje bolestí při chůzi.
Správná obuv
Měla by být pohodlná, pevná, ale také pružná, stabilní, avšak i ohebná, prodyšná, neklouzavá. Bota uvnitř by měla co nejvíce odpovídat přirozenému tvaru nohy člověka. Zvláště obuv, v níž trávíme většinu dne, má mít dostatečně prostornou špičku. Ta by měla poskytovat dostatek místa pro prsty, tvar je proto lepší kulatý nebo kopírující přirozený tvar prstů. Také nášlapná část boty má ideálně mít tvar a proporce, které souhlasí s tvarem nohy jejího nositele. Palci „vyhovuje“, když není přitlačený k ostatním prstům, a proto čím rovnější je vnitřní hrana obuvi, tím lépe. Špičaté boty jsou sice pěkné, ale na to, abychom v nich chodili celý den, stavěny nejsou. Protože žádná bota nesplňuje všechny požadavky najednou, je vhodné obuv střídat. V současné době není problém mít speciální boty na vycházky, sport, práci, léčebné úkony či stimulaci.
Boty jsou alespoň částečně zodpovědné za deformity nohou. Kdybychom je nebyli nuceni nosit, zřejmě by ubylo vbočených palců, kladívkových prstů, otlaků, zarostlých nehtů a artróz kloubů nohy. Jistě by nebylo časté ani plochonoží a s ním související bolesti nohou, lýtek, otoky a cévní problémy.
Každá uzavřená obuv má mít dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek, tj. vnitřní dílec v patní části svršku boty. Jeho tvar má odpovídat anatomickému tvaru paty, nesmí na ni příliš tlačit, ale také z ní nesmí při chůzi klouzat. Jen tak předejdete otlakům, puchýřům, odřeninám a také kostním nárůstkům. Když si boty nazujete, mělo by být postavení paty kolmé k podložce nebo jen mírně vybočené. To zajišťuje rovnoměrné napětí svalů nohy, správné uspořádání nožní klenby a zároveň brání přetížení jejích jednotlivých oblouků. Při výběru obuvi dávejte pozor i na to, kde jsou švy. Mohou být ozdobné bůhvíjak, ale pokud jsou umístěny v oblasti palcového a malíkového kloubu, může chůze být velice nepříjemná. Pozor i na zřasenou podšívku, nevhodně umístěné spony.
Zapomeňte na oblíbené crocsy. Jsou sice pohodlné a lze je rychle nazout, ale pro dlouhodobou zátěž, do práce nebo do školy jako přezůvky se nehodí. Výhodou těchto oblíbených bot je snadná údržba a hygiena nohou. Nejpohodlněji je vám v botách z kůže či textilu. Jsou měkké, dýchají, a navíc se snadno přizpůsobí tvaru vašich nohou. Zvláště pro sportovní či pracovní obuv je důležité, aby propouštěla pot a přitom dovnitř nepustila vlhkost. Ani hmotnost obuvi byste při výběru neměli opomíjet. Podle odborných dat každé navýšení hmotnosti obuvi o 100 g znamená, že denně naše nohy zvednou o jednu tunu navíc.
Především dětem musíme kupovat certifikovanou obuv, nad kterou má kontrolu obuvnická asociace. U nás je známé označení „žirafkou“.
Těšíte se, až v létě vyměníte kozačky za sandálky? Jaké jsou výhody a nevýhody otevřené obuvi? Výhodou je dobrá větratelnost chodidel, zmírnění nebo odstranění potíží, jako jsou nadměrná potivost, zápach nebo náchylnost na mykotická onemocnění. Nevýhodou může být nestabilita chodidla a u některých jedinců možné zvýšené vysušování pokožky. Také vznik puchýřů je častý. Nezapomínejte na to, že i obuv je třeba ošetřovat. V letních měsících jsou to především přípravky na dezinfekci vnitřního prostředí boty s antimykotickou a antibakteriální přísadou. Boty chrání a udržují v čistém stavu.
Ostruhy „na patě“
Jde o kostěné zpevnění úponů vazů a svalů k patní kosti v plosce nohy. Ostruha je kompenzačním mechanismem organismu na přetížení. Když je chodidlo neúměrně zatěžované, úpon se začíná výpadkem minerálů zpevňovat a vytvoří právě ostruhu. Lidé zpravidla začnou tento zdravotní defekt řešit až v momentě bolesti. Mnohdy si pacienti „pomáhají“ sami a do bot si dávají různé molitany či podpatěnky. Je však nutné nechat se vyšetřit odborníkem. Trpí-li dotyčný úpornými bolestmi, je třeba se podívat nejen na klenbu a chodidlo jako takové, ale také vyšetřit koleno a kyčel, protože zde může být artróza.
Nejen prasklá achilovka
Achillova šlacha se nalézá na zadní straně patní kosti. Málokdo ví, že je nejpevnější šlachou v našem organismu, nese tělo a umožňuje pohyb vpřed. Úrazy achilovek postihují spíše muže, protože ti mají rádi především běh a palubové sporty, přičemž výskoky a doskoky Achillovu šlachu výrazně namáhají. A pokud nemáme vhodnou obuv s odpružením pat, může dojít k natržení nebo i přetržení této šlachy, což už je velký zdravotní problém. Jestliže se achilovka přetrhne, člověk už není schopný se zvednout a čeká ho operace. Zranění se však může zhojit s jistým zkrácením šlachy a pacient musí nosit obuv s podpatkem, aby se daná oblast šetřila.
Další trápení s chodidly
Kuří oko se objevuje hlavně na kloubech a vystupujících kostech. Příčinou mohou být těsné boty, ale také abnormální anatomie nohy. Kuří oko může být velké i zhruba centimetr a bolí. Příčinou bolesti je čep tvořený ztvrdlou kůží, který tlačí na kost. Nepříjemného výstupku nás nejlépe zbaví pedikérka, i když si někdy pomoci sami náplastí z lékárny. Kyselina salicylová z náplasti tvrdou kůži změkčí a po koupeli tak kuří oko snadno vyloupneme.
Mnohdy muže i ženy trápí bolesti v přední části chodidla (zejména pod 2., 3., a 4. hlavičkou), tzv. metatarzalgie, vznikající v důsledku postupného vytrácení se tukových polštářků, které slouží jako tlumiče nárazů při chůzi. Výsledkem je obnažování hlaviček nártních kostí, z čehož plynou bolesti a zvyšuje se riziko zranění této oblasti. Pokud žena nosí vysoké podpatky, zátěž na tuto oblast se zvyšuje a vzniká pohmoždění chodidla, objevují se pocity tepla až pálení.
Žena by během těhotenství měla pamatovat na to, že dochází k hormonálním, ale i váhovým změnám. A ne vždy boty, které nosila na začátku prvního trimestru, budou vhodné i na konci těhotenství. Některé ženy přiberou i 30 kg a v těchto případech bývá nezbytné nohu podpořit ortopedickou vložkou. Není neobvyklé, že v důsledku váhy a hormonálních změn povolí klenba třeba na jedné z nohou nebo se objeví zarůstající nehet. Tuto komplikaci si zpravidla vytvoříme v důsledku nesprávného stříhání nehtů prstců. Neužívejte kulaté nůžky, ale zásadně rovné. Diabetici by měli nehty zkracovat pilováním.
Ošetření nohou
Vaše nohy si zaslouží používání kvalitních přípravků. Nestačí je jen občas namazat krémem. Zásadně by se měla orientace na přípravky rozlišovat podle typu pokožky. Noha se sklonem k pocení potřebuje antiperspirační spreje a krémy, které pomáhají pokožku vysušovat. Obsahují složky chránící vlhké nohy před možnou plísní a osvěžují je. Účinky kosmetických přípravků ještě znásobí používání speciálních vložek do bot, které zakoupíte v lékárnách. Suchá pokožka potřebuje hydrataci a svěžest. Hydrataci zabezpečují látky, jako jsou přírodní oleje nebo kafr a mentol.